Udržitelnost: Nový úděl nebo snesitelná nelehkost podnikání?

Stravitelnost eko trendů pro účastníky zajistil moderátor Vlasta Korec a následně i prezident Asociace hotelů a restaurací Václav Stárek a předseda představenstva Asociace malých a středních podniků Josef Jaroš, když vážné téma pojednali i v lehkém tónu s vtipem. Čímž odlehčili fakt, že náklady spojené s požadavky udržitelnosti v oboru byly přirovnány k ranám, jako byl covid a následně energetická krize.

Udržitelnost ve smyslu Green Deal je tak trochu módní téma, které je v médiích prezentováno, jakoby k nám spadlo z nebe – ale mnohé prvky si vyžádala ekonomika již dávno před tím, než se toto klišé objevilo. Tak třeba jak dlouho již plno hotelů nabádá hosty, aby nepožadovali denní výměnu ručníků. Nebo že ledkové osvětlení se senzory se přinejmenším od zdražení energií objevilo dokonce i na některých větších horských chatách. Ostatně, ekonomický tlak je vždy účinnější než všechny proklamace – a ten trvá a trvat bude. Takže nová technická řešení a jejich prezentace určitě přínosem jsou a také v dalších referátech zazněla. Jenže odsud až potud.

Na jedné straně je třeba, aby se Green Claim nezměnil na Green Washing. Ne každá uspořená kilowatthodina znamená skutečnou úsporu (například když časté zhasínání ukončí životnost led žárovky dřív, než vůbec může dojít k úspoře převyšující náklady na novou žárovku, jak mi jeden správce chaty potvrdil). A v hotelnictví a gastronomii k tomu přistupuje další aspekt.

Václav Stárek zdůraznil potřebu zachovat kvalitu služeb a komfort pro hosty, který musí být na prvním místě.  K tomu uvedl pár demonstrativních příkladů. Třeba zkušenost leckoho z nás s brzy zhasínajícím světlem na toaletách. Nebo že se host chce pořádně osprchovat, nejen namočit skomírajícími pramínky vody. A také absurdní případ úspory, kdy v nejmenovaném hotelu najde host na pokoji v zapnutém minibaru místo nápojů jen cedulku, že si na hotelovou kartu může zakoupit nápoje v baru na patře (klidně v županu). Nic proti koedukovanému minibaru na chodbě, ale co je to za princip, když jsou ty prázdné ledničky v chodu?! Napadají mne jen dvě možná vysvětlení: buď že mi hotel chce dát možnost umístit si do ledničky můj nákup (trochu absurdní, že), nebo že prostě v klasifikaci pro příslušný počet hvězd minibar na pokoji být musí, tak tam tedy je, a basta.

Josef Jaroš vtipně glosoval, aby udržitelnost brzy neznamenala udržet na vesnicích aspoň pár hospod. I malé a střední podniky se samozřejmě snaží šetřit: energie, vodu, minimalizovat odpad. Už ve vlastním zájmu. Jenže jedna věc je šetřit – a druhá získat certifikáty o udržitelnosti. Klienti jsou ze všech stran nabádáni, aby je chtěli, aby si podle nich vybírali. Jenže byrokracie spojená s jejich získáním je nad síly malého podniku. Musel by si na to někoho najmout – a takový výdaj by právě mohl ohrozit jeho ekonomickou udržitelnost.

Dodala bych, že zbytečné vykazování a papírování vede k udržitelnosti tak leda pracovních a podnikatelských míst těch, kdo se tím živí. Že by to bylo v zájmu lidstva, tím méně ve státě, kde chybí pracovní síly?! Mělo by jít o výsledek a ne o prokazování dosaženého. Josef Jaroš proto označil byrokracii za limit dalšího rozvoje a volá po systémech dosažitelných pro malé a střední podniky.