Proč je bublina problém

Pro jistotu upřesněme, že řeč je nikoliv o chystaném trhu ETS2 (odklad jeho zavedení o rok na rok 2028 čerstvě schválil Evropský parlament), nýbrž o už léta existujícím trhu ETS. Na tento trh může vstoupit a povolenky si koupit a pak zase prodávat v podstatě kdokoliv: nejen průmyslové podniky, ale i banky, ba dokonce i fyzické osoby.

Je otázka, jestli by omezení vstupu na trh ETS jen na ty, kteří povolenky skutečně potřebují, bylo zásadním řešením problémů tohoto trhu. Koneckonců i řekněme energetická společnost se může rozhodnout si zahrát na spekulanta – a za příhodných okolností nakupovat povolenky ve výrazně větším objemu, než jaký ona sama bude pravděpodobně potřebovat.

Ale hlavně: „spekulace“ sama o sobě není problém. Na snaze tržních hráčů koupit si něco, co podle jejich názoru bude zdražovat proto, že toho bude poptávka fundamentálně (tedy v důsledku klimatické legislativy) potřebovat víc, než kolik bude činit nabídka, není nic špatného – naopak, takové chování vysílá organizátorům trhu, regulátorům a vůbec všem účastníkům daného trhu užitečné signály ohledně toho, jak tržní hráči hodnotí dnešní a budoucí parametry daného trhu, a tedy další vývoj.

Problém ETS je v tom, že uhlíkové povolenky mají vlastnosti investičních aktiv, a proto i trh s nimi může za jistých okolností trpět neduhem všech investičních trhů, tedy bublinou. V takovém případě poptávka nakupuje v očekávání, že bude pokračovat dosavadní růst tržní ceny bez ohledu na to, jestli poptávka skutečně bude fundamentálně potřebovat daného aktiva víc, než kolik bude činit nabídka. V důsledku bubliny může cena prudce stoupat; v jistou chvíli pak taková bublina praskne, a cena může prudce klesnout. Bublinový cenový vývoj se neopírá o fundamentální úvahy a očekávání, a proto žádný užitečný informační signál nevysílá.

Bublina je problém na jakémkoliv trhu, ale je to dvojnásobný problém na trhu s povolenkami, tedy s aktivy, jejichž cena má hrát roli daně, tj. má sloužit jako parametr determinující rozhodování celých velkých odvětví ekonomiky o investicích do dekarbonizace, o přesunu výroby mimo EU, o úplném ukončení výroby a podobně.

Sklon trhů s aktivy k tomu, že se na nich občas vytvoří bublina, je znám po dekády. EU se rozhodla dát zdanění uhlíkových emisí podobu tržní ceny (a nikoliv standardní daňové sazby) nejspíš hlavně proto, že tato podoba na první pohled nevypadá jako daň: cena povolenky budí zdání, že jde o výsledek tržních sil, nikoliv politického rozhodnutí. Dění na trhu je sice zásadním způsobem ovlivněno vývojem nabídky povolenek, a otěže tohoto vývoje jsou v podstatě v rukou politiků, ale to už tolik nebije do očí voličstva.

Česko v osobě premiéra Babiše hodlá v Evropské unii využít právě tyto otěže: hodlá hledat podporu mimo jiné pro zastropování ceny emisních povolenek na maximální výši 30 euro. Jde o cenu, za kterou se v dnešní době měly povolenky prodávat podle odhadů provedených v roce 2020; ve skutečnosti je tato cena v posledních měsících na úrovni kolem 80 eur. Vedle toho chce premiér dotlačit EU k tomu, aby odložila zavedení ETS2 ještě dál, za rok 2028.