Ochridské jezero

Hlavní sezóna zde začíná již 1. května a kromě koupání nabízí vodní plocha řadu dalších možností zábavy: můžete si tu půjčil loďku nebo kajak, můžete si vyzkoušet vodní lyžování či paragliding, můžete zkusit plachtit na windsurfingu, můžete si udělat kurs potápění. Nebo, pokud máte rádi klid, můžete si zakoupit rybářskou povolenku, vypůjčit si prut a strávit klidný den někde u vody. Můžeme vás ujistit, že tady „berou“! Či to celé můžete pojmout úplně jinak a vyrazit na túru do okolních hor. Jak se vám bude chtít.

Oblíbenou atrakcí jsou vyhlídkové plavby na lodích a loďkách, o které je takový zájem, že doporučujeme reservovat si místo několik dní předem. Lodě vyplouvají většinou příámo z hlavního ochridského nábřeží a během plavby navštívíte hned několik zajímavých míst. První se jmenuje „Záliv kostí“, ale jména se bát nemusíte. Dnes tu nejsou k vidění kosti, ale replika pravěké vesnice, postavené v kůlech přímo ve vodách zálivu. Můžete si ji projít a nahlédnout do chýší, stejných, v jakých žili lidé před 3000 lety. Další zastávkou je kostel Panny Marie Zaumské ze 14. století, k němuž se nedá dostat jinak, než po vodě. Místo, z něhož na vás dýchne klid a možná vás napadne, že právě tady byste mohli zůstat po zbytek života, stranou od všeho shonu světa…

Ale už je čas vrátit se na loď a vyrazit na nejkrásnější místo celé plavby. A také na její konec. Poslední zastávkou je klášter sv. Nauma, ležící na jižním pobřeží jezera. Sv. Nauma, stejně jako sv. Klimenta, pojí s naší vlastí silné pouto. I on byl učedníkem sv. Cyrila a Metoděje a podstatnou část svého života strávil na Moravě. Po vyhnání v roce 886 odešel do Ochridu a založil u zdejšího jezera kláštera. Od té doby uplynulo již více než 11 století a klášter pořád stojí. A je opravdovým klenotem na Ochridském jezeře. Navštivte klášterní kostel a poznáte, že je to opravdu tak. Chrám je vyzdoben starobylými freskami a najdete tu i hrob svatého Nauma. Přiložte k němu ucho. Říká se, že uslyšíte Naumovo srdce, jak stále pod náhrobní deskou tluče… Prý je to zázrak.

Kolem kláštera je spousta stánků se suvenýry a také plno restaurací a stánků s občerstvením. Obvykle lodní společnost nechává turistům čas přibližně 2 hodiny, aby si zde všechno mohli prohlédnout, nakoupit si a občerstvit se. Pak už je čas vrátit se na loď a vzhůru domů. A když budete mít štěstí, kapitán či kormidelník vám nabídnou i skvělou makedonskou rakiji, aby vám cesta lépe ubíhala.

Na březích Ochridského jezera je spousta možností ubytování. Od luxusních hotelů přes penziony, apartmány či kempy. Právě kempy nabízejí možnost přespání v karavanech, a to jak vlastních, tak i v zapůjčených. Jedním z nich je kemp Ljubaništa, jen kousek od kláštera sv. Nauma. Náleží k němu jedna z nejkrásnějších písčitých pláží celého jezera a turisté tu dostanou dokonalý servis. Počínaje špičkovým hygienickým zařízením přes restauraci, plážový bar, fotbalové a basketbalové hřiště i vlastní kempový obchod až po možnost zapůjčení lodiček, paddleboardů a dalšího sportovního vybavení. Můžete si tu vyzkoušet také potápění či vodní lyžování. O vysokém standardu zdejších služeb svědčí i to, že kemp Ljubaništa je oblíbený i u náročných západoevropských turistů.

Ale povídání o Makedonii by nebylo kompletní, kdybychom s nezmínili o zdejší gastronomii. Makedonská kuchyně je jedním slovem vynikající. Je typicky balkánská, ovšem v tom nejlepším smyslu slova. Základem jsou jídla z mletého masa, připravované na grilu – téměř bez výjimky na skutečném grilu na žhavém dřevěném uhlí. Vůně pečeného masa vás udeří do nosu už z dálky a vy tak restauraci můžete najít i po čichu.

Na grilu se pečou typické kebapi nebo pljeskavice, tedy válečky a placky z mletého masa. Maso se používá obvykle vepřové, v muslimských oblastech skopové či jehněčí. Vyhlášenou lahůdkou je šarska pljeskavica, do níž se přidává i strouhaný sýr. Tedy přesněji řečeno kaškaval. Na rozdíl od bulharské kuchyně, která u mletého masa končí, je ta makedonská o poznání bohatší. U grilu si můžete objednat šašlik nebo uvijač, což je plátek masa se zabaleným kaškavalem. A makedonskou specialitou je tavče gravče, tedy zapečené fazole.

K objednanému jídlu vám u grilu většinou rovnou naservírují i malou porci hranolků, které tu považují za součást oblohy. Jako příloha slouží bílý chléb. A určitě si dejte k masu ajvar! Je to pasta z červených paprik a až ho ochutnáte, budete se divit, jak jste bez ajvaru mohli až do teď žít! S potravinou, která se pod tímto názvem prodává u nás, nemá mnoho společného. Dobrá zpráva je, že si ajvar můžete nakoupit i v místních tržnicích a přivézt si ho domů. Celním předpisům naštěstí nepodléhá!

Pokud máte rádi zeleninu, nabízí vám Makedonie tu nejlepší, která zraje pod jižním sluncem. Typické plody jsou rajčata, papriky a okurky. Přidejte strouhaný sýr a máte klasický šopský salát, který tu nabízejí snad v každé restauraci. Nebo si můžete objednat tarator, tedy strouhané okurky s jogurtem a česnekem. Na rozdíl od bulharské verze tohoto pokrmu je makedonský tarator hustší a jí se lžící.

Pokud máte chuť jen na něco menšího, stavte se na burek. To je tradiční součást balkánské gastronomie. Jedná se o koláče z listového těsta, plněné buď mletým masem, pizza směsí, špenátem nebo sýrem. I malý kousek bureku vás zasytí na půl dne, zvláště, když ho zapijete jogurtem nebo kyselým mlékem.

Sýr a kaškaval – další dvě makedonské speciality. Nenechte se zmást, sýr („syreň“) je to, čemu my říkáme „balkánský sýr“, zatímco „kaškaval“ je jakýkoli tvrdý sýr, od eidamu po goudu.

Je libo něco sladkého? Pak doporučujeme navštívit některý z muslimských obchůdků na čaršíji. Součástí osmanského dědictví je totiž výroba typických „tureckých“ sladkostí, skládajících se z listového těsta, oříšků a medu. Většina z nás zná baklavu, ale na čaršíji najdete spoustu druhů takových dobrot.

V Makedonii je, především v létě, nutno dodržovat pitný režim. Vodu si tu můžete koupit kdekoli, ve většině velkých měst lze pít i vodu z vodovodu – na to se ale raději zeptejte v místě ubytování. Makedonie je zemí vína, kterého tu najdete opravdu spoustu druhů. Vynikající je především červené. Ale ani milovníci piva nepřijdou zkrátka, vaří se tu hned několik značek, z nichž nejrozšířenější je Skopsko. Jak už název napovídá, vyrábí se v hlavním městě a na budování pivovaru se podíleli i čeští odborníci.

Ale nápoj, na který jsou Makedonci nejvíce hrdí, je rakije – tedy pálenka z vinných hroznů. Tenhle zlatavý klenot na 40 % alkoholu teprve začíná, ale je překvapivě jemný. Rakiji seženete všude, můžete si ji dát třeba po večeři na vytrávení, nebo s ní strávit krásný večer ve společnosti přátel, jak to mají Makedonci nejraději. Rakije je až překvapivě levná, a to ať už vsadíte na nějakou osvědčenou značku v supermarketu (mezi nejlepší patří Tikveš), nebo se rozhodnete experimentovat a koupíte tu pravou, domácí, u prodejců v tržnici. Každý samozřejmě tu svoji vychválí jako nejlepší – ale dobré jsou všechny.

Další pevnou součástí makedonské gastronomie a dá se říci i kultury, je káva. Kvalitní espresso seženete prakticky kdekoli. Napoprvé vás možná překvapí, jak malé množství nápoje dostanete v šálku. Ale stačí ochutnat a pochopíte. Káva je to malá, ale  má skvělou chuť a je až překvapivě silná. Stejně, jako sama Severní Makedonie.

Přečtěte si také první a druhý díl reportáže.