Klášter minoritů jako klenot pro MICE

Otevření klášterního komplexu minoritů pro turisty i eventy by se dalo nazvat jednou z pražských událostí roku, kdyby neprošla tak nepozorovaně a ještě ke všemu koncem roku. Duchovní matkou a organizátorkou zdařilého projektu rekonstrukce je Helena Kohoutová, manažerka společnosti Helas. Ujala se léta zpustlého objektu, založeného již ve třináctém století Václavem I. spolu s kostelem svatého Jakuba v kontextu ustavení Starého Města Pražského. Zatímco kostel v barokní přestavbě slouží v dobrém stavu a je navštěvován od nepaměti, prostory kláštera byly bohužel (i vzhledem k neutěšenému stavu) dostupné jen částečně pro hudební a edukativní akce. Od konce minulého roku se otevřely všem. Pro prohlídku, návštěvu příležitostné výstavy, pondělní koncerty, koupi originálních produktů i pro společenské a kongresové akce.

Na dohled od městské brány, naproti středověké celnici (Ungeltu). Autobusem se tam nezajede, ale k parkovišti i na stanici metra či tramvaje je to pár kroků a ikonické Staroměstské náměstí je ještě blíž. Plejáda špičkových hotelů taktéž. Klášter s největším sálem tehdejší Prahy, kde se psaly dějiny, kde se konala svatební či korunovační hostina rodičů Karla IV. a po smrti Elišky Přemyslovny i další svatební hostina Jana Lucemburského, tentokrát s francouzskou princeznou Beatricí. Kde Karel IV. uděloval některá privilegia (když královské majetky byly v dost neutěšeném stavu). Takže je o čem vyprávět a co ukazovat. I když mezitím přešel nějaký ten požár a barokní přestavba, která zase přinesla krásné malby. A v křídle prodaném po požáru byla první průmyslová škola v Čechách – a průmyslovka je tam dodnes.

Jaké technikálie zjistili zástupci cestovních kanceláří a MICE agentur na zasedání ACK pro své potřeby? Především, že je to skutečně atraktivní citlivě renovovaný objekt s mnoha možnostmi využití. Nabízená kapacita 10 – 1000 osob se nesmí brát tak úplně doslova. Ano, vejdou se tam, ale ne tak, aby se všichni mohli potkat najednou, respektive jen při rautovém uspořádání. Takže přednáška maximálně pro 300 osob v Korunovačním sále v prvním patře a do 200 osob v sále Jana Lucemburského v přízemí. V obou případech doplněno krásnými salónky (celkem osm), takže ideální pro konference s extra jednáním nejednoho výboru či panelu. Raut prakticky kdekoliv včetně krytých ambitů i otevřené Andělské zahrady. V historických sklepeních tři místnosti – logicky pouze pro mobilní klienty.

Místopředsedkyně ACK ČR Jolana Kopřiva Myslivcová představila členům správkyni kláštera, Helenu Kohoutovou. Ta je současně manažerkou Agentury Helas, sdružení českých podnikatelů a podnikatelek včetně platformy pro jejich spolupráci i ocenění, jehož garantem je i MPO. Takže s bohatými kontakty v podnikatelské branži. Zorganizovat eventy umí na klíč, ale tyto služby jsou nabídkou, ne podmínkou k pronájmu. Výtečný catering i víno z jednoho rodinného vinařství na Moravě účastníci jednání vyzkoušeli a ocenili. S odkazem na Královskou bylinnou zahradu Karla VI. a historii klášterní zahrady HORTUS ANGELICUS si můžete vybrat také ze speciálně sestaveného portfolia bylinných produktů, unikátních květinových káv, čajů i kávovinových nápojů a sirupů. Takže moderní, zdravé, zajímavé svou neobvyklostí a přitom chutné. Originální a ryze české jsou i nabízené suvenýry, respektive dárkové předměty. Program výstav, koncertů a dalších akcí je na www.klaster-minoritu.cz spolu s obecnými podmínkami pronájmu, konkrétní finesy a spolupráci si jako obvykle dohadovali zástupci cestovních kanceláří s Helenou Kohoutovou individuálně. Samozřejmostí je, že pokud někdo potřebuje osobně shlédnout zajímavá místa s odborným výkladem, respektive v tom proškolit průvodce, má skvělou možnost obrátit se přímo na místopředsedkyni ACK ČR Jolanu Kopřiva Myslivcovou, která vycházky a školení v Tyrkysu pořádá a často je i osobně průvodkyní, respektive lektorkou.

V rámci jednání sekce incomingové turistiky ACK ČR účastníci vyslechli informace předsedy sekce Karla Výruta a společně debatovali o problémech, které se bohužel stále vyskytují. Příslovečnou červenou nití je otázka parkování autobusů, resp. jejich vjezd k objektům v centru Prahy. Za léta četných jednání se sice podařilo teoreticky zajistit povolenky pro příjezd k hotelům, nicméně přetrvávají praktické nástrahy, ať už jde o vázanost povolenky na SPZ autobusu (může být v případě poruchy nahrazen jiným – a je po povolence) nebo o to, že ne vždy je místo k zaparkování v potřebnou dobu fyzicky k dispozici. V centru ovšem nejsou jen hotely, ale také kulturní objekty, ke kterým je turisty nutno dovézt. Vzdálenosti jsou pro turisty sice obvykle zvládnutelné běžně, ale neplatí to pro dámy v róbách a lodičkách, natož při špatném počasí.

Dalším kamenem úrazu je zvyšování cen vstupného. Ponechme stranou, nakolik je jeho výše oprávněná. Hlavní vada je, že se cestovky o změně dozví na poslední chvíli (například měsíc předem i později). Jenže nabídky se do zahraničí posílají mnohem dřív – a dodatečně změnit deklarovanou cenu jaksi nejde. Nejen z hlediska psychologie a prestiže, ale i z hlediska přísné ochrany spotřebitele (Evropská směrnice 2015/2302). Dotyčná směrnice je teď sice v režimu projednávání návrhu, který má zahrnout i odpovídající vztahy B2B, ale to je, jak známo, na hodně dlouhé lokte a navíc by se muselo podařit takové znění, aby zahrnulo nejen dopravu a ubytování, ale všechny dodavatele.