Rytíři cestovního ruchu, o nichž se nemluví

Ponechme stranou ty, kteří restituovali a rekonstruovali nějakou památku jako součást rodového dědictví a tím i nepsaného závazku. Hrdinství mnoha z nich mapuje oblíbený seriál Modrá krev. V jejich případě jde zpravidla o nepřehlédnutelné objekty. Vyznamenali se a médii prošli i podnikatelé a další soukromníci, kteří zakoupili významné památky jako například Potštejn, či zámek Světlá nad Sázavou.

V ČR je ale nespočet drobnějších objektů, zapsaných v katalogu kulturních památek, které se po roce 1989 přestaly využívat pro zemědělství, internáty apod. účely a jejichž stav byl, případně je, žalostný. Přitom možnosti jejich využití existují, ale ne takové, aby se na tom dalo bůhvíjak zbohatnout, pokud vůbec. Hrdinům, kteří do rekonstrukce dali často doslova všechno, patří uznání a dík – a tento článek. Zástupně za mnohé podobné.

Co si pod tím pojmem představit? Kupodivu ne tři související objekty. Dokonce ani ne tři, jde o čtyři zámky v Pošumaví, v okruhu pár desítek kilometrů. Počet nesouhlasí – ale říkají, že Tři mušketýři také byli čtyři. Není to společná firma, každý jde svou cestou, na své náklady a odpovědnost. Společná je motivace vrátit zchátralému zámku lesk a život a zpřístupnit to veřejnosti. Společné jsou velké i drobné problémy a radosti, které tato činnost přináší a které z nich udělaly přátele. Setkávají se v destinační společnosti Turistická oblast Pošumaví, což je mimochodem docela aktivní a nápaditá skupina. A v neposlední řadě a v poslední době je společný i marketing – už tím samotným pojmem Trojzámčí, který vzbudí větší zvědavost, než samostatné: zámek Mlázovy, zámek Nemilkov, zámek Mokrosuky či zámek Obytce. Prospekt s titulem Malé zámky, velké příběhy stručně vystihuje vše. Tím největším příběhem je právě příběh obnovitelů, kteří se o něj s návštěvníky dělí osobně, což je něco úplně jiného než pečlivě nabiflované výklady profesionálních průvodců.

Každý zámek v Trojzámčí je jiný velikostí, stupněm obnovy i zamýšleným využitím. Což je pro společný projekt výhoda: nekonkurují si. V jednom se ubytujete, do dalšího zajedete na prohlídku, do obnoveného parku či na nějakou kulturní a zábavní akci.

Zámek Nemilkov slaví letos deset let postupného křísení. Deseti akcemi. Oprava budovy je plus minus hotová, letos se dokončuje restaurace výzdoby nejkrásnějšího sálu.  Občerstvení pro turisty je před objektem, kde je i expozice historického zemědělství a řemesel. K ubytování mají jeden apartmán – třeba i pro novomanžele. Prohlídky, pro jednotlivce nebo skupiny do 15 osob i bez rezervace, vede paní domu Markéta Kaplanová, což je záruka toho, že jde víc o živé příběhy než jen o dějepis. Majitelé na zámku bydlí, cena jejich prodaného pražského bytu je s dalším zhmotněna v rekonstrukci.

Zámek Mlázovy čeká ještě úprava větší části prvního poschodí. Majitelé v zámku nebydlí, protože jsou z blízké Sušice; rozhodli se v křídle ubytovávat turisty. Rekonstrukce začala obnovou zámeckého parku s cennými dřevinami a části hospodářských budov, kde je pergola pro venkovní akce a nápadité muzeum zemědělství (před)minulého století. Ubytovací část tvoří apartmány v přízemí i patře s navazujícím sálem pro pořádání akcí včetně divadelních. Jezírko na nádvoří je určeno i na koupání. Takže ideální pro rodiny i skupiny. V přízemí hlavní budovy je prohlídkový okruh – historie zámku a tak trochu i minulého života – a také místní Íčko a prodej suvenýrů a občerstvení.

Zámek Mokrosuky, renesanční perla jako taková je v dobrém stavu; majitel s přáteli každoročně i vlastnoručně vylepšuje a doplňuje okolí (např. studnu). Titul rytíře mu bezpochyby patří, i proto, že je člen skupiny historického šermu a zbrojíř. Využití zámku je tím jasné: výstava a předvádění historických zbraní, resp. jejich replik, často vlastnoručně vyrobených. Nejen ve vitríně, ale i v akci. Dotýkání se exponátů povoleno včetně vyzkoušení si některých k tomu vhodných. Takže životní zážitek pro kluky všeho věku.

Zámek Obytce má ještě velký kus cesty před sebou. Zrekonstruován je park a část přízemí, která se využívá k výstavě. Zámek má cenný interiér – právě se opravuje unikátní schodiště do prvního patra, kde na restaurátory čekají místnosti i fresky v arkádách. Majitel spolu se členy rodiny práce organizuje a řídí, jinak se musí věnovat své firmě, aby bylo z čeho rekonstrukce hradit.

Vodní hrad Švihov netřeba představovat, je známý už proto, že hrál i v nejednom filmu. Ale hrad je státní, o ten tu nejde. Přímo naproti, přes vodní náhon, je kdysi krásná historická budova mlýna. Byla na spadnutí. I zželelo se jí bývalému průvodci na hradě Jindřichu Haišmanovi, zakoupil ji a opravuje. V plné shodě s památkáři, dokonce si na ně vůbec nestěžuje, což je u nás rarita. To vše pouze se zázemím na přilehlém pozemku a ve stodole, do začátku jen z maringotky. Do dokončení proměny na ubytovací objekt je ještě daleko, zatím se pozemek využívá jako stellplatz pro 4 karavany s hygienickým zázemím v té stodole.  A také pro místní společenské a zábavní akce v plainairu.

Malebný kraj ve stínu populární Šumavy. Údolní nivy Otavy a jejích přítoků, zalesněné kopce tak akorát, aby je vyšlápl běžný turista, případně i cyklista. Co obec, rozsetá v kraji, to nejmíň jedna pamětihodnost, zámečky, kostely, zajímavá malá muzea, rozhledny, poutní stezky. A protože ve stínu Šumavy, tak stále ještě turisty nepřeplněno. Pro ekonomy bohužel, pro návštěvníky bonus. Když dojdou k prameni Dobré vody, najdou pramen v kapličce a ne v hroznu návštěvníků. Má to ovšem i svá úskalí. Autobusová doprava existuje prakticky jen pro pracující. Takže musíte mít vlastní auto nebo kolo, nohy pro dálkové pochody – nebo se držet pouze železnice. Ta tam je, arciť ne všude. Každý výlet je také dobré plánovat a ještě si vzít raději nějakou zásobu s sebou, protože služby nefungují vždy a všude. Zato viditelně funguje snaha o čisté, upravené obce.