Chorvatsko hlásí skvělé výsledky – a jak dál

Chorvatsko se má čím chlubit: od ledna do listopadu přijelo více než 20 miliónů turistů, kteří tam strávili 5,3 miliónů nocí. Oproti předchozímu roku je to za stejné období nárůst úctyhodných 26 % v osobách a 17,6 % v počtu přenocování. Dlužno podotknout, že rok 2022 byl prvním normálním rokem a méně odolní turisté se teprve vzpamatovávali z covidového šoku. Proto i tyto grandiózně vyhlížející nárůsty přinesly výsledky, kterým ještě chybí příslovečný fous do úrovně rekordního roku 2019 (konkrétně půl procenta v příjezdech a devět desetin procenta v přenocováních). Nicméně potlesk to zaslouží, ne každá země na tom byla letos už tak dobře. Své jistě sehrály turistice příznivé změny, jako Schengenský prostor, zavedení Eura i otevření mostu na Pelješac, který nejen že zjednodušil cestu na jih, ale je současně nejen cestou, ale i turistickým cílem (atraktivitou).

Češi jsou známi tím, že se po každé katastrofě v turistice rychle oklepou – Miodrag Mlačič zdůraznil, že letošní návštěvnost z Česka překonala rok 2019, a sice v počtu 835 tisíc turistů o 5,9 % a v počtu pět a půl miliónů přenocování o 2,3 %. Pěkné, že? Ale pozorné čtenářce neuniklo, že na stejném hodnocení loňského roku byla ta čísla ještě výš. Takže meziročně přijelo o 6,4 % Čechů méně a realizovalo o 8 % méně přenocování. Co se to stalo? Asi souběh více faktorů. Každopádně před sezónou jsme byli masírováni negativními mediálními zvěstmi. Především, že Euro = Teuro – dokumentované na příkladech z prestižních míst v prestižních turistických oblastech. Ty zprávy byly pravdivé (to platilo všude, kde kdy Euro zaváděli) – ale ne úplně naplno. Ano, mnohde to s cenou opravdu přehnali, ale Češi bývají šikovní turisté, a tak si dovedli najít za nějakým tím rohem celkem přijatelnější nabídku (a Němcům ty ceny asi tolik nevadily).

Aby toho nebylo dost, následovaly zvěsti o pokutování turistů za nevhodné oblečení na nábřežích a jiných veřejných místech. V Chorvatsku, kam se běžně jezdí i na nudapláže! Jenomže nábřeží uprostřed obce není nudistická pláž – a ty mravnostní požadavky se netýkaly odvážných šatiček, ale odvážných topless. Jinak klid po pěšině. Jenže média potřebují senzace, co přitáhnou pozornost čtenářů – a je jim fuk, že Chorvaté potřebují spíš přitáhnout turisty. Pozor – tentokrát to není primárně kritika českých médií – ta to převzala od těch chorvatských! Z podobného soudku byly zprávy, že v Dubrovníku zakázali turistům používat kufry na kolečkách, protože v noci drkotáním po historické dlažbě ruší noční klid. Zakázali-li, tak to tedy hodně rychle odvolali a pouze důrazně apelovali na slušnost turistů. Po pravdě řečeno, Čechů se to až tak moc netýká, ti se v hotelech ve starém Dubrovníku rozhodně v masovějším měřítku neubytovávají; dávají přednost levnějšímu okolí s krásnými plážemi a do památkového města si udělají výlet.

Ke všemu se na jadranském pobřeží opět jednou vyrojily žahavé medúzy. To je hodně bolavý problém, mám z minulosti odzkoušeno doslova na vlastní kůži. Jenže Chorvati na to tentokrát nešli s podběráky, ale přímo s vodními děly. Proudy vody zahnali medúzy dál do moře až tak, že se už znovu neukázaly. Zmizely i z těch médií. Zájem českých turistů o Chorvatsko hlásily i cestovní kanceláře. S tím, že si stýskaly, jak by prodaly víc hotelových kapacit, kdyby je ovšem byly dostaly. Takže pokleslý pes může být zakopán také tady. Nasvědčoval by tomu fakt, že přes cestovní kanceláře přijela do Chorvatska jen čtvrtina českých turistů, ti ostatní jeli na vlastní pěst. Více než polovina českých turistů se ubytovala v soukromí, po 16 % v hotelech a kempech a 4,7 % byli stoupenci jachtingu.

Nicméně Česko si udrželo v návštěvnosti Chorvatska pěknou pátou pozici, hned za Německem, Slovinskem, Rakouskem a Polskem, což jsou buď země sousední, kde je vysoká návštěvnost obvyklá, nebo země s násobně větším počtem obyvatel.

Miodrag Mlačič představil vizi Chorvatska jako konkurenceschopnou, inovativní a bezpečnou zemi s rozpoznatelnou identitou a kulturou, zemi zachovalých zdrojů, kvalitních životních podmínek a rovných příležitostí pro všechny. To znamená klást důraz na autenticitu, rozmanitost regionů, jejich přírodní a kulturní dědictví a pohostinnost obyvatel.

Řečeno po lopatě, udržitelný a odolný cestovní ruch rozložený do času i prostoru, rozmanitost nabídky, inovace, regulaci overturismu (cenou, protože to je nejefektivnější a nejjednodušší řešení), to vše spolu s kvalitou a přívětivým přístupem.

Doufejme, že tam pro Čechy nebudou mít korporátní hotely jen zbytky po šňůrách mamutích cestovek a že toho místa bude dost dřív, než se mladí naučí dávat přednost jiným destinacím. Bylo by škoda, kdyby se rozplynulo přátelství, budované od první republiky.