Recese, protinožci a blbá nálada

Intuice nám říká, že pokud je toto nejdelší růst bez recese, musí brzy přijít zvrat. Tato intuice je založena na naší zkušenosti, protože v mnoha případech to tak skutečně funguje. Například čím více let prožiji, tím je pravděpodobnější, že příští rok umřu. A tato pravděpodobnost se stále zvyšuje s každým dalším prožitým rokem. Nelitujte mě, máte to taky tak. Nicméně v případě ekonomických cyklů tato jednoduchá úvaha selhává. Studie ukazují, že vazba mezi délkou růstu a pravděpodobností recese je slabá. Po deseti letech je pravděpodobnost recese menší než pět procent. Na základě délky ekonomického růstu bychom tak neměli dělat nějaké velké závěry.

Finanční trh začala děsit inverzní křivka, tedy situace, kdy dlouhé výnosy jsou nižší než ty krátkodobé. V minulosti, když byla v USA recese, byla výnosová křivka tak rok dva předtím inverzní. Proto je právě ona považována za dobrý indikátor recese. V minulosti, když se křivka stala inverzní, centrální banka úrokové sazby zvyšovala. Jinými slovy, recesi šla naproti. Aktuálně výnosová křivka s inverzí jen koketuje a Fed už sazby snížil třikrát. Na rozdíl od minulosti tak nyní dělá dost proto, aby ekonomika nespadla do recese. A sazby snížilo zhruba dvacet centrálních bank ve světě.

Že deset let není dlouhá doba, ukazuje Austrálie. Tam poslední recese proběhla na začátku devadesátých let. Jak je to možné? Pomohl zdravý a konzervativní bankovní sektor, proticyklické chování vlády a umírněnost Australanů. Zdravý bankovní sektor je základem pro to, aby nevznikaly finanční krize, a v tomto ohledu si stojíme velmi dobře.

Proticyklická fiskální politika znamená, že v případě recese vláda neškrtá výdaje, především ty investiční. V tomto ohledu se české vlády v minulosti chovaly často opačně, v době ekonomických problémů měly tendenci recesi škrty prohlubovat. Při diskuzi o Národním rozvojovém fondu akcentujeme právě nutnost vytvořit takový mechanismus se stabilními zdroji, který by na recesi nereagoval poklesem investic, ale právě naopak by investoval stabilně a tím by výrazně omezil i fluktuaci ekonomiky, nemluvě o zvyšování produkčního potenciálu české ekonomiky.

A nakonec Australané jsou ale umírnění v očekáváních. Můžete od nich slyšet, že je potřeba se na recesi připravit, že do deseti let určitě nějaká přijde. V tomto ohledu nejsou ani Češi žádní velcí optimisté, jsme spíše konzervativní. Je to vidět i na nízkém zadlužení, a to všech sektorů – vlády, domácností i podniků.

Zrcadlem umírněnosti Čechů je běžný účet platební bilance. Ten měří vnější nerovnováhu. Můžeme se na něj ale dívat očima bankovního běžného účtu. Ekonomiky, které mají deficit běžného účtu, jednoduše utrácejí více, než jaké jsou jejich příjmy. A pokud utrácejí více, než kolik si vydělají, tak musí jít do „kontokorentu“ a půjčit si od zahraničních investorů. Ve světě jsou ekonomiky, které mají těžce deficitní běžný účet, například Argentina, Turecko nebo Rumunsko. Pokud zahraniční investoři dostanou blbou náladu, finančním trhem se prožene nějaká turbulence, pak uzavřou kohoutky finančních zdrojů. A deficitní ekonomiky budou muset snížit spotřebu a investice, protože nebudou mít zdroje na jejich financování. ČR je v tomto srovnání v bezpečném pásmu, protože má mírně přebytkový běžný účet. Turbulence na finančních trzích tak neprohloubí případné ekonomické problémy jako v případě deficitních ekonomik.

Svět trápí nejistota a z toho vyplývající blbá nálada. Blbá nálada se může sebenaplnit a skutečně přinést recesi. Nevíme, jestli to bude letos, nebo později. Ale ČR je velmi dobře nastavena, aby případné problémy přestála bez většího propadu ekonomiky.