miniMarket + maxiMaraton zároveň

Zatímco vystavovatelské stolky zažívaly úbytě, doprovodný program se stal páteří CTM se zlatým hřebem na konferenci ACK, jejíž horké téma si cestovky jinde tak snadno řešit nemohou.

V nepříliš dávné minulosti se počet veletržních akcí cestovního ruchu u nás ustálil na třech: Holiday World Praha, GO + Regiontour Brno a Czech Travel Market v Praze. První dva s čím dál výraznější částí pro veřejnost, třetí pouze pro profesionály. S měnícími se způsoby práce a prodeje směrem od osobního k virtuálnímu styku (včetně tlaku na úsporu nákladů) posilovala složka prodeje pro veřejnost (včetně průniku zboží s cestovním ruchem souvisejícím okrajově, pokud vůbec). Veletrhy se krátily v prostoru i čase a jejich náplň tendovala od nabídky zájezdů k propagaci jednotlivých destinací a zážitků. Tuto přirozenou tendenci dotvrdil covid. Cestovní ruch se celkem vzpamatoval, jako ostatně po všech malérech, které se mu staví do cesty, ale smysl jedné každé veletržní akce je dnes jinde. Hlavolam pro pořadatele, zda a jak dál. Nejen mladší generace se naučila, že informace i vizuály jsou na síti mnohem přístupnější, ba dokonalejší; nákladné tištěné publikace a katalogy končívají v odpadu. Motivace účastníků výstavních akcí se více posunula od obchodu ke společenské a zážitkové záležitosti. Pořadatelé si tedy musejí znovu lámat hlavu nad tím, kdo tam půjde (vystavovat – i jako návštěvník), za jakých finančních podmínek – a v kterém termínu, přičemž sladit potřeby domácích a zahraničních subjektů je majstrštyk. A nakonec, nakolik se to může rentovat. Je to několik tanců mezi vejci zároveň.

Czech Travel Market, skromnější následovník někdejšího MADI, je jedinou čistě profesionální burzou cestovního ruchu v ČR. Letošní ročník ukázal, že je to pořád ještě užitečná akce, která ale na samostatnou existenci v tomto termínu a formátu jaksi nemá. V listopadu se smlouvy neuzavírají, spíše ladí. Uzavírají a udržují se osobní kontakty, v cestovním ruchu tak důležité. Dříve se na CTM prezentovaly katalogy a uzavíraly provizní smlouvy. To se letos ve výstavní hale dělo v množství menším než malém, ostatně tištěné katalogy se stávají tak trochu reliktem. Dřív CTM trval alespoň dva dny, letos vystavovatelé uživili jen jeden. Čímž se obnažilo, že málokdo zvládá personálně obsadit překrývající se workshopy a zároveň i stolky v hale tak, aby to bylo užitečné a důstojné. V katalogu jsem napočítala 38 stolků, kde vystavovatel nebyl zároveň účastníkem workshopu, v reálu jich bylo obsazených ještě méně. Pochopitelně, přednost dostaly workshopy, od třetí hodiny odpoledne pak pozornost cestovních kanceláří stáhla cenná konference Jak postupovat v kritických situacích.  Pokud cestovka prodává současně Slovensko, Maďarsko i Chorvatsko, a takto orientovaných je hodně, nestihla vydechnout, natož se družit. Co s tím? Dilema: buď CTM přifařit k jiné akci než Czechbus tak, aby byla šance na různorodější vystavovatelskou obec ze zahraničí a aby se doprovodný program mohl rozložit na větší časovou plochu, nejspíš tedy k Holiday Worldu, nebo ho odpískat a místo workshopů se zahraniční nabídka bude představovat formou road show. Czechbus má dobrý formát i návštěvnost, ale zcela jiné zahraniční partnery. Čeští organizátoři by si budoucí koncepci měli rozmyslet raději brzy, aby je zahraniční partneři ve svých plánech nepředběhli. Do letošního formátu už se jim zřejmě moc chtít nebude.

Workshopy byly navštíveny dobře, na všech vládl čilý ruch. K naší nátuře patří, že i když se návštěvníci mohli a měli hlásit do časového harmonogramu, formální časy moc dodržovány nebyly. Přesto – a možná i právě proto – vládla přátelská atmosféra. Však kvůli tomu tam mnozí přišli. Poněkud rušilo, že mezi maďarským a chorvatským workshopem byl po první hodině už jen textilní závěs.

Asociace cestovních kanceláří České republiky zorganizovala v rámci projektu Strategické dokumenty z pohledu podnikání cestovních kanceláří a cestovních agentur konferenci na žhavé téma Jak postupovat v kritických situacích v cestovním ruchu. Právě letošní rok důležitost zvládání nepředvídaných událostí víc než podtrhnul, ať již požáry na Rhodu i v dalších destinacích či v souvislosti se zemětřesením v Maroku a zvláště naposledy po teroristickém útoku na Izrael. Konference se zaměřila na řešení nepředvídaných událostí a právní aspekty, které se mohou vyskytnout během zájezdu a pobytu klientů nejen v zahraničí. Panelisty byli zástupci MZV, v oboru známá advokátka Klára Dvořáková a zástupce České asociace pojišťoven. Pracovníci odboru cestovního ruchu MMR byli přítomni v publiku.

Klára Dvořáková přehledně vymezila typy událostí z hlediska jejich vztahu k odpovědnosti cestovní kanceláře, jakož i povinnosti, které cestovce v jednotlivých typech vznikají, to vše s rozdělením, zda a co je CK povinna konat a co z toho i hradit. Tou špatnou zprávou je, že je toho víc než dost. Tou dobrou zprávou naopak je, že ACK spolu s panelisty připravuje na toto téma brožurku, kde cestovky všechno přehledně najdou. Přímo byl k dispozici leták pro klienty Desatero pro cesty – s tím, že si elektronickou verzi může každý stáhnout na stránkách ACK. Dobrou zprávou je rovněž příkladná ochota pracovníků MZV ke spolupráci s cestovkami prostřednictvím ACK při řešení krizových situací i při informování organizátorů i veřejnosti. Na praktických příkladech jsme slyšeli, jak se to osvědčilo například při požárech na Rhodu, ale i to, jak mnozí novináři i potenciální klienti tuto práci v krizových momentech nejen dehonestují, ale přímo ztěžují. Třeba používáním krizových linek pro nekrizové dotazy. Sympatické bylo, že z pódia nezaznívaly všeobecné fráze, ale praktické případy a rady, stejně jako odpovědi na konkrétní dotazy. S tím, že v pozadí každého vysvětlení, co nejde, byla snaha hledat řešení, jak by to šlo. Vzácný to jev v našich zeměpisných souřadnicích.

Cestovní kanceláře, bohužel, ručí skoro za všechno (a za co neručí, to jim stejně občané i média vytknou). I proto na konferenci vystupoval zástupce Asociace pojišťoven z nejmenované pojišťovny, aby připomněl, že cestovní pojištění klienta je i pro cestovku víc než žádoucí, protože asistenční služba znamená odbřemenění průvodce či delegáta i v případě ne zcela kritických, ale třeba četných zádrhelů. U těch kritických pak může klienta zachránit i od doživotních dluhů. Pro cestovní kanceláře je však v mnoha případech stěžejní pojištění jich samých. Pro případ obecné odpovědnosti ještě mnohem víc, než jen té profesní. Domoci se regresu na dodavateli je z říše snů, zvláště ve vzdálenějších zemích či při nerovném postavení CK x poskytovatel služby. Ošemetná otázka výluk z pojištění při krizových situacích zůstala tak trochu viset ve vzduchoprázdnu – každá pojišťovna i pojistná smlouva to může mít jinak. Těžké téma odlehčoval výkonný ředitel ACK Michal Veber coby moderátor. Téma posluchače zajímalo natolik, že se jednání původně dvouhodinové konference bez přestávky protáhlo tak, že se skončilo hodinu po oficiálním zavření veletrhu.