České a polské hrady a zámky na stezce

Cesty Poláků do ČR mají v posledních letech rostoucí trend. Také čeští občané objevili Polsko jako novou zemi zaslíbenou, kde je dovolená kvalitní a levnější než u Jadranu. Velmi dobré dopravní spojení tomu nahrává. Příhraničí je již hezkou řádku let cílem nákupní turistiky z Česka – a i při ní leckdo objeví, že tam jsou nejen výhodné nákupy. Poláci přitom vynaložili značné úsilí i částky nejen na dopravní infrastrukturu, ale také na obnovu socialismem zdevastovaných historických objektů i na výstavbu kvalitních hotelů. První část projektu se realizací v letech 2019-2021 dostala do covidového útlumu a víceméně si připravila půdu pro uplatnění v pocovidových letech. Rostoucí trend polských turistů k nám se projevuje celostátně: počet ubytovaných hostů stoupl mezi roky 2019 a 2024 o čtvrtinu, v Pardubickém kraji dokonce o polovinu, pochvaluje si i Středočeský kraj s 39 %, Královéhradecký kraj zaznamenal nárůst 27 %, zatímco moravské kraje zůstaly pod celostátním průměrem. Vzhledem k tomu, že tato čísla jsou z ubytovacích zařízení, nemusí vypovídat o návštěvě památkových objektů v tom kterém kraji. Hranice jsou už jen snadno překročitelná čára (když si vyřešíte směnu měny). Takže navštívit památku v Královéhradeckém či Olomouckém kraji během dovolené v polském příhraničí není problém, ale obohacení. Tak proč vzájemně neupozornit na to, že turistické programy lze v příhraničí skvěle kombinovat (a ještě to dělat s podporou EU).

Zatímco v první části projektu „Hrady a zámky nás spojují“ byly zapojeny jen dva regiony (Dolnoslezský a Pardubický), v druhé části – Evropská stezka hradů a zámků – se rozšířil na pět oblastí s celkem 80 objekty různého stáří i charakteru. Je to Královéhradecký region s 20 objekty, Pardubický kraj s 18 objekty, Dolnoslezské vojvodství se 17 objekty, Olomoucký kraj s 18 objekty a Opolské vojvodství s 11 objekty. Každý má v projektu svou propagaci – a zároveň v rámci nabídky výletů do okolí i tip na jiný objekt na stezce. A nově i itinerář na dva až tři dny.

Název Stezka hradů a zámků trošičku zavádí. Zdaleka ne všechny zapojené objekty jsou hrady a zámky – na Stezce najdeme objekty nejrůznějších slohů, stáří, ba i druhů, které spojuje vazba na historii, případně šlechtický původ. Kromě hradů (převážně zmodernizovaných na zámky, ale i několika zřícenin) a zámků najdete samostatné věže nebo naopak muzea uprostřed městské zástavby a dokonce i jeden zámek připomínající horskou chatu. Různorodost toho, co jednotlivé objekty poskytují, umožňuje jak sloučit podobné do monotématických itinerářů, tak i nabízet nejen hradozámecko-historické programy, ale i vybranou gastronomii a wellbeing, pohádková témata a podobně.

Na tiskové konferenci přednášející zmínili, že bychom se od Poláků mohli učit, jak opravili pozoruhodnou řádku historických objektů zdevastovaných za socialismu, když se dostaly do  soukromých rukou.  Upřímně, pro fakt, že se památky v soukromých rukou rekonstruují a ožívají, netřeba chodit k sousedům. Takových máme u nás také řadu, ať už těch, kterých se ujali dědicové rodu (od nichž se to jaksi očekává), nebo osvícení podnikatelé, kteří do toho vložili své jmění, aniž jim to velela morální povinnost. Třeba zámek Potštejn, Dolní Kounice, Nemilkov, Světlá nad Sázavou a mnohé další. Je jich určitě míň než na polském příhraničí – ale proti Polsku jsme také o hodně menší země, s hodně přísnou památkovou ochranou a celkově s méně obyvateli – a tedy i s méně podnikateli ochotnými investovat svůj majetek do záchrany památek, které za jejich života mohou (zvláště při omezeních kvůli památkové ochraně) vydělat na provoz, ale na tu investici stěží.

Co bychom se ale od Poláků rozhodně učit měli, je smysluplně a rychle využívat příležitosti a dávat o sobě vědět. V projektu Stezka hradů a zámků se to děje, a to je dobře. Inu, vedoucí partner projektu je Dolnoslezská centrála. Organizátoři turistických programů i veřejnost by „Stezku“ měli vzít v potaz a k svému prospěchu využít. Projekt má hodnotu 746 535,40 EUR, z toho 597 228,31 EUR je příspěvek EU.

Nejlogičtější oblastí, kam stezku protáhnout, je Liberecký kraj. V dosavadním projektu nemohl být zahrnut, protože postrádal hlavní podmínku. Paradoxně ne věcnou, památek mají také dost a zájemci se tam našli. Jenže neměli tou dobou destinační agenturu, bez níž účast nebyla možná. Centrálu cestovního ruchu v Libereckém kraji založili až 1. dubna loňského roku – a to už projekt běžel. Vzhledem k tomu, že ředitel liberecké centrály David Pastva si na projektu propojování turisticky zajímavých objektů vydobyl ostruhy, je tedy začlenění nasnadě. Vedoucí projektu Stezky hradů a zámků uvažuje i o dalším směřování na západ do německého příhraničí včetně Ústeckého a Karlovarského kraje – a na východ na polsko-slovenské pohraničí. Co na tom, že na projití celé stezky by nestačilo ani několik dovolených – metody, které fungují, se klidně mohou aplikovat i po návazných částech a nabízet i turistům ze vzdálenějších zemí. Na tiskové konferenci padaly nápady dokonce i na rakouskou větev.

Projekt má velmi zdařilé logo, nadto umožňující rozšíření o další zemi. Super. Trailer, který byl na prezentaci promítán, je sympatický tím, že ukazuje, co můžete vidět či zažít, a ne, jak tomu bohužel bývá zvykem, převážně jen jásající osoby. Dokonce ani nechybí názvy jednotlivých objektů. Osobně bych ocenila, kdyby ty názvy byly trošku výraznější – střední modrá na žluté byla při kratší expozici hůře čitelná.

Prezentace se konala, velmi případně, v kavárně Anežka v areálu pražského Anežského kláštera. V sále Vilemína v historickém sklepení (dnes; za Anežky tam bylo přízemí), které krásně navozuje atmosféru, ale k příchodu je potřeba hodně navigace.

Představitelé zapojených destinačních společností evidentně dobře znají své památky a dovedli je nadšeně prezentovat. Jenže tím se dostalo hlavně na kvality jednotlivých objektů – to propojení a itineráře jsem si našla až z předaných materiálů vč. webových stránek. Ale všechna čest – tam lze najít vše potřebné.