Legalita zvýšení rozpočtového deficitu

Problém je v tom, že jednoduché navýšení výdajů není možné, protože strukturální deficit vládního sektoru, který z navrženého rozpočtu plyne (a to 1,7 % HDP), je téměř na stropě (1,75 % HDP) plynoucím ze zákona o rozpočtové odpovědnosti. Pokud by tedy byl navržený deficit zvýšen víc než o nějakých 5 miliard korun, vznikl by rozpor s tímto zákonem. (Nechme teď stranou obecnější otázku, jestli je vůbec správné stanovovat pro rozpočtové deficity nějaký podobný limit.)

Možných řešení přichází v úvahu několik. Zaprvé, výdaje v objemu 60 miliard (buď ty obsažené v aktuálním návrhu, nebo navržené nově, nebo nějaká směs) by byly označeny jako jednorázové nebo mimořádné, takže by se do strukturálního salda (a tudíž do zákonného limitu) nepočítaly.
Například standardní investice do dálnic za jednorázově nebo mimořádné výdaje rozhodně označit nelze. Speciální variantou by nicméně bylo navýšení výdajů „na obranu“ (kam lze podřadit i jisté druhy výdajů na zmíněnou výstavbu dálnic). Konkrétně výdajů na obranu totiž mají ze zákonného limitu pro rozpočtový schodek taktéž výjimku, a to bez ohledu na to, jestli jde o výdaje jednorázové nebo mimořádné.
Druhá možnost je přepracovat makroprognózu v naději, že z ní vyplyne vyšší nominální HDP (jmenovatel pro výpočet zákonného limitu) a vyšší daňové příjmy (což by snížilo čitatel), takže by týž limit v procentech HDP nově odpovídal vyššímu schodku v miliardách korun. Ovšem 60 miliard korun odpovídá cca 7 desetinám procenta HDP; tak velké zlepšení ekonomického výhledu lze z dat přišlých od dokončení nynější prognózy (tj. od srpna) vykřesat jen stěží.

Třetí možnost plyne z toho, že uvedený zákonný limit na deficit se ve skutečnosti týká nikoliv jen hospodaření samotné vlády, nýbrž celého „sektoru vládních institucí“. Tam kromě vlády celého státu (tzv. centrální vlády) patří i kraje, obce a zdravotní pojišťovny. Nová vláda by tedy mohla ohlásit posun v prognóze salda hospodaření té části vládního sektoru, které se státní rozpočet netýká.

Návrh z dílny Fialovy vlády předpokládá, že veřejné rozpočty mimo státní rozpočet skončí příští rok s přebytkem v objemu kolem 70 miliard korun. Očekává tak pokračování letité tradice nesmyslně vysokých přebytků v této části českých veřejných financí.

Pokud by se nová vláda rozhodla čekat zničehonic od této části veřejného sektoru přebytek o dalších 60 miliard vyšší, asi by to narazilo na pochybnosti Národní rozpočtové rady. A mělo-li by se toto navýšení odehrát konkrétně na příjmové straně, nejspíš by důrazně negativně by se vyjádřil i Výbor pro rozpočtové prognózy, jehož stanovisko si vláda předkládající návrh státního rozpočtu musí ke své prognóze příjmů veřejné kasy vyžádat (a jehož mám tu čest být předsedou).

Konečně poslední možností je prostě si prohlasovat posun zákonného limitu na vyšší úroveň, tedy z 1,75 % někam do okolí 2,45 %. Je ovšem otázka, do jaké míry by takové uvolnění rozpočtové disciplíny bylo u české – spíš konzervativně a protischodkově naladěné –populace politicky průchodné ve chvíli, kdy ekonomika není zasažena žádným novým výrazně negativním šokem, jako byla dejme tomu covidová pandemie. Snad jedině že by nová vláda označila za výrazně negativní šok celkové hospodaření končící vlády.