Pozvánka do Severní Makedonie

Dostat se do Severní Makedonie je přitom jednoduché. Společnost Wizzair nyní nově zavedla přímé lety z Prahy do hlavního města Skopje, a to hned třikrát týdně: v pondělí, ve středu a v pátek.

Po asi hodině a čtyřiceti minutách letu přistanete na letišti ve Skopji, hlavním městě Severní Makedonie, hornaté země v srdci Balkánského poloostrova. Když budete mít štěstí, zahlédnete z okénka letadla úbočí vysokých hor, pokrytých ještě v půlce dubna sněhem. Což vzhledem k zeměpisné šířce může překvapit.

Skopje je město, kde si doslova podává ruku přítomnost s historií. Stojí na základech starého římského vojenského tábora Scupi, založeného ve 2. století př. n. l. Od té doby zažilo mnoho vzestupů a pádů, bývalo hlavním městem říší i bezvýznamným provinciálním městečkem.

Ze starých doby tu zbyly zříceniny pevnosti zvané „kale“ nad městem i spleť uliček na jejím úpatí – staré město, tzv. „čaršíja“, které je dnes centrem místních Albánců. I proto právě tady naleznete řadu mešit – ale především malebných krámků s orientálním zbožím, které vám připomenou, že Makedonie byla 500 pod tureckou nadvládou. A samozřejmě je tu plno bister a restaurací s typickými balkánskými specialitami, které prostě musíte ochutnat.

Vedle mešit jsou tu i dva staré pravoslavné kostely, protože většina Makedonců se hlásí k pravoslavnému křesťanství. Ten úplně největší, moderní, zasvěcený sv. Klimentu Ochridskému, je ale na druhém břehu řeky Vardar. O tom, jak vážně Makedonci svou víru berou, svědčí i velký kříž na kopci Sredno Vodno nad městem, který v noci dokonce září a tvoří tak jednu z dominant Skopje.

Vardar je hlavní makedonskou řekou a tvoří i osu celého Skopje. Vede přes něj, jenom v centru, několik mostů, jeden zajímavější a malebnější než druhý. Prim ale mezi nimi drží Kamenný most z 15. století, na který jsou Makedonci hrdí podobně, jak Češi na Karlův most. Kamenný most je také nejkratší spojnicí mezi čaršíjou a hlavním náměstím, které se příznačně nazývá „Náměstí Makedonie.“ Uprostřed náměstí stojí monumentální socha – hádejte koho? Ano, samozřejmě, Alexandra Makedonského. Tento slavný panovník sice sídlil v jižní Makedonii, která je dnes součástí Řecka, a území dnešní Severní Makedonie bylo jen okrajovou částí jeho říše, ale tady ve Skopji se k němu hrdě hlásí. Ostatně na levém břehu Vardaru, u čaršíje, je pro změnu velká socha jeho otce, krále Filipa II.

Zmínili jsme sochy. Ano, sochy! To je totiž asi to hlavní, co návštěvníka ve Skopji zaujme. V centru města je jich nepočítaně a skoro by se chtělo s nadsázkou říci, že Skopje má nejvíc soch na kilometr čtvereční ze všech evropských měst. Nebo že má nejvíc soch na sto obyvatel. Nebo že má dokonce víc soch, než Praha. Ty aleje (opravdu, někde jsou to aleje) soch vás prostě okouzlí. A když mluvíme o sochách, nejde o nějaké výkřiky moderního umění, které budí často spíš rozpaky (své by o tom mohli vyprávět v Brně), ale o realistické a v tom nejlepším slova smyslu klasické ztvárnění většinou konkrétních historických postav. Ať už jde o starověké či středověké panovníky, světce (mají tu i „naše“ Cyrila a Metoděje, které považují za zakladatele slovanské vzdělanosti), národní buditele, umělce i bojovníky za nezávislost. Zkrátka všechny, kdo se zasloužili o makedonský národ během jeho těžké a klikaté cesty dějinami.

Makedonie, stejně jako Skopje, je totiž země stará i mladá zároveň. Stará svými dějinami a kulturou, mladá jakožto stát. Vždyť nezávislost získala poprvé během své historie až v roce 1991, po rozpadu Jugoslávie – a nutno říci, že jako jediná z někdejších jugoslávských republiky bez krveprolití. A tahle podvojnost na nás dýchne i ve Skopji. Město zahleděné do své minulosti, ale zároveň moderní, žijící přítomností. Skopje je totiž se vší svou bohatou historií město až překvapivě moderní, s čilou výstavbou a velkoryse rozvrženou sítí ulic, silnic a náměstí.

O této podobě města se rozhodlo v jediné chvíli. V roce 1963. Konkrétně 26. července v 5:17 minut ráno. Tehdy postihlo Skopje naprosto nečekané ničivé zemětřesení o síle 6, 9 Richterovy stupnice. Zahynulo při něm více než 1000 lidí a zničeno bylo až 80 % zástavby města. Obnoveny byly jen ty opravdu nejcennější budovy, zbytek Skopje byl celý vystavěn jako nová metropole za účasti předních architektů a urbanistů z tehdejší Jugoslávie i celého světa. Díky tomu je Skopje dodnes výkladní skříní brutalistické architektury. Třeba budova pošty má naprosto neuvěřitelné brutalistní tvarosloví. Takže pokud patříte mezi stále rostoucí skupinu obdivovatelů tohoto uměleckého směru, je pro vás Skopje doslova zemí zaslíbenou.

Památníkem ničivého zemětřesení je budova starého nádraží, kam se dostanete z Náměstí Makedonie krátkou procházkou po hlavním bulváru, který též nese jméno Makedonie. Nádraží bylo ponecháno záměrně nedostavěné a hodiny na jeho průčelí stále ukazují čas, kdy se při otřesech půdy před šesti desítkami let navždy zastavily: 5 hodin 17 minut ráno…

Na tohle architektonické dědictví dokázalo Skopje navázat i poté, co se stalo hlavním městem nezávislého státu. Zejména po roce 2000 tu začala vznikat zajímavá architektura, která se ale příliš nepouští do odvážných experimentů, ale vychází z tradičních vzorů. Mnohé budovy nezapřou (a ani ji nezapírají, spíše ji dávají záměrně najevo) inspiraci antickými vzory či starokřesťanskou architekturou. Skopje tak i v této oblasti připomíná své bohaté kulturní dědictví a architektura se tak skvěle doplňuje s klasicky pojatými sochami a spoustou fontán a mostů, které jsou pro centrum města také typické. Jasný antický předobraz má i Porta Macedonia – vlastně kopie římského vítězného oblouku, vybudovaná na oslavu 20 let nezávislosti země v roce 2011.

Jen kousek od něj stával rodný dům nejslavnějšího rodáka ze Skopje. Víte, kdo to byl?  Tedy spíš byla, protože šlo o ženu? Určitě ji znáte! Jen by vás nikdy nenapadlo, že pochází právě odtud. Nejde o nikoho menšího, než svatou Matku Terezu, katolickou řeholnici, která proslula pomocí chudým v indické Kalkatě. Mimo jiné získal v roce 1979 i Nobelovu cenu míru. Ve Skopji sice už nenajdete budovu, kde se v roce 1910 narodila do albánské katolické rodiny, ale je tu její muzeum, které připomíná původní rodný dům a kde můžete vidět i osobní věci světice a řadu jejích fotografií – mimo jiné i jednu, pořízenou při návštěvě Prahy, na které je zachycena s Václavem Havlem. Vedle muzea pak stojí – její socha! Jak jinak…

Chcete poznat Balkán se vším všudy? Je jedno místo, kde se vám to povede: tržnice. Nachází se v každém balkánském městě, ve Skopji je to jen kousek od čaršíje a říká se mu tady Bitpazar. Najdete tu stánky s oblečením, místními výrobky a především s potravinami: ovocem, zeleninou, masem, síry, mléčnými výrobky, rakijí a dalšími a dalšími specialitami. Tržnice přitom není nějaká past na turisty, nakupují tu hlavně místní a mnoho věcí tu seženete daleko levněji než v obchodech – a hlavně čerstvé a kvalitní a s možností ochutnávky, kterou trhovci ochotně nabízejí.

Každé velkoměsto má své oblíbené výletní místo, kam mohou o víkendu vyrazit obyvatelé do přírody. Ani Skopje není výjimkou. Zdejší výletní destinací je kaňon Matka. Tuto soutěsku, vytvořenou řekou Treska mezi rozeklanými úbočími skal, přeťala v roce 1938 betonová hráz s vodní elektrárnou, na jejíž stavbě se podíleli i čeští odborníci. Díky ní vzniklo v kaňonu umělé jezero, které dnes přitahuje davy Skopjanů i zahraničních turistů.

Můžete si vybrat, zde se chcete projít po stezce podél břehu, vyšplhat na vrcholky kopců nebo se po nádrži projet v klidu na lodičce. Po vodě se dokonce můžete dostat i k nezatopeným krasovým jeskyním se zajímavou krápníkovou výzdobou. Pro výletníky je tady k dispozici množství restaurací a stánků se suvenýry i dalšími službami.

Matka, to ale není jen krásná příroda, ale i historie. Díky své odlehlosti byla sídlem mnichů a proto zde dodnes najdete několik pravoslavných kostelů a klášterů, některé z nic dosud funkční. Matka je zkrátka po všech stránkách ideální pro krátký výlet ze Skopje. Dopravit se sem můžete buď taxíkem, nebo pravidelnou autobusovou linkou.

Přečtěte si také druhý a třetí díl reportáže.