Pro firmy je připravena miliarda na inovace
Aktuality
27. 4. 2024 05:43
Ministerstvo průmyslu a obchodu vyhlásilo II. výzvu aktivity Inovace Operačního programu Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost (OP TAK). Cílem výzvy...
Plnou verzi rozhovoru s ministrem Petrem Hladíkem si poslechněte v našem podcastu:
Co se vám vybaví, když se řekne udržitelnost?
Bude to znít jako klišé, ale je to pro mě vůbec to nejdůležitější téma. Jsem člověk, který je zvyklý nevyhodit nic, co má ještě užitek. Než něco vyhodím, zvažuji, zda se to nedá ještě na něco použít. Dnes se tomu říká cirkularita. Druhý život věcí, možnost materiály recyklovat, používat znovu, abychom dál netěžili naši zemi. Přece jenom jsme ji dostali za dědictví a máme ji předat budoucím generacím, našim dětem, našim vnukům. Nemůžeme si ji celou vytěžit, protože její potenciál je samozřejmě omezený.
Takže se udržitelnost promítá i do vašeho osobního života?
Určitě ano. Někdy jsem s tím až otravný, když se třeba doma ptám, co si mám dát k večeři. Nemyslím tím, aby by mi někdo něco nachystal, ale jestli je v lednici něco, co by se mohlo zkazit a je třeba to sníst.
Jak na to doma reagují?
No, zezačátku s tím žena měla problém. Když jsme se vzali, mou otázku chápala tak, že očekávám, že ona něco nachystá. Tak jsme si vysvětlili, že to od ní opravdu nepožaduji, že moje otázka směřuje k tomu, jestli není něco, co by se mohlo zkazit, abych to snědl.
Pojďme už k vaší politické agendě. Jak náročná je cesta k uhlíkové neutralitě Česka?
Ta cesta je náročná z několika důvodů. Jednak tady byly vlády, politici, prezidenti, kteří tou cestou nešli. Odmítali ji, prezident Klaus dokonce zpochybňoval, že existuje klimatická změna, prezident Zeman se tomu vysmíval – a to ovlivňuje veřejné mínění. Pak už nám začal ujíždět vlak. Podívejte se, jak jsou na tom s obnovitelnými zdroji státy kolem nás. I Poláci jsou výrazně před námi. Takže jsem velmi rád, že naše vláda tou cestou jde, že plní, co má v programovém prohlášení. V polovině našeho funkčního období je už na sto tisících střechách fotovoltaika, takže to, co jsme měli ve volebním programu, splníme dvojnásobně. Cestu obnovitelných zdrojů jsme jednoznačně nakročili. Jsou to tepelná čerpadla do rodinných a bytových domů, je to fotovoltaika, je to využívání našeho vlastního zdroje, jako je biomasa a náhrada uhlí za využívání domácího zdroje. Osmdesát procent peletek v Česku vyrobených z českého dřeva se vyváží. Tam je velký potenciál. Proč tu peletku nespalujeme v naší kotlině? Proto kotlíkové dotace, proto pomoc lidem, aby vyměnili staré, prašné a emisně zatížené zdroje za velmi efektivní nízkoemisní nebo dokonce bezemisní zdroje.
Které země nám mohou být v ochraně životního prostředí vzorem? A v čem naopak my můžeme být inspirací ostatním?
Já bych nechtěl vyzdvihovat nějaké konkrétní země. Myslím, že jsou země, které jsou inspirativní v některých aspektech. Severské země v přístupu k cirkularitě a k obnovitelným zdrojům, jiné země nás zase mohou inspirovat v ochraně vod a vyřešení fosforu – tady se asi nedá říct příklad jedné země. Ale i my sami jsme inspirací. Třeba náš přístup k úsporám energií v bydlení, konkrétně program Nová zelená úsporám, který je tady od roku 2009, inspiruje okolní země včetně západních. Od nás to opisovali Belgičané, Holanďané a další. Zmínit musím i ochranu zvířat CITES. S naším přístupem k nelegálně drženým zvláště chráněným druhům a nelegálnímu obchodu s nimi jsme premianty v Evropě, ukazujeme ostatním, jak se to má dělat. A pokud projde změna legislativy v ochraně vod, bude to tak zásadní změna, že zase budeme inspirací pro ostatní země.
Můžou se v tom skrývat i příležitosti pro české firmy?
Samozřejmě. V Česku je plno technologických firem, které dokážou čistit vodu jak pro pitné účely, tak odpadní vody. Dobří jsme i v dekontaminaci, zpracování odpadu. Je hodně zemí, i z bývalého východního bloku, které mají obrovské staré ekologické zátěže – a právě tam se mohou české firmy uplatnit.
Co já jako občan mohu dělat víc pro ochranu životního prostředí kromě obecně známého třídění odpadu, šetření energiemi, nezahazováním odpadků v přírodě a podobně?
Mluvit se svými sousedy a vysvětlovat, co se dělá a proč se to dělá. Každý samozřejmě musí začít sám u sebe, ale důležitý je i společenský konsensus. Nemohu se snažit jen já, ale musí to dělat i můj soused, kamarád.
Více si přečtete v připravovaném zimním vydání magazínu Be the Best. Nebo si už teď pusťte náš podcast – klikněte na lištu v horní části článku.
