Regulace vedou do červených čísel

V jakém stavu se podle vás nachází v současné době české zemědělství?

Zemědělci jsou v poměrně obtížné situaci. Ceny vstupních surovin, v současné době zejména pohonných hmot, bez nichž traktor ani kombajn nevyjedou na pole, rostou do astronomických výšek. Do toho musíme investovat do moderních technologií, abychom byli konkurenceschopní a zároveň oslovili novou generaci zaměstnanců, protože dochází k velké generační výměně. A proti tomu musíme akceptovat světové ceny komodit, které se drží velmi nízko. Jediné, co tedy zemědělci z ekonomického hlediska zbývá je být inovativní a hlídat si náklady.

Veřejnost se domnívá, že vám to kompenzují dotace?

Je fér si přiznat, že při současných nákladech by pravděpodobně žádný zemědělec v Česku, který dodává na trh potraviny či jiné komodity, nehospodařil jinak než v červených číslech. To není dlouhodobě udržitelné a je jedno, jestli se bavíme o malém soukromém farmáři nebo velkém zemědělském koncernu. Na zemědělský sektor jsou kladeny požadavky na způsob hospodaření, ochranu životního prostředí a podobně, které respektujeme, ale pokud bychom náklady, které s nimi souvisí museli bez dotací plně promítnou do cen potravin, jídlo by se nám všem hodně prodražilo.

To ale není specifikum Česka…

Určitě ne, zemědělci a potravináři v řadě zemí okolo nás mají často ještě vyšší dotace než my v Česku. A minimálně v celé EU platí, že by se bez dotací neuživil asi žádný produkční zemědělec. Osobně mě to netěší, ale společná zemědělská politika byla založena v 60. letech minulého století, my jsme si jí nevymysleli a její pravidla musíme respektovat. Bohužel i to, že bez dotací bychom nikdo v zemědělství nebyli konkurenceschopní.

Často slýcháme od malých zemědělců odpor vůči vám velkým. Nejsou přeci jen příjmy z dotací AGROFERTU příliš velké?

Z pohledu celého koncernu tvoří přibližně jen 0,7 % našich příjmů, takže určitě kvůli nim nepodnikáme? Poměrově k počtu obhospodařovaných hektarů čerpáme méně, než je průměr v České republice. Ostatně nám velkým jsou i kráceny, takže velikost nám umožňuje dosahovat úspor z rozsahu, ale určitě ne čerpat víc dotací. Ostatně ani strukturu českého zemědělství jsme si nevymysleli my, ale historicky takto vznikla a nelze ji mávnutím kouzelného proutku změnit. A ještě vás opravím, „odpor“ vůči nám slýcháváte spíše od některých aktivistů a lobbistů, případně politiků než od malých produkčních zemědělců. Ti rozumí i tomu, že dotace nečerpá AGROFERT či jiný koncern, ale vždy konkrétní zemědělský podnik, farma, která je jen možná o něco větší než oni, ale dělá stejnou práci. Já nerozděluji zemědělce na malé a velké, ale na dobré, které produkuji, přispívají k potravinové bezpečnosti, a ty ostatní… Mimochodem, malí i velcí zemědělci jsou naši partneři, který dodáváme komodity, techniku, a naopak od nich vykupujeme jejich produkci a zpracováváme ji v našich podnicích. A vzájemně si sebe vážíme a respektujeme.

Když se vrátím k tématu kulatého stolu, co čekáte od politiků?

Aby nám neházeli klacky pod nohy a nechali nás dělat svoji práci. Každý zemědělec nejlépe ví, jak hospodařit na své půdě. Na pozici politiků ovlivňující zemědělství oceníme i odbornost a znalost odvětví. Věřím, že současná geopolitická situace otevře oči těm, kteří jsou přesvědčeni, že vše se dá dovézt. Vzpomeňme si, že ani za COVIDU nechyběli základní potraviny. Nebylo to však ve všech zemích. Proto si važme všech českých produkčních zemědělců.