Třetina zaměstnanců se chystá žádat o zvýšení platu

Přidání peněz je dlouhodobě nejčastějším požadavkem zaměstnanců na své nadřízené a platí to i v současné situaci vysoké inflace a rekordního poklesu reálných mezd. V blízké době plánuje zažádat o přidání peněz 32 % zaměstnanců. Nejopatrnější jsou prokazatelně lidé před důchodem, zatímco nejmladší zaměstnanci jsou ve velké míře připraveni jednání vyvolat.

Přidání peněz ale není jediným požadavkem, se kterým plánují zaměstnanci za svými nadřízenými vyrazit. Určitou formu nové nebo navýšené finanční i nefinanční podpory bude aktuálně žádat polovina lidí. Vedle vyšší mzdy půjde nejčastěji o navýšení nebo přidání benefitů, zavedení hybridního režimu práce a navýšení podpory stravování. Naopak podpora vzdělávání nebo příspěvek související s očkováním proti covidu jsou aktuálně spíše na okraji zájmu.

„Nejžádanější je momentálně ta pomoc, která dovede rychle a efektivně ulevit rodinnému rozpočtu. V případě stravování to představuje navýšení hodnoty papírové stravenky či eStravenky, u dopravy se může jednat například o účelový příspěvek na pohonné hmoty nebo poskytnutí služebního auta pro soukromé účely. Žádaná bude čím dál více také finanční podpora práce na home office a v naší aplikaci Můj Up vidíme i rostoucí popularitu slev a cash back programů mezi zaměstnanci,“ popisuje Stéphane Nicoletti, generální ředitel společnosti Up Česká republika, která se specializuje na péči o zaměstnance.

Přestože velká část lidí je odhodlána vyjednávat o individuálních podmínkách, optimistický výsledek očekává jen třetina z nich. Jen 5 % si myslí, že jim zaměstnavatel vyjde vstříc v plném rozsahu, zbylých 29 % věří v alespoň částečný úspěch vyjednávání. Svůj optimismus opírají tito zaměstnanci především o pracovní zásluhy a potřebu zaměstnavatele udržet si je.

Většina zaměstnanců však nevidí své vyhlídky tak růžově. 51 % očekává, že zaměstnavatel jejich požadavkům vstříc nevyjde. Skeptičtí žadatelé si myslí, že jejich nadřízený využije zejména toho, že ani bez jeho ústupku neodejdou jinam. Jsou také obecně přesvědčeni, že vedoucí tvrdě hájí zájmy firmy a není příliš svolný ke kompromisu. Ve vyjednávání ochotně použije spíš argumenty obecné povahy. Typicky pražským odůvodněním bude sdělení, že ani ostatním nebylo přidáno.

Pokud zaměstnavatel opravdu nevyjde vstříc požadavkům zaměstnanců, radikální reakci v podobě odchodu zvolí jen o něco málo více než 10 % lidí. Možná mnohem nebezpečnější reakcí bude ale ta nejčastější. Více než čtvrtina lidí totiž sice zůstane ve stávající práci, ale zároveň si začne hledat jiné místo. Dalších 18 % také zůstane, ale negativní výsledek vyjednávání se projeví na jejich vstřícnosti.

„To už dohromady představuje velkou skupinu zaměstnanců, kteří nebudou tolik loajální, angažovaní a spokojení. Přitom právě tyto vlastnosti se už v době covidu ukázaly jako klíčové a zaměstnavatelé by se měli snažit je podporovat. Mnoho firem se sice nachází v nelehké situaci a nemůže lidem pomoci přímým finančním příspěvkem, často lze ale najít nějaký kompromis, který je přijatelný pro obě strany,“ dodává  Nicoletti.