Pro firmy je připravena miliarda na inovace
Aktuality
27. 4. 2024 05:43
Ministerstvo průmyslu a obchodu vyhlásilo II. výzvu aktivity Inovace Operačního programu Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost (OP TAK). Cílem výzvy...
Odpověď hledali vědci z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR a Ústavu informatiky AV ČR a vytvořili scénáře, které vyjadřují možnou zranitelnost území města vůči teplotním extrémům. Zhmotnili je v popularizační storymapě s výmluvným názvem: Čeká nás život v rozpáleném městě?
Že je téma více než aktuální, dosvědčuje, že se mu letos v září věnovalo i 3. fórum Strategie AV21 Město jako laboratoř změny, které pořádala Akademie věd AV ČR. „Strategie AV21 je program, jímž Akademie věd podporuje mezioborový výzkum, navíc s jasným společenským přesahem. Program, který koordinuje Ústav pro soudobé dějiny AV ČR – celý název je ‚Město jako laboratoř změny; Stavby, kulturní dědictví a prostředí pro bezpečný a hodnotný život‘ – je toho ideálním příkladem. Účastní se ho celkem dvacet ústavů z oborů společenskovědních, technických i přírodovědných, a právě klimatické výzvy jsou jedním z jeho průřezových témat,“ popisuje koordinátorka programu Adéla Gjuričová a dodává:
„Při pravidelných fórech si navzájem nahlížíme do rozdělaných výzkumů, komentujeme si je, a především hledáme způsoby, jak mohou perspektivy dalších oborů zkoumání obohatit. Kromě problematiky horkých vln ve městech na tomto setkání rezonovaly i další otázky, jako například ekonomické a sociální dopady globálních procesů (porevoluční dějiny Zlína nahlížené optikou deindustrializace), politické aspekty ochrany kulturního dědictví (na příkladu málem nezachráněné památkové zóny v Olomouci) či konfrontace středověkých a současných technik kontroly a disciplinace městského obyvatelstva. Bylo to vážně zajímavé!“
Co čeká Prahu, Brno a Ostravu v roce 2050?
Spoustu grafů a interaktivních map přináší výstup projektu TAČR Adaptační výzvy měst: podpora udržitelného plánování s využitím integrované analýzy zranitelnosti, který realizovali vědci z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR a Ústavu informatiky AV ČR. Odkaz nejdete zde.
Proč zrovna město?
Ze zmíněné storymapy se dozvídáme, že města, na rozdíl od venkovské krajiny, představují hustě zastavěná území s malým podílem zeleně, výrazným odtokem vody a nízkým výparem. Městská zástavba podstatně více pohlcuje teplo během dne z dopadajícího slunečního záření, než je tomu ve volné krajině. Hodnoty narůstají také důsledkem uvolňování tepla lidskou činností. Rozpálené město se pak v noci ochlazuje jen velmi pozvolna.
Za posledních 50 let pozorujeme významný nárůst v četnosti a rozsahu výskytu letních dnů za rok, během kterých maximální teplota vzduchu dosáhne nebo přesáhne 25 °C. Totéž platí i v případě výskytu tropických nocí, kdy minimální teplota vzduchu neklesne pod 20 °C. Vědci se obávají, že do budoucna můžeme očekávat další nárůst.
Děti ve věku do 15 let, senioři nad 65 let a chronicky nemocní lidé se tak můžou dostat do problémů. Zvláště pokud žijí v místech prakticky bez zeleně a vodních prvků, která se pro řadu obyvatel města stanou prakticky neobyvatelnými. Tedy pokud se naplní nejpesimističtější scénář klimatického vývoje, který počítá se situací, že nad klimatickou změnou mávneme rukou.
Ve městech v současnosti žijí tři čtvrtiny celkové evropské populace a očekává se, že jen v České republice do roku 2050 přesáhne míra urbanizace 80 %.
Je to v našich rukách
Dojít k tomu ale nemusí. Krásně to vidíme na mapě zranitelnosti měst teplotními extrémy. Pokud města do roku 2050 zrealizují jen minimum opatření na zmírnění dopadů klimatické změny, a navíc bude platit pesimistický scénář vývoje klimatu, děsivé představy se nejspíš naplní. Pokud ale vedení měst udělá, co jen může, a navíc se i klima bude vyvíjet podle nejoptimističtějšího scénáře (což předpokládá zodpovědný přístup nás všech), ve městech budeme moct žít i nadále.
Nejhorší možný scénář. Pokud se dostatečně nepřipravíme, zranitelná vůči teplotním extrémům bude skoro celá Praha. Zdroj: AV ČR 
Pokud ale budeme zodpovědní, budoucnost příliš horká být nemusí. Zdroj: AV ČR Něco ovlivníme, něco ne. Četnost extrémních projevů počasí nebo změny v populační struktuře města asi jen tak nevyřešíme, ale jak se městská zástavba bude rozpínat do okolní krajiny či kolik bude ve městě zeleně, je jen na nás.
Tady se ale znovu dostáváme k tomu, koho změna klimatu ohrožuje. Kromě už zmíněných skupin musíme vzpomenout i ekonomicky slabší nebo marginalizované skupiny obyvatel, které na adaptaci nemají dost prostředků. „Proto je třeba, aby adaptační plánování cílilo na oblasti, kde jsou právě zranitelné skupiny,“ upozorňuje Helena Duchková z Ústavu pro výzkum globální změny AV ČR. Jedním dechem ale varuje před tzv. zelenou gentrifikací. Gentrifikace obecně znamená, že bohatší lidé nakupují nemovitosti k bydlení v dosud méně prosperujících společenstvích. V oblasti proto roste průměrný příjem, ale zároveň i ceny včetně nájmů. Dochází tak k vytlačení původního nízkopříjmového obyvatelstva. „Při zelené gentrifikaci se může stát, že se zvednou ceny nemovitostí kvůli zlepšení veřejného prostoru formou adaptace na změnu klimatu, a to dále může zapříčinit vystěhování právě těch zranitelných skupin obyvatel, pro které byla adaptace cílena. Adaptační plánování tak musí řešit nejen prostor, ale i doplňující regulace a politiky, aby se nerovnosti adaptací neprohlubovaly,“ nabádá Helena Duchková.
Město dobře připravené na klimatickou změnu:
- ekologizuje výrobu
- odstraňuje zdroje znečištění
- implementuje chytré technologie
- rozvíjí dostupnost bydlení
- snižuje socioekonomické nerovnosti
- posiluje spolupráci mezi magistrátem, občanskou společností a soukromým sektorem
Hodně stromů škodí?!
Dobře míněných, ale přímočarých řešení, kterých se musíme vyvarovat, je ale více. Třeba takové sázení stromů. Laik by řekl „čím více stromů, tím lépe“. Jenže jak upozorňuje Jan Geletič z Ústavu informatiky AV ČR, hodně stromů může stav ovzduší paradoxně zhoršit: „Hlavně v létě vznikají v ulicích, kde jsou po obou stranách budovy, víry, které hrají klíčovou roli při transportu oxidů dusíku a prachových částic, například z dopravy. Znečišťující látky odnáší nad střechy domů, čímž zlepšují kvalitu ovzduší. Jenže stromy svými korunami proudění zpomalují. Pokud jsou stromy blízko u sebe, vír nevznikne a znečišťující látky tak zůstanou v ulicích.“
Zjistit optimální množství a rozmístění stromů můžeme díky výpočetním modelům, na jejichž tvorbu se Jan Geletič zaměřuje. „Každé město, každá ulice jsou jiné. Nejde proto vytvořit obecný návod, jak k rozvoji měst a veřejných prostranství přistupovat. Pro každou situaci je potřeba vytvořit speciální model,“ doplňuje. Modely navíc dokážou simulovat i tepelnou expozici, tedy to, jak jsou různé části města vystavené vlivům tepla. Nejde totiž jen o teploty vzduchu, ale také o sluneční záření, které se odráží od vozovek a chodníků, od okolních staveb (s čímž souvisí i barva fasády) a podobně. „Modely jsou výborným pomocníkem, protože umožňují testovat velké množství různých variant opatření a vybrat tu nejlepší možnou,“ uzavírá Geletič.
Sekat, nebo nesekat?
Neodmyslitelnou součástí adaptace měst na klimatickou změnu je péče o městskou zeleň. Častou otázkou je, zda a jak sekat trávníky. Výsledky svého bádání na konferenci „Město jako laboratoř změny“ přednesl Václav Šípek z Ústavu pro hydrodynamiku AV ČR. Zajímalo ho, jak sečení trávníků ovlivňuje mikroklima a zadržování vody v půdě. A co zjistil?
- Sečený trávník má nižší intercepci než trávník nesečený. To znamená, že na sobě zadrží méně vody. „Jako intercepci označujeme děj, kdy se srážková voda zachytává na vegetaci a velmi rychle se vypařuje zpět do atmosféry. Nižší intercepce sečeného trávníku je dána menším množstvím nadzemní biomasy, na sečeném trávníku je tedy nižší výpar a více vody z deště může sytit půdu,“ vysvětluje.
- Pokud se tráva seče, do 20cm hloubky je v půdě vody o něco více, tedy půda je vlhčí. „To právě souvisí s tou intercepcí. Sečení trávy ji snižuje a více vody tedy dopadá na povrch půdy. Z vodohospodářského hlediska je vyšší vsakování vody pozitivní, a to z důvodu větší šance odtoku vody ze srážek do podzemní vody. Nicméně rozdíly se během roku mění; např. v létě s malým množstvím srážek by byl rozdíl daný intercepcí menší.“
- Pod sečeným trávníkem může být v povrchové vrstvě půdy v poledne až o 4 °C vyšší teplota než pod nesečeným, v průměru se v létě jedná o 1 °C. Důvod vysvětluje Jan Geletič: „Příčinou je, že sečený trávník méně efektivně zastiňuje povrch, který je následně výrazněji zahříván slunečním zářením. To do značné míry vyvrací tvrzení, že trávníky přes den, zejména během horkých vln ve městech, významně snižují teplotu vzduchu ve svém okolí. Nezavlažované a zároveň sečené trávníky jsou „rozpálené“ podobně jako betonové povrchy, efektivní jsou pouze ty pravidelně zavlažované. Vyšší teploty v létě urychlují výpar a následné vysychání povrchové vrstvy půdy, což může vést až k uschnutí vegetace. Po zbytek roku jsou rozdíly v teplotách půdy menší.“
- Pod sečeným trávníkem voda častěji odtéká do podloží než pod nesečeným. „Opět to souvisí s intercepcí. Sečený trávník přispívá k infiltraci vody do hloubky, to platí zejména pro méně intenzivní a déle trvající deště. Sečený trávník tedy přispívá k zadržení vody v krajině,“ vrací se ke slovu Václav Šípek.
Sečteno a podtrženo: vyšší tráva = nižší teplota, ale menší vlhkost půdy ve městě. Václav Šípek z toho vyvozuje: „Sekat trávníky je občas potřeba, jejich nesečení nedává z hlediska zadržení vody smysl. Na druhou stranu není potřeba sekat příliš často, za vysokých teplot a z hlediska hmyzu je lepší sekat mozaikovitě.“
