VUCA svět, pandemie samoty a špinavé ruce

Je to pochopitelné. Nejistot ve VUCA světě mají firmy víc než dost. A nejistota stojí peníze. Ať už v podobě samotného šoku nebo v podobě pojištění se proti šoku. Ekonomové přitom ukazují, že nejistota je negativně spojena s investicemi. Jinými slovy, alespoň částečné snížení nejistoty uvolní firmám peníze na produktivní investice. Které zvýší produktivitu, příjmy a ve finále prosperitu. A budeme #silnejsi.

Všichni mluví o AI a světové odborníky na AI máme i v ČR. Rozvoj v této oblasti jich ale bude potřebovat ještě více. Zaujala mě proto statistika odkud nejlepší odborníci v AI pocházejí: 29 % z Číny, 20 % z USA, 18 % v Evropy. V jaké zemi ale pracují? 59 % v USA, 11 % v Číně a pouhých 10 % v Evropě. Evropa, respektive Evropská unie se proto musí zaměřit na to, aby  dokázala vytvořit podmínky minimálně pro udržení svých talentů.

Na velmi zajímavý fenomén jsem narazil v The Washington Post. Je jím pandemie samoty. Zatímco v letech 2010–2013 byl v USA čas strávený s přáteli cca 6,5 hodiny týdně, v roce 2019 už jen 4 hodiny a v roce 2021 dokonce jen 2,8 hodiny týdně. Onen ztracený čas Američané v průměru ale nepřenesli na manžele, partnery nebo děti. Rozhodli se být sami. To spolu s vlivem sociálních médií vede nejen k polarizaci společnosti, ale také to může snižovat sociální kapitál a tím i produktivitu a odolnost. A bezpochyby to mění i spotřební návyky.

Financial Times zase popisují záměr USA stát se supervelmocí v segmentu cleantech, tedy v těch odvětvích průmyslu a technologií, která budou podporovat boj s klimatickou změnou. Důležitým bodem je, že si přitom musíme sami ušpinit ruce. V mnoha klíčových vstupech, které jsou nezbytné pro využití obnovitelných zdrojů energie, má totiž Čína tržní podíl 50–95 % a pokud nechtějí být EU a USA při přechodu na OZE na Číně závislé nebo aspoň tak závislé, budou muset budovat vlastní produkční, těžební, rafinérské a zpracovatelské kapacity. A ty jsou ze své podstaty špinavé.