Meziměstí – jak se dělají zázraky

Na význam a slávu se Meziměstí kdysi zablesklo se stavbou železnice. Měl tu být hlavní mezistátní přechod Rakousko-Prusko. Takže se naprojektovalo velkolepé nádraží se dvěma celnicemi a dvěma výtopnami – ale sotva se dostavěla polovina, plány se změnily a hlavní trasa šla jinudy. Nádraží zůstalo. Krásné, grandiózní. Unikát. Zvenčí vypadá spíš jako obrovský lázeňský pavilon, uvnitř velkolepá hala, místo výtopny a celnice tělocvična a divadlo. A také železniční expozice. Také unikátní. Najde se tam kde co. Od cedulí a dobových fotografií přes kancelář výpravčího a lepenkové jízdenky po modely a jednoduchý funkční ovál pro děti. A u vchodu z haly opravdové mechanické návěstidlo, které si lze osobně vyzkoušet. To hlavní je ale pan Petr David, který to jako železniční veterán a nadšenec sesbíral, uspořádal a který tam provází. Na zavolání, resp. objednávku. Za dobrovolné vstupné. S tím, že umí poutavě vysvětlit prakticky cokoliv. Proč a jak co fungovalo, kde hrála roli bezpečnost a kde lidský faktor a vynalézavost. Ten úžasný pán má železnici tak v srdci i v malíčku, že si malou úzkokolejku postavil dokonce na své zahradě. Krásnou, funkční. Ale tam vozí jen svá vnoučata a přátele.

S železnicí přišel do Meziměstí i textilní průmysl, jehož představitelem byl rod Walzel. Jenže po přičlenění Sudet k Říši se výroba zastavila – a už se neobnovila. Krásná budova textilky se stala skladištěm a postupně chátrala, až se dočkala demoličního výměru. Ale místo demolice přišla rekonstrukce. Objektu se zželelo šikovnému podnikateli, který pojal záměr vytvořit v Meziměstí zábavní centrum. A měl na to ten správný instinkt i drive (a také svůj úspěšný obchod, takže měl z čeho žít a jak získat úvěr). Původní Walzelovka už deset let stojí v novém kabátě téměř přesně původního střihu – a je z ní „fabrika na zážitky“. S restaurací U Švejka, kde vaří zásadně z čerstvých (často místních) surovin, dobově laděným salonem a dalším víceúčelovým sálem pro firemní i zábavní akce, bowlingem, kulečníkem, fotbalpoolem, laserovou střelnicí i doopravdickou certifikovanou střelnicí nejvyšších parametrů. A také fitness nejen s posilovacími, ale i cardio stroji, cvičební sál i s lezeckou stěnou a dvanáctimetrovou Slackline. Pro odpočinek solná jeskyně. Možnost odevzdat přebytečné knihy jako do knihobudky. A k doplnění domácích zásob vinotéka a Coop prodejna. V parčíku za továrnou lavičky, lehátka a dětské hřiště. Jediné, co tu ještě chybí, jsou postele. Právě se v patře budují – hotelová část bude mít 53 pokojů pro 153 hostů. Pomalu čas dát vědět, aby si toho cestovky, kluby a firmy všimly. Okolní přírodní lákadla turistů, Adršpachem počínaje, jsou totiž přívětivé, jen když je hezky. Walzelovka je atraktivní alternativní „dům pro mokré počasí“. A jen tak mimochodem, majitelé pomáhají i s obnovou chátrajících kostelů broumovského systému v okolí.

Původní tvrz s hospodářským dvorem v Meziměstí byla později přestavěna na zámek, nejprve renesanční, po té barokní pod vedením K. I. Dienzenhofera. Po pozemkové reformě se zámek začal používat jako škola a později k zemědělským účelům, resp. administrativě. Prakticky ne moc využitý hospodářský dvůr se hodil zdejšímu rodáku Václavu Svobodovi jako sklad pro firmu na výstavbu silnic. Chtěl dvůr koupit, a protože to nešlo jednotlivě, koupil ho i se zámkem; krom toho vlastní i pozemky kolem. Co s tím? Pod heslem „chceme, aby se sem lidi vraceli“ zrekultivoval zámecký rybník i s těmi břehy, které nevlastní, z pokácených přestárlých stromů nechal vyřezat sochy pro pohádkový okruh, vzniklo ohniště na společné opékání buřtů a posezení (možno i s hudbou), stánek s občerstvením. To všechno je otevřené pro všechny, aspoň dokud se tam budou lidé chovat slušně. Na oplocení by došlo jen v případě vandalismu. Vedle buduje kemp – chatičky i místa pro stany a karavany.

Ten rybník býval obecním koupalištěm – koupat se tam dá i dnes, ale proč, když Meziměstí má i svůj Aqapark (to není překlep, opravdu ho tak nazvali) se třemi bazény, tobogánem a dalšími atrakcemi včetně zázemí. A také víceúčelový sportovní areál zahrnující hřiště s umělým trávníkem, běžeckou dráhu i celý lehkoatletický sektor včetně zázemí pro sportovce. Takže budované ubytovací kapacity mohou směle počítat i se zvaním sportovců na tréninkové pobyty a soustředění.

A jen tak mimochodem se v Meziměstí a okolí uplatňuje skutečná ekologie ve smyslu výsadby alejí a původních druhů stromů, tvorby tůněk a zadržování vody v krajině. A také je tu seskupení Subterén, které cílí na obnovu kulturních památek v terénu, jako jsou Boží muka a smírčí kříže. Na okraj musím zmínit, že s kým jsme mluvili, ti velebili předchozího starostu a litovali jeho odchodu (nejen z funkce). I jeho současná nástupkyně. To všechno v obci, která je tak trochu ve stínu. Určitě by bylo zajímavé se do Meziměstí podívat. Nejen jako turisté, ale i pro inspiraci.