Belgický příklad pro Česko
Trendy
25. 4. 2024 13:40
Pokud by se povedlo zavést v Česku moderní zálohovací systém na PET lahve s využitím QR kódu, občané by mohli...
Nový výzkum Luise Martineze se to snaží zjistit. Porovnal satelitní snímky nočních světel a jejich jasu v jednotlivých zemích s vykazovaným HDP. Zkombinoval je s údaji thinktanku Freedom House o politických systémech zemí. Za předpokladu, že nejdemokratičtější země uvádějí údaje o růstu přesně, použil satelitní údaje k odhadu, zda ostatní země uvádějí podhodnocené nebo nadhodnocené údaje HDP. Co zjistil?
Ukázalo se, že diktátory uváděný HDP rostl obvykle mnohem rychleji, než by odpovídalo satelitním snímkům jejich zemí. Rozdíl nevysvětlí jiná struktura ekonomiky nebo nižší průměrný příjem obyvatel. Zvláštní vzorce v údajích naznačují, že příčinou je manipulace. Například nesrovnalosti se nejčastěji vyskytovaly ve složkách HDP, které se nejsnáze manipulují. To jsou investice a vládní výdaje. Zkreslení se také zvyšovalo poté, co země ztratila nárok na mezinárodní pomoc.
Graf: ČS 
Graf: ČS Diktátoři nejsou žádní troškaři, kumulativní růst HDP mezi lety 2002 a 2021 dosáhl v těchto zemích podle oficiálních čísel hranice147 %. Po zohlednění manipulace se ale snížil na polovinu, tedy na 76 %.
Vysvětlení je jednoduché: Příležitost a motiv. Zpochybňovat oficiální linii a čísla je nebezpečné. A autokratické režimy mají silnou motivaci vykazovat zdravý růst: Jeho absence je považována za známku neschopnosti nebo slabosti, což si diktátoři nemohou dovolit.
Jak tedy brát údaje HDP z těchto zemí? Jako orientační. A je potřeba je porovnávat s dalšími indikátory, jako například spotřeba elektřiny. Minimálně do té doby, než začnou být taky manipulované.
Tento výzkum vlastně říká, že globální HDP je výrazně nižší, než se uvádí. Toto snížení nezmění životní úroveň a problémy, kterým lidé a země čelí. Změní ale poměrové ukazatele, které mohou měřit úroveň rizika, například úroveň zadlužení k HDP.
A taky to znamená, že dohánění vyspělých zemí některými nesvobodnými státy je z velké míry pouze papírové. Díky své velikosti a rozsahu manipulací vyniká Čína. Ta i preventivně snížila o desítky tisíc počet ekonomických indikátorů.
Ale když už jsme u Číny, pozor! V roce 2000, tedy ne až tak dávno, byly hlavními centry globální ekonomiky USA, Německo a Japonsko. Od roku 2000 se ale globální ekonomika dramaticky proměnila: Čína se stala světovou dílnou s vlastními produkčními řetězci. Podíl produkce v USA, Evropě a Japonsku se snížil. Zmíněné oblasti těžily z modelu My to vymyslíme a Čína a spol. to vyrobí. Soustředily se na inovace a výzkum. A výsledek? Například Apple dnes vyrobí mimo Čínu méně než pouhých 5 % svých produktů.
Graf: ČS 
Graf: ČS 
Graf: ČS Vše by asi mohlo fungovat, pokud by nastal konec dějin podle scénáře Francise Fukuyamy. To se ale nestalo. Čína má vlastní mocenské ambice: Si ve svém projevu na sjezdu strany 17 x použil slovo Boj, z toho 12 x v mezinárodním kontextu. Čína cíleně snižuje svou závislost na vývozech a posiluje své pozice v dodavatelských řetězcích
Globální ekonomika si tak bude muset projít opět další transformací. Mluví se o re-shoringu, ally-shoringu a podobně, ale podstata je vždy stejná: Snížit závislost na Číně a vybudovat bezpečnější dodavatelské řetězce. Což vypadá mírově, ale realita se pravděpodobně bez střetů neobejde. Mimochodem, zmíněný Apple plánuje do roku 2025 25 % výrobků vyrábět již mimo Čínu.
