Ne x Oprávněné podnikání a odpovědnost

Vnést jasno je cílem projektu ACK ČR Strategické dokumenty z pohledu podnikání cestovních kanceláří a cestovních agentur, v jehož rámci proběhla 28. listopadu konference pro podnikatele i pracovníky státní a veřejné správy, zaměřená na legálnost podnikání i na odpovědnost toho, kdo akce cestovního ruchu organizuje. Výtečný počin, po němž má následovat i neméně potřebný písemný manuál.

Přímo zjevením byla úvodní prezentace Jana Strakoše, ředitele odboru živností a spotřebitelské legislativy MPO. Zabývám se problematikou podnikání cestovních kanceláří a agentur od zrodu zákona č.159/1999 Sb., ale takto jasný přehled zákonných ustanovení a úskalí, pregnantní a vysvětlující, kde všude může být pes zakopán, jsem ještě neslyšela. Nadto vše podáno nejen srozumitelně, ale i záživně. Oblast podnikání upravují vlastně dva zákony (občanský a živnostenský), každý trochu z jiného pohledu, s trochu jinou definicí a s jinými postihy. Pozor – podle občanského zákoníku hrozí nejen pokuta, ale i trestní postih, pokud jde o velké provinění. Živnostenský zákon je tu krom jiného od toho, aby u méně závažných deliktů mohlo být řešení pružnější (no – jak kdy). Cestovní kancelář a agentura je samozřejmě živnost. Jenže i cestování lze dělat neživnostensky – tudíž mimo přísné regule evropské směrnice a zákona č. 159 – a přitom zcela legálně. Hranice mezi těmito dvěma světy je neostrá, dá se v ní jak tápat, tak i manévrovat. Problémem není ani tak dikce zákona, jako interpretace a hlavně dokazování. Tápajícímu může kontrolor i jen domluvit, zatímco šíbr se proti pokutě odvolá. Právoplatné rozhodnutí pak náleží jedině soudu a i ty jsou vícestupňové. Divíte se, že váš podnět na živnostenský úřad nepřinesl ovoce? Může to trvat i kolik let, tím déle, čím šikovnější je hříšník.

V dikci předpisů nic nového pod sluncem, cestovní kanceláře a agentury i pracovníci živnostenských úřadů je již hezkou řádku let znají a kdo snad ne, najde je v zákoně i na stránkách MMR. Přesto neškodilo upřesnit si nejen, která kombinace služeb cestovního ruchu není zájezdem, ale i to, které služby netvoří kombinaci. Především cestovní pojištění, protože není službou cestovního ruchu. Kombinací není ani poskytnutí několika návazných služeb stejného druhu – například dopravy. U těch různorodých není kombinací ubytovací a stravovací služba, pokud ji poskytuje ubytovatel. Stejně tak není kombinací ubytování + doprava do nejbližšího dopravního uzlu. Daniela Trnková z MMR upozornila, že některé cestovní kanceláře mylně zahrnují do objemu zájezdů i pobyty v apartmánech s vlastní dopravou klienta, což je typicky jedna služba, takže o zájezd nejde. Šidí tak sebe o pojistné a klamou klienta, který se domnívá, že je pojištěn pro případ úpadku CK – a ono tomu tak není. Od pojišťovny by nedostal vůbec nic. Mimochodem, zřejmě totéž by platilo i pro ubytování v hotelu All Inclusive, pokud by se nabízelo bez dopravy.

Některá cestovní agentura či jiná organizace by se ráda vymanila z šedé zóny a stala se cestovní kanceláří, ale ouha – nenajde pojišťovnu, která by ji pojistila. Ne kvůli špatné ekonomice, ale kvůli nedostatečnému limitu zajišťoven pro toto pojištění. O tom, že bankovní záruka je opravdu jen pro pár velkých vyvolených, snad není třeba mluvit. Tady je každá rada drahá. Pojišťovnám do byznysu nemůže nikdo mluvit (jakkoliv oficiální vyjádření jejich představitelů a skutečná praxe nejsou vždy v úplném souladu). Takže jediná možnost, jak cestovní agentura může dělat zájezdy, je připravit je na klíč pro nějakou fungující cestovní kancelář, která je zahrne do svého portfolia. Také nic nového pod sluncem – dělávaly to i cestovky mezi sebou, aby měly bohatší nabídku.

Školní zájezdy, pobyty a výlety pod regule zákona č. 159 nespadají, pokud je organizuje škola pro své žáky či studenty jako součást výchovného procesu a bez zisku (pozor, pokud by je pravidelně organizoval učitel svým jménem a měl z toho prospěch, už by šlo o jeho podnikání). Pokud si škola tytéž akce nechá připravit od cestovní kanceláře, tak to samozřejmě zájezd je (krom jednodenních akcí). Proč to řada škol nekoupí a organizuje vše svépomocí? Odhlédneme-li od možných osobních kontaktů na jednotlivé poskytovatele služeb, skrytý prospěch a od přesvědčení, že já to přece umím nejlépe, je důvodem snaha ušetřit. Cestovní kancelář si přece za svou práci něco účtuje. Pokud ale škola nemá osvědčené dodavatele, může na vlastním organizování i prodělat. Stojí ji to čas zaměstnanců, což je v souvislosti se stávkou škol tak trochu pikantní, a nadto specializovaná cestovní kancelář mívá u dodavatelů množstevní slevy, na které škola obvykle nedosáhne. Takže i s marží to nepřijde dráž, možná i levněji.

Ale je tu ještě jeden pádný důvod, proč se vyplatí svěřit se do rukou cestovky. Ta totiž odpovídá za všechno. Chtělo by se říct i za zemětřesení (což sice není pravda doslova, ale za služby během prvních dnů po něm už ano). Takže přinejmenším při akcích do zahraničí bych neváhala. Nejen jako škola, ale jakákoliv organizace, která nemá v zahraničí pevné zázemí. I kdyby šlo jen o nekvalitně poskytnuté služby, vymoci náhradu po dodavateli bývá problematické, tím víc, oč vzdálenější je. Od tuzemské cestovní kanceláře to je mnohem snazší. Zvláště od té, která má pojistku na odpovědnost. Pozor – odpovědnost je profesní (co nebylo zajištěno kvalitně) a obecná (tak třeba náhrada škody při nehodě autobusu, kterou řidič zavinil). Náhrady z té obecné mohou jít do miliónů – a když je například dopravce nemůže uhradit (zkrachuje), tak je to na tom, kdo to organizoval, u škol zcela bez pardonu. Pojišťovny by mohly vyprávět (a vyprávějí právě o těch nejbarvitějších případech). Stává se to zřídka, ale pak je to často skutečná pohroma. Pomníček u Nažidel je mementem nejen pro dopravce. Odnesla to i příslušná cestovní kancelář …

Václav Urbanec jako představitel České asociace pojišťoven neopomenul plédovat i pro cestovní pojištění, které při zahraničních cestách zjednoduší život jak cestujícímu, tak i organizátorovi. Ale o tom už byla i předešlá konference.

I tato konference ACK ČR byla zdařilá. Přinesla tolik poznatků, že se zase z dvouhodinového jednání bez přestávky staly bezmála tři. A fotoaparáty v mobilech posluchačů se docela zapotily. Tak trochu zbytečně – všichni dostanou prezentace panelistů písemně do mailu. A nejen přítomní posluchači, ale všichni, kdo byli přihlášeni včetně těch, kdo se nedostavili, protože zaúřadovala první zimní kalamita.

Následně bude na téma Ne x Oprávněné podnikání opět vydána podrobnější brožurka. V tištěné i elektronické formě, k dispozici všem. Elektronická forma bude určitě praktičtější nejen proto, že se může v každé instituci a úřadě množit, ale i proto, že den po konferenci měla Evropská komise jednat o revizi směrnice. Ne, že by z toho jednání okamžitě vyplynula novela, to očekávat nelze. Ale může to napovědět, které body by se mohly eventuálně měnit, pokud vůbec.