Belgický příklad pro Česko
Trendy
25. 4. 2024 13:40
Pokud by se povedlo zavést v Česku moderní zálohovací systém na PET lahve s využitím QR kódu, občané by mohli...
Jak to vypadá v laboratoři, ve které hojivé polymery vznikají? A jak souvisí s kontaktními čočkami? I to se dozvíte v naší zvukové reportáži.
„Ve chvíli, kdy se poraníte, začnou vám v ráně vznikat volné kyslíkové radikály, které jsou schopné poškozovat i zdravé buňky. Pokud jich v ráně vznikne příliš, proces hojení se silně zpomalí, nebo dokonce úplně zastaví,“ vysvětluje Zdeňka Sedláková. Na Ústavu makromolekulární chemie (ÚMCH) vede oddělení Řízené makromolekulární syntézy a pracuje na vývoji nového hojivého prostředku, který škodlivé kyslíkové radikály dokáže zachytit.
„V našem ústavu se hojivými polymery začal již před více než třiceti lety zabývat inženýr Jiří Labský. Napadlo ho využít polymer, který na výrobu měkkých kontaktní čoček použil profesor Otto Wichterle, a přidat do něj deriváty stericky stíněných aminů,“ pokračuje Sedláková. A právě tyto deriváty volné kyslíkové radikály zachytí. Souvislost mezi kontaktními čočkami a hojivým prostředkem na poranění může laika v první chvíli překvapit. Ale spojitost je podle Zdeňky Sedláková velice prostá: „Společným znakem je využití hydrogelu. Pro čočky bylo důležité, že je to měkký materiál. Pro hojení ran je zase výborné, že dokáže překrýt reliéf rány. A další velmi důležitou vlastností jak pro čočky, tak pro kryt ran je jeho prodyšnost.“
Zdravotnické prostředky založené na principu vynalezeném na ÚMCH se už dlouho běžně prodávají v lékárnách. Teď ale vědci přišli na vylepšení a nové složení. „Nová řada produktu dokáže vytvářet optimální mikrobiální osídlení rány, čili brání nárůstu mikroorganismů v ráně. Nedochází tak k ošklivým hnisavým ranám, což je důležité zejména u chronických ran, které se zejména kvůli mikrobiálnímu osídlení špatně hojí. Druhou novinkou je aplikační forma v podobě spreje. Ten na ráně vytváří tenkou prodyšnou vrstvu. Díky tomu, že je průhledná, můžete si ránu průběžně kontrolovat, jak se hojí. Navíc při aplikaci nepálí, což ocení citlivější uživatelé a děti,“ vyjmenovává novinky Sedláková. Sprej se dá nanést na drobné trhliny a praskliny kůže, popáleniny 1. stupně, odřeniny, řezné, sečné a tržné rány, puchýře a další povrchová poranění.
Řekne se to jednoduše, ale…
Díky své síťované struktuře hojivé polymery zůstávají na povrchu rány a nevstřebávají se do těla. Díky tomu podle vědců nevyvolávají žádné kontraindikace s léky ani žádné nežádoucí účinky. A jak už bylo řečeno, do těchto síťovaných polymerů vědci chemickou kovalentní vazbou zabudovali derivát stericky stíněného aminu s antioxidačními účinky. Právě tím se podle Sedlákové tyto přípravky liší od jiných: „Jiné přípravky protizánětlivou složku buď nemají, nebo ji mají přimísenou, nemají ji chemicky vázanou. Tudíž se může vstřebávat do organismu, zatímco ta naše neustále zůstává zabudována v polymeru, který je na povrchu rány a kde může dlouhodobě působit.“
Zní to, jako kdyby vědci hned věděli, jak hojivý polymer připravit. Ale ve skutečnosti k tomu vedla dlouhá cesta. Na starosti ji měla další výzkumnice Lenka Poláková: „Mým úkolem bylo testovat, jestli se antioxidační vlastnosti zachovávají i poté, co antioxidant zabudujeme do polymeru. Začátky byly těžké, protože to, že má člověk nápad na papíře, automaticky ještě neznamená, že bude schopen ho zrealizovat.“
Vychytávání volných kyslíkových radikálů v ráně Foto: ÚMCH V první fázi vědci navrhli vhodné složení. To v praxi zahrnuje nekonečné množství pokusů, než se dojde k požadovaným vlastnostem. A Zdeňka Sedláková s úsměvem říká, že vědci nejsou nikdy spokojení, pořád mají pocit, že stále je co zlepšovat. Přesto si v určitou chvíli řekli, že výsledky testování se velice blíží jejich představám, a tak se rozhodli vývoj završit a látku poslat do preklinických a následně klinických studií.
Patent je udělený, teď je na řadě vědecká publikace
Přijít s vědeckou novinkou je jedna věc, něco jiného je uvést ji do komerční praxe. Vědci z ÚMCH ale měli výhodu. S jedním komerčním partnerem spolupracují už dlouhodobě, na produkci hojivých polymerů starší generace dokonce má výhradní licenci. A tak tomuto komerčnímu partnerovi nabídli i ty nové produkty. Úspěšně.
S trochou nadsázky jde říct, že výzkum sám sebe předbíhá. Vědci mnohdy přicházejí s poznatky, které publikují ve vědeckých studiích. A teprve pak přemýšlí, jak je dostat do praxe. Tady tomu je naopak. Publikaci v některém z vědeckých žurnálů Zdeňka Sedláková a Lenka Poláková teprve plánují. Projevuje se tu rozdílnost vědeckého a tržního prostředí: „Pokud chcete sepsat patent, musí se jednat o něco úplně nového, nesmíte to tedy předtím nikde publikovat. Pokud něco publikujete, už to není nové a stává se to stavem techniky. A na něco, co už je stavem techniky, vám nikdo patent neudělí. Takže na jedné straně se nemůžete pochlubit, že máte nějaký bezvadný výsledek, na druhou stranu člověka těší u srdce, že to je k něčemu dobré a bude to někomu sloužit,“ usmívá se Sedláková.
České a evropské patenty už hojivé polymery z ÚMCH chrání. Odborná vědecká veřejnost se s podrobným mechanismem účinku seznámí v připravované studii.
Hojivým polymerům se věnujeme i v naší zvukové reportáži.
