Křišťálová zahrada – umění užít krásu

Křišťálová zahrada je výstava uměleckého skla Jiřího Pačinka doprovázeného dalšími efekty světla a zvuku, a to v přírodním prostředí orientální zahrady Botanické zahrady Praha. Ty skleněné objekty samozřejmě tematicky odpovídají přírodě a jsou do ní mistrně zakomponovány tak, že i celou výstavu lze nazvat svébytným uměleckým dílem jako takovým. Za setmění i jako lehký názvuk představení typu světlo a zvuk, oblíbených u světových historických památek. Geniální nápad Martina Jodase a Davida Sobotky, jak udělat botanickou zahradu atraktivní pro návštěvníky v zimní době, kdy tam kromě skleníku není co k vidění, byl inspirovaný zahradou u sklárny Jiřího Pačinka v Kunraticích u Cvikova.

Odvážný nápad realizovat technicky i personálně náročnou výstavu právě v době adventu vyšel. Od prvního okamžiku si Křišťálová zahrada našla místo i v těžké adventně nákupní konkurenci kypících adventních trhů a troufám si tvrdit, že hlavním náborovým momentem nebyly samy propagační plakáty a relace, ale její působivost, o níž si lidé mezi sebou předávali nadšené dojmy všemi cestami, po všech sítích. Svědčí to o tom, že lidé potřebují vystoupit z přehlcení smogem komerce, světelným i zvukovým, do klidného doslova nadhledu nad tím vším a kontaktu s čistou krásou. Jinak by sotva vážili cestu do celkem odlehlého místa Prahy, nadto do kopce. Jenže pohled z něj právě umocňuje pocit vystoupení z mumraje velkoměsta. Návštěvnost v prosinci se oproti stejnému období předchozího roku zvýšila v řádu procent.

Pražáci přitom často návštěvu Křišťálové zahrady odkládají na leden, kdy mají méně povinností a zástojů než v prosinci. Tím se návštěvnost přirozeně a příznivě rozkládá v čase bez potřeby vytvářet mimosezónní pobídky. Ty mimochodem Botanická zahrada nepěstuje, jede naplno celoročně a za stejnou cenu (míněno v čase). Letos bohužel lednová sněhová nadílka hodila do návštěvnických plánů vidle, když právě o druhém lednovém víkendu bylo nutno z bezpečnostních důvodů zahradu zavřít, místo rozsvítit. Ještě že se to dá dohonit – sama se tam chci ještě podívat, protože jedna návštěva nestačí. A v polovině února se začne všechno demontovat, aby měly prostor přírodní květy.

Časové omezení staví vystavovatele před nesnadné otázky, Nerudovské „kam s ním?“ nebo „řekni, kde ty kytky jsou“. Při druhém ročníku se ve výstavním pavilonu objevily kromě vystavovaných objektů i vázy plné květin. Křišťálových, které si zájemci mohou za příslušnou cenu odnést domů jako ozdobu svého interiéru nebo krásný dárek. Martin Jodas konstatuje: „Zaznamenáváme velký skok oproti minulému roku a větší nárůst prodeje skleněných květin. Je vidět, že do zahrady přicházejí návštěvníci, kteří rozumějí umění a umějí ho ocenit i třeba tím, že si zakoupí ručně vyrobené květiny k sobě do domu, bytu.“  V prodejně suvenýrů tak potkáte jak krásné vázy a žardiniéry s křišťálovými květinami i jednotlivě na výběr, tak i menší objekty, např. ptáčky jako těžítko i jako zápich, takže radost si může udělat i ten, kdo má k dispozici poněkud skromnější prostory či peněženku.

Pokud jde o osud exponátů, část jich přečká v depozitáři, resp. zahradě Jiřího Pačinka. Jenže ta není až tak nafukovací. Za druhé (nebo za prvé?) výroba křišťálové krásy není zadarmo, ale za hodně peněz. I kdyby umělec tvořil všecko jen z nadšení a zdarma, musí uhradit suroviny a roztopit sklářskou pec, což je značně náročné. Takže vystavené objekty by měly aspoň zčásti najít nové majitele. Většina z objektů je natolik svébytná, že se uplatní v nejrůznějším prostředí. A tady je potenciál, možná zatím dost skrytý, pro win-win efekt.

Návštěvnost Česka roste, spolu s tím se budují nové a ještě častěji renovují existující hotely, často ty nejvyšší kategorie. Co takhle využít k ozvláštnění jejich interiéru některý  z vystavovaných skleněných objektů? Jednak jsou krásné a dovedou přitáhnout pozornost samy o sobě a kromě toho jejich autor, Jiří Pačinek, je dostatečně známý, aby se jeho dílem mohl majitel chlubit. Známý za hranicemi, díky výstavám a také díky účinkování jeho skla v kultovním snímku Netflixu možná ještě víc než u nás. Přitom se dá nejen vybírat z již vystavených objektů, ale dokonce i dohodnout si předem jejich výrobu (a následné převzetí) v rámci sponzoringu konkrétního objektu dalšího ročníku Křišťálové zahrady. Že jste to nevěděli? Já také ne, dokud jsem se nezeptala Martina Jodase ([email protected]), který rád podá informace každému zájemci. A nemusí to být jen hotel, své interiéry často zdobí uměleckými díly i prestižní banky, pojišťovny a další instituce.

Vybrat si z vystavovaných skleněných objektů má jen jeden problém: jak se rozhodnout. Najdete tu všechny žánry od konkrétních květin po abstraktní tvary, možnost spokojit se s jedním solitérem stejně jako kombinovat a „osázet“ třeba nějaké atrium či zákoutí s využitím vodního prvku i bez něj, s nasvícením – inspirace skýtá Křišťálová zahrada dost a dost.

Přeji Křišťálové zahradě, aby si napořád udržela nápaditost, uměleckou úroveň, čistou krásu i charakter prostoru pro zklidnění  a vystoupení z hektické doby. A těm skleněným objektům přeji obdiv a „zahradníky“, kteří se jimi budou pyšnit ve svých exteriérech i interiérech.