Stanjurovo letadlo přistálo vcelku slušně

Touto svou komunikační liknavostí vložil Fialův kabinet do rukou nové ministryně úžasnou munici. A vůbec není divu, že ji Alena Schillerová razantně a beze zbytku využila. Schodek o 50 mld. Kč vyšší, než se plánovalo, označila jako náraz Stanjurova letadla, tedy že Stanjurovi jeho hazardérské rozpočtování (některé příjmové položky nadhodnotil a některé výdajové podhodnotil) šeredně nevyšlo.

Objevila se i spiklenecká teorie, že šlo ve skutečnosti o Stanjurův záměr: možná dal svému ministerstvu pokyn nenápadně pozdržet čerpání peněz z EU/FM, aby chybou v obří, ale nevinné položce (peníze přijdou, jen později) mediálně zastínil chyby v jiných položkách; chyby menší, ale méně nevinné.

To je sice skutečně jen pustá hypotéza, nicméně obrací naši pozornost právě k oněm méně nevinným položkám, tedy k těm, u kterých bylo silné podezření vychýlenosti rozpočtovaných hodnot už předem, na podzim 2024 při schvalování rozpočtu na rok 2025.

Šlo zejména o příjem z prodeje emisních povolenek: dosažený výsledek (14 mld. Kč) byl skutečně výrazně nižší než v rozpočtu předpokládaných 30 mld. Kč. Dále šlo o platby státu na POZE: jejich skutečná výše (26 mld.) byla opravdu výrazně vyšší než rozpočtovaných necelých 9 mld. Kč.

Stanjurovi kritici odhadovali, že v důsledku těchto a podobných odchylek od rozumného očekávání v sobě rozpočet na rok 2025 obsahoval kromě oficiálního schodku 241 mld. Kč ještě dodatečné skryté manko v rozsahu několika desítek miliard.

Už výše ale bylo popsáno, že velká většina padesátimiliardového překročení schodku je dána chybou v čistých příjmech z EU/FM. Celkově tak lze konstatovat, že Stanjurovi jeho styl rozpočtování vlastně do značné míry vyšel: kdyby se naplnil plán u salda příjmů z EU/FM, pak by deficit byl oproti plánu vyšší nikoliv o obávané desítky miliard, nýbrž jen o cca 9 mld. Kč. Pragmatická snaha ministra nastavit několik vybraných položek ex ante optimisticky, a tím ex ante kompenzovat pesimismus, který nenápadně vkládají do mnoha položek rozpočtu jednotlivá ministerstva, tak zřejmě měla něco do sebe.

Vlastně nevelká odchylka skutečnosti od plánu (pokud si odmyslíme chybu v čistých příjmech z EU/FM) ale není jen výsledkem pragmatického rozpočtování ministra financí. Částečně – hrubým odhadem v objemu nějakých 10 mld. Kč – proti vyššímu deficitu zapůsobil také příznivější než původně očekávaný makroekonomický vývoj, zejména co se týče růstu mezd.