Meze státu: Zlí úředníci versus procesy

Když systémy nebo organizace nefungují tak, jak si myslíte, že by měly, není to většinou proto, že by lidé v nich byli hloupí nebo zlí. Je to proto, že fungují podle struktur a podnětů, které nejsou zvenčí zřejmé. A to je zase myšlenka Ezry Kleina.

Hodně se zaměřujeme na volby, politické otázky a boje. Ale praktické implementace a procesy zůstávají stranou. Jennifer Pahlka léta pracovala na digitalizaci vládních služeb USA. A dokáže proto velmi dobře popsat, proč vlády nejsou schopny dosahovat svých cílů. Častý problém: každá vrstva v hierarchii má tendenci si pravidla interpretovat stále přísněji. Tým dole si myslí, že to musí nějak dělat, protože platí zákon. Ale zákon to přitom nevyžaduje. Funguje myšlení ve stylu „better safe than sorry“.

Mnoho zákonů uvádí možné kontrolní mechanismy. V praxi ale často úředníci požadují všechny z možných, aby nemuseli vysvětlovat, proč nějaký z nich nepoužili. Namísto testování funkčnosti raději volí oplechování se.

Státní úředníci jsou uvězněni mezi dvěma různými systémy odpovědnosti. Když se něco nepovede, je to jejich chyba. Ale to, kvůli čemu jsou úředníci ve skutečnosti najímáni, povyšováni, na čem závisí jejich kariéra, je věrnost procesu. Je to rámec dodržování předpisů.

Lidé, kteří provádějí dohled, se soustředí na to, zda jste zaškrtli všechny kolonky, ne na to, zda to funguje. V kariéře úředníků se netrestá za to, že něco nefunguje, pokud může říct: udělal jsem to, co předepisoval postup.

Dále jsou tu politici, kteří jsou v první řadě odpovědní za politiku a odpovídají se voličům. Ve skutečnosti tak nemají moc pohnat úředníky k odpovědnosti. Existují dobré důvody pro ochranu státní správy. Ale má to i své negativní důsledky, které se dost podceňují.

Papírování zvýhodňuje mocné. Čím více papírování je potřeba, tím více jím projdou lidé, kteří mají prostředky.

Vědět hodně o politice je ve vládě velmi vysoký status. Pokud jste považován za taktického politického génia, je to skvělé. Vědět hodně o implementaci a procesech s sebou ale vysoký status nenese.

Fantastickým digitálním lídrem v e-gov je ten, kdo je dobrým digitálním lídrem, ale zvládá především něco jiného: 90 % svého času totiž věnuje zadávání veřejných zakázek a právním záležitostem.

Řízení projektů je umění, jak věci dotáhnout do konce. Produktový management je umění rozhodnout, co se má vůbec dělat. A pokud to neděláme, pak jsou projektoví manažeři prostě zahlceni nediferencovanou, neprioritní změtí požadavků, které musí plnit.

Častou chybou je, že se vyžaduje na nové aplikaci či webové službě, aby si poradila už od prvního dne se všemi možnými výjimkami, tedy aby obsloužily 100 % případů.

Když jsou věci v krizi, lidé si uvědomí, že musejí ohýbat pravidla. Ale spousta věcí není v krizi, respektive není v krizi pro ty správné lidi. Ano, v době míru toho tolik neuděláme. Proto jednou z taktik je udělat z problému krizi a tu zviditelnit.

Často je regulace jedním z důvodů, proč vláda není schopna dosáhnout svých cílů.

Pokud chceme vytvářet zákony a politiku, které jsou realizovatelné, pak musíme mít realizátory u stolu už ve chvíli, kdy se tyto zákony a politika píší.

Historie je plná příkladů, kdy se politici dohodli na velkých investicích, reformách a podobně. O několik let později se zjistilo, že se v podstatě nic nerealizovalo. Hlavní důvod? Oddělení politiky od realizace.

Jinými slovy: mít strategii ještě neznamená mít schopnost ji realizovat. Na úrovní vlády, municipality, firmy, rodiny i jednotlivce.