Česko v pasti NIMBYsmu
Názory
28. 4. 2024 05:50
Restart Česka. Republika v pohybu. Česko musí zrychlit. The country for the future. To vše jsou názvy strategií, jak modernizovat...
Pane ministře, jak Ministerstvo zdravotnictví pomáhá podnikatelům?
Naší prioritou je uvolňovat podnikatelům ruce tam, kde víme, že dříve zavedená opatření nedávají smysl. Zrušili jsme takto například povinné periodické pracovnělékařské prohlídky u nerizikových profesí, díky čemuž zaměstnavatelé ušetří čas i peníze. Od 1. července také rušíme povinnost vlastnit potravinářský průkaz. Víme, že potravinářský průkaz nedokazuje aktuální zdravotní způsobilost, a je tím pádem zbytečný. A také jsme třeba připravili metodické stanovisko pro krajské hygienické stanice týkající se příležitostného prodeje, skladování a zpracování potravin. Je toho více, ale společným jmenovatelem a naší prioritou je snižování byrokracie a podpora podnikání.
Říkal jste, že jste zrušili povinné periodické pracovnělékařské prohlídky u nerizikových profesí. To je pro podnikatele pozitivní. Nemůže to ale představovat nějaká rizika?
Nemůže. My jsme zrušili povinné periodické pracovnělékařské prohlídky u nerizikových profesí. Od začátku roku jsou na dobrovolné bázi, což je podstatné. Pokud zaměstnanec nebo zaměstnavatel prohlídku chtějí absolvovat, tak na ni mají nárok. Cílem bylo uvolnit lékařům ruce v péči o pacienty a zaměstnavatelům ušetřit finance a zbytečné papírování. Poskytování a provádění periodických pracovnělékařských prohlídek tak bude povinné pouze u profesí, které jsou podle zákona o ochraně veřejného zdraví zařazeny do rizikových kategorií, spadají do profesních rizik nebo u nichž jsou součástí rizikové faktory, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost k práci. Pracovnělékařské prohlídky u nerizikových profesí, příkladem lze uvést administrativní a kancelářské profese, budou prováděny, jak je uvedeno výše, v případě, že budou vyžadovány zaměstnancem nebo zaměstnavatelem.
Mluvil jste o potravinářských průkazech a jejich časté nadbytečnosti.
Zdravotní nebo potravinářský průkaz sám o sobě ani informace v něm uvedené v podstatě nedokazuje, že je jejich držitel aktuálně zdravotně způsobilý nakládat s potravinami. Průkazy se totiž často vydávají bez omezení jejich data. Běžně se tak stává, že někdo potravinářský průkaz získal v 17 letech, když šel na brigádu do potravinářství, a od té doby na žádných vyšetřeních nebyl, ale vlastní průkaz, který potvrzuje, že je zdravý. Navíc povinnost mít průkaz například i při skladování balených potravin ve skladech je naprosto zbytečná. Od 1. července proto už nebude nutné, aby osoby pracující ve stravovacích službách, ve výrobě potravin nebo při uvádění potravin do oběhu vlastnily zdravotní průkaz.
A co drobní prodejci?
I na ty myslíme a chceme jim jejich práci usnadnit. Připravili jsme metodické stanovisko pro krajské hygienické stanice týkající se příležitostného prodeje, skladování a zpracování potravin, které vymezuje jednorázové, příležitostné nebo nahodilé činnosti, na něž se nevztahují požadavky evropské směrnice o hygieně potravin. Jde například o školní, charitativní nebo církevní akce. Pracovníci krajských hygienických stanic tak už nebudou vydávat závazná stanoviska tehdy, když prodejce příležitostně a nahodile na nějakou akci připravuje občerstvení například u sebe doma v kuchyni. Tímto se přibližujeme i k západnímu komunitnímu přístupu. Znovu mě napadá, jestli to není riskantní… Samozřejmě je nutné, aby výrobce uváděl na trh bezpečnou potravinu splňující obecná ustanovení na bezpečnost potravin. Nám jde hlavně o to, aby krajské hygienické stanice již nevydávaly závazná stanoviska u jednorázových událostí, jako jsou církevní, pouťové, školní nebo obecní slavnosti nebo třeba hody a pouliční párty. Příkladem mohou být také nepravidelné vesnické dobročinné jarmarky s prodejem malých množství vlastních produktů vyrobených v domácnosti, například marmelád, sirupů, pekařských výrobků a tak. Není totiž důvod, aby například pečení cukroví na svatbu nebo pro děti k narozeninám a následně pak prodávané sousedům či známým podléhalo kontrole. Je však třeba zdůraznit, že to takto funguje pouze v případě, že se jedná o jednorázovou nebo nahodilou, nikoliv pravidelnou činnost.
Ministerstvo zdravotnictví také avizovalo propojování hygienických registrů s registrem živnostenského podnikání. V jakém je to stadiu?
Ministerstvo zdravotnictví zahájilo rozhovory s Ministerstvem průmyslu a obchodu ve věci využívání ucelených dat z Registru živnostenského podnikání. Tato data by následně byla využita pro potřeby dozorové činnosti krajských hygienických stanic. Smyslem je, aby data, se kterými disponují orgány činné v oblasti podnikání, byla shodná s daty orgánů ochrany veřejného zdraví. Krajské hygienické stanice tak budou mít jednotnou digitální evidenci, která se promítne právě do již fungujících hygienických registrů. Například zdali provozovna vznikla, nebo zanikla. Provozovateli by následně odpadla administrativní zátěž ve smyslu ohlašovací povinnosti.
To jsou slušné výsledky. Co dalšího ještě připravujete?
Aktuálně máme na stole digitalizaci ohlašovací povinnosti pro pořádající osobu zotavovací akce. Myšleno školy v přírodě, lyžařské kurzy a další letní dětské tábory. To je super věc. Pořadatelé se přes své IČO nebo identitu občana přihlásí přes odkaz do online prostředí, které bude vědět, jestli akci pořádal již v předešlých letech, nebo jde o nově pořádanou akci. Tady vyplní požadované údaje v souladu se zákonem o ochraně veřejného zdraví a data se propojí s mapovými podklady a odešlou se k odsouhlasení zaměstnanci KHS. Ten pak provede jejich kontrolu a v případě, že budou data kompletní, potvrdí ohlášení, a tím dojde k překlopení dat do registru, odkud si je budou moci stahovat i hasiči, pro které je tento údaj nezbytný, pokud by v místě tábora byla mimořádná událost, jako například nepříznivé povětrnostní podmínky, povodně a podobně.
Není pozice prevence v systému českého zdravotnictví až příliš okrajová? Máme slušné preventivní programy, pokud jde o civilizační choroby, ale tu nejzákladnější prevenci, zdravý životní styl, nijak nepodporujeme…
Jsem si jist, že preventivní screeningové programy jsou v České republice na špičkové úrovni. V boji s civilizačními chorobami a za zdravý životní styl, respektive zdravotní gramotnost, tu určitě máme jisté neduhy. Těch jsme si ale vědomi, a proto podporujeme zdravý životní styl a zvyšování zdravotní gramotnosti prostřednictvím různých opatření a programů. Pro tento rok byl například vyhlášen preventivní program zaměřený na civilizační choroby, jako je obezita, kardiovaskulární onemocnění nebo cukrovka. Podpora zdravého životního stylu je základem prevence. Organizovány jsou různé kampaně a informační aktivity, které mají za cíl zvýšit povědomí veřejnosti o důležitosti zdravého životního stylu. Tyto aktivity zahrnují distribuci informačních materiálů, pořádání veřejných akcí a podporu médií ve sdílení zdravotně‑výchovných zpráv. Je však důležité si uvědomit, že prevence je komplexní otázkou vyžadující celospolečenský a aktivní přístup. Kromě zdravotnického sektoru je zapotřebí angažování škol, zaměstnavatelů, obcí a dalších institucí při podpoře zdravého životního stylu a primární prevence. Velmi důležitá je také role jednotlivce při přijímání zodpovědnosti za své vlastní zdraví a díky aktivnímu zapojení se do preventivních opatření. Osobní rozhodnutí o zdravém životním stylu mohou mít dlouhodobé pozitivní dopady na individuální zdraví i na zdraví společnosti jako celku.
Jaký je pohled ministerstva na roli firem v systému zdravotní prevence?
Pro mě jako pro lékaře a ministra zdravotnictví je prevence nesmírně důležitá, ať už je v jakékoli formě, na jakékoli úrovni a kýmkoli iniciovaná. Je esenciálním prvkem zdravotnictví. Podívejme se na hippokratovsko‑galénovský koncept zdraví „Prevence je léčbou“. V České republice máme mnohaletou zkušenost s předcházením poškození zdraví v souvislosti s pracovním prostředím. Mou snahou je, aby se nástroje a zdroje na ochranu zdraví při práci včetně kategorizace práce využívaly efektivně. Chtěl bych systém nastavit tak, aby byl vysoký český standard zachován, ale byl okleštěn o prvky, které jsou prováděny jen pro formu, nemají přínos pro prevenci a jen zatěžují zaměstnance, zaměstnavatele či poskytovatele zdravotních služeb. A co hůř, někdy i všechny najednou.
Objevují se v diskuzi expertů či politiků nějaké motivační nástroje, které by roli zaměstnavatelů ve zdravotní prevenci podpořily a usnadnily?
Mohu hrdě prohlásit, že ministerstvo v úzké spolupráci se zástupci zaměstnavatelů diskutuje o aktivnějším zapojení zaměstnavatelů do podpory zdraví. Cesta pro ministerstvo a zaměstnavatele je stejná a já jsem rád, že po ní jdeme společně. Abych byl i konkrétnější, tak mou snahou je dosažení úpravy zákona o specifických zdravotních službách k zákonnému ukotvení podpory zdraví na pracovišti.
