Regionální muzeum není jen pokladnice

Od muzea se očekává, že uspokojí/přitáhne turisty včetně rekreantů, poslouží jako zajímavý doplněk k výuce, respektive cíl pro školní výlety a zařídí nějakou tu výstavu, aby měli kam jít kulturylační domorodci. Regionální muzeum však může být mnohem víc. Téměř k dokonalosti to dotahují například v Jílovém u Prahy.

Jílové u Prahy je tak trochu ve specifické situaci. Kdyby tradice toho městečka nesahala až ke 13. století, mohl by to být klidně satelit Prahy. A vlastně jím do určité míry, jenže v opačném gardu, byl už za Karla IV., kdy si řadu pražských paláců vybudovali majitelé pozemků z Jílového. I Karolinum by mohlo vyprávět. Na rozdíl od tehdejší doby je to dnes do Prahy méně než hodinka, a to i veřejnou dopravou, s intervaly, které známe z okrajových částí hlavního města. Takže poměrně snadná cesta do práce, za kulturou atd. A přece Jílové není satelit. Městečko žije svým životem. I kvůli muzeu, nebo možná i právě díky němu.

Zlato

Regionální muzeum v Jílovém u Prahy sídlí na náměstí v domě U mince, jehož historie spojená s těžbou zlata už sama o sobě stojí za připomínání. Takže logicky zlato představuje ústřední osu zaměření. Kde se zlato bere, kde všude je, kolik váží, kdo ho tu těžil a vydělal či prodělal, jak a z čeho se získává – to je téma ústřední expozice, která právě dostává novou tvář. Odhalí ji koncem prvního zářijového týdne.

„Jsme muzeum, kde se můžete obohatit,“ směje se ředitelka Šárka Juřinová a poukazuje na možnost vyrýžovat si na nádvoří v rámci vstupenky při troše štěstí i nějakou tu zlatinku. Komu se to nepovede, nemusí odcházet s prázdnou. Může si ji v pokladně koupit jako suvenýr zatavenou ve skleněné baňce, kde se opticky zdá větší, než ve skutečnosti je. Není to podvod, vždyť pro kupujícího zvětšuje velikost jeho úlovku či velikost jeho daru.

Tramping

Naprosto odlišná a přece zlatá je i éra trampingu, jejíž historie se v muzeu zabydlela již v minulém století. A na rozdíl od těžby zlata, které ve štolách čeká pro další generace, tramping stále žije, přinejmenším v Posázaví. Pojetí expozice je originální. Můžete si posedět a pročíst trampské časopisy na verandě stylového srubu, u nějž nechybí ani kadibudka. Pamětníci ocení velkou mapu trampských osad, kde se potěší vzpomínkou na tu svoji, projdete lesem za zpěvu ptáků a nechybí ani kanoista splouvající řeku. Z exponátů zaujme například přilba Gézy Včeličky, na níž si zaznamenával exotické země, které při svých cestách navštívil, nebo kytara Jarky Mottla. Na dotykové obrazovce se mohou návštěvníci pobavit při prohlížení trampských vtipů a povídek a nakonec se posadit u osadního ohně a pustit si hudební ukázku dle vlastního výběru. Zvídavé děti si mohou vyzkoušet, jak virtuálně sbalit tornu nebo uvařit guláš.

Nejcennějšími trampskými relikviemi jsou osadní kroniky. Muzeum má ve sbírkách pouze čtyři exempláře. Ne, že by se jich neuchovalo víc. Naopak, ale střeží se jako oko v hlavě a předávají se v rodinách z generace na generaci. Jak je vytěžit a také uchovat, aby neskončily s jejich majiteli? A tak přišel nápad kroniky si zapůjčit. Nejen ke studiu, ale k prezentaci pro všechny zájemce současné i budoucí. V digitální podobě. Za ochotu kroniku zapůjčit dostane majitel nazpět nejen svou relikvii, ale i její digitální kopii. Zvěst se roznesla – a muzeu se sešlo již víc než dvacet exemplářů. Digitalizace je ovšem náročný proces, na čas i peníze, takže kopie budou přibývat postupně. Nevadí, aspoň bude mít muzeum stále, čím své návštěvníky překvapovat.

Ora et labora

Zásada Benediktinů je mottem expozice v suterénu muzea, která působivě přibližuje zaniklý klášter sv. Jana Křtitele na Ostrově u Davle i jeho hospodářské zázemí včetně současně zaniklého středověkého města na Sekance nad soutokem Vltavy a Sázavy. Klášter vznikl již v roce 999 jako třetí benediktinský klášter v Čechách. Zažil několik pohrom od požárů po vpád Braniborů, až dílo zkázy završili husité. Pokusy o obnovu ztroskotaly na absenci ekonomické základny, proto byl konvent přeložen ke Svatému Janu pod Skalou. Na Ostrově dnes žije jen vegetace.  Archeologické vykopávky pomohly zpřístupnit už jen vyznačený půdorys staveb. I tak by to byl zajímavý cíl výletu – jenže na Ostrov se dostanete jen vlastní lodí. O lávce z Davle si zatím v muzeu musejí nechat jen zdát.

Příležitostné výstavy

Výstavy, malé i větší, jsou v jílovském muzeu pravidlem. I několik najednou; dům U mince má členité prostory a pro menší akce využívá i vstupní chodbu. Jde přece o kulturu pro příchozí i pro místní.

Muzejní potlach a kulturní léto

Muzejní potlach na nádvoří se zrodil u příležitosti vernisáže předělané expozice trampingu a stal se každoroční tradicí. S vystoupením trampských kapel a s opékáním buřtů. Letos už po devatenácté, což hovoří samo za sebe.

Na nádvoří se v létě, od června do konce srpna konají prakticky každý týden divadelní a hudební představení, navštěvovaná místními i rekreanty z okolí. Takže o zábavu postaráno.

A co v zimě?

Dalo by se čekat, že v zimě budou v muzeu odpočívat, reorganizovat a rozhojňovat sbírky a zbrojit na léto. Lufťáci v zimě nejsou, za kulturou v Praze je to odsud hodinka, té nabídce se nedá konkurovat. Omyl. Dá. Akcemi k tradičním svátkům i hudebními či tematickými programy.  A protože ředitelka muzea Šárka Juřinová je vystudovaná archeoložka, šla na to i se zajímavými přednáškami na archeologická a historická témata. Se skromným očekáváním vyšších jednotek návštěvníků, co tak sotva pokryjí režii. A hleďme: ony jich chodí vyšší desítky, takže tato Muzejní akademie prosperuje již sedm let. I s indexy a absolventskými diplomy.

Původně jen opravdická živoucí kočka. Tak nějak jednou muzeum navštívila – a zalíbilo se jí tam natolik, že už neodešla a stala se kamarádkou personálu. A tak po ní pojmenovali nový muzejní časopis. Vychází druhým rokem, čtvrtletně, a je to zajímavé počtení o všem, co s muzeem a Jílovým souvisí. Pro každého, ne pro kočku.  Ve výpravné podobě na křídovém papíře zdarma (k dostání pouze u pokladny), pro vzdálenějšího zájemce elektronicky. Stačí sdělit svůj mail.

Regionální muzeum, na rozdíl od těch velkoměstských, může a mělo by být nejen svědkem historie, ale i duší a hybatelem života svého města. Nadšení a dobré nápady dovedou přinést plody. Pro úroveň života a v konečném důsledku i pro jeho efektivitu tím, že vytvoří atmosféru, přitáhnou a spojí. Některá muzea k těm aktivitám přidávají ještě kavárnu či vinárnu, aby návštěvníci i místní obyvatelé měli kde podebatovat v kulturním prostředí (například Regionální muzeum Mělník). Záleží na možnostech a potenciálních zájemcích. Nabídka v okolí může limitovat, ale někdy i jen zdánlivě.