Diamanty českého byznysu se zastavily v Plzni
Aktuality
26. 4. 2024 14:01
V plzeňském hotelu Courtyard by Marriott byly ve čtvrtek 25. dubna předány další modré pyramidy nejúspěšnějším českým firmám, tentokrát z krajů Plzeňského...
Dnes jeho firma patří mezi padesát nejúspěšnějších rodinných firem v Česku. „Když sem přijíždím a vidím tento areál a co jsem dokázal, tak si pyšně říkám, že jsem docela borec,“ s úsměvem, ale hrdě oznamuje Stanislav a v očích se mu leskne radost, ale zároveň i pokora a vděčnost. Uvědomuje si, že zdaleka ne každý, kdo se v devadesátých letech pustil do podnikání, slaví úspěch. Stojíme spolu na okraji Svitav, hned vedle příjezdové cesty od Litomyšle. Už dva roky je areál s velkým nápisem Qanto důstojnou vstupní branou do města. „Nechtěli jsme, aby náš nový sklad vypadal jako nevzhledná krabice. Hodně nám záleželo i na estetické stránce,“ oznamuje mi. Má pravdu. Distribuční a logistické centrum firmy nevypadá jako běžná průmyslová hala. Na pohled je členitá, místy s ozdobnými obklady, do prostorné recepce se vchází vkusným skleněným vchodem.
Ostatně důraz na estetiku je jedním z důvodů Vodičkova úspěchu. „Lidé se v našich prodejnách cítí dobře, protože jsou hezké,“ usmívá se. Mluví o síti maloobchodních prodejen, jejichž vybavení vyrábí vlastní truhláři. Oddělení zeleniny a ovoce tak vytváří hezké zákoutí a regály na pečivo jsou uzpůsobené přesně potřebám prodejny i zákazníků.
Vodičkova firma jde s dobou a ráda využívá inovace. To je také důvod, proč jsme tady. Společně vcházíme do budovy. Projdeme recepcí a vejdeme do prostorného skladu. „Dříve jsme měli sklad ve staré budově v centru Svitav. Zboží jsme měli uložené ve čtyřech patrech, dopravovali jsme ho pomocí pěti výtahů. To bylo nepředstavitelně pracné. Když přijel kamion, zboží jsme z něj museli složit, pak přenést do výtahů, vyjet s ním nahoru, a teprve pak ho zaskladnit. Tady v nových podmínkách se nám práce výrazně zlehčila a zároveň se zvýšila její produktivita,“ pochvaluje si podnikatel.
Aby nové distribuční a logistické centrum mohlo na okraji Svitav vzniknout, musel Vodička přesvědčit banku, že poskytnutý úvěr bude schopen splácet, a pro myšlenku nového skladu potřeboval získat i městské zastupitelstvo. Na část pozemků, kde dnes sklad stojí, mělo město předkupní právo. „Zúčastnil jsem se jednání zastupitelstva a řekl jsem jim: ‚Když nám to neprodáte, my nebudeme stavět a já budu spokojený. Nebudu mít starosti a nebudu šedivět z toho, jestli budu mít na splátky. Když nám to prodáte, budeme stavět a z centra města zmizí kamiony, které míří do našeho stávajícího skladu. Ať už tedy rozhodnete jakkoli, já budu spokojený‘,“ vzpomíná. Město s odprodejem pozemků souhlasilo.
Zaměstnanci si o výši mzdy rozhodují sami
Prostorem se šíří ruch vysokozdvižných vozíků prohánějících se mezi třináct metrů vysokými regály. Rychlost, se kterou se někteří zaměstnanci ženou skladem, mě až překvapuje. Mají k tomu dobrý důvod. „Naši zaměstnanci dříve měli hodinovou mzdu. Odpracovali si osm hodin a všichni měli stejně nezávisle na tom, kolik toho ve skutečnosti udělali. Toto jsme se rozhodli změnit. Zaměstnance už neplatíme podle toho, kolik hodin ve skladu stráví, ale kolik zboží odbaví, kolik palet zavezou nebo vychystají. Ukázalo se, že pracovníci, kteří se za celou směnu téměř nezastaví, si vydělají až dvojnásobek toho, co pracovníci s dlouhými prodlevami,“ vysvětluje Vodička. Systém se osvědčuje, produktivita práce ve skladu vzrostla. Usnadňuje ji elektronický systém, díky kterému zaměstnanci přesně ví, odkud kam mají zboží přemístit.
A evidentně jsou spokojení. „My tu v podstatě nemáme žádnou fluktuaci zaměstnanců. Lidé s námi rádi spolupracují dlouhodobě.“ Své tvrzení se Vodička rozhodne ihned dokázat. Zavolá na pracovnici stojící poblíž: „Martino, jak jsi u nás dlouho?“ – „Jednadvacet let,“ odpoví. Pak osloví kolegyni Hanku vedle ní. „Od roku 1998. Jen mezi roky 2012 a 2013 jsem měla rok pauzu.“ Skladnice Martina i Hanka shodně doplňují, že v Qantu se jim moc líbí. Vodička takto osloví ještě několik zaměstnanců. Nikdo z nich není ve firmě méně než deset let. „Mám tu i pracovníka, který se mnou začal pracovat ještě před založením Qanta. Zrovna před pár dny jsem mu připomněl, že pro mě pracuje už třicet let,“ usmívá se. Zakládá si na tom, že se zaměstnanci udržuje přátelské vztahy.
„Vždycky jsem se těšil na to, až lidé budou hrdí na to, že jsou v mé firmě. Že budou u mě spokojení a nebudou odcházet. Dožil jsem se toho a to je krásné,“ pokračuje nadšeně. Občas se stane, že se některý zaměstnanec rozhodne odejít. Jenže mnohdy se brzy vrátí. „Měli jsme tu třeba řidiče kamionu, který kývl na lepší podmínky u konkurence. Do roku se vrátil. Lepší podmínky totiž byly pouze na papíře. Ve skutečnosti dostával peněz výrazně méně.“ A to je další dílek do skládanky úspěchu Vodičkovy firmy. Spolehlivost a férové jednání se zaměstnanci: „Za celých skoro třicet let se nestalo, že bychom někomu neposlali výplatu. Akorát jednou jsme kvůli chybě účtárny peníze vyplatili o den později. Zaměstnancům jsme se ihned omluvili a příští výplatu dostali o den dřív. Reálný dopad to samozřejmě nemělo žádný, ale šlo nám o princip. Tímto symbolickým gestem jsme chtěli dát najevo, že si svých zaměstnanců vážíme a že se na nás můžou vždycky spolehnout,“ líčí majitel firmy.
QANTO
Skupina společností QANTO se od svého vstupu na trh v roce 1993 stala předním českým velkoobchodním dodavatelem. V současné době provozuje 6 velkoobchodních středisek a 31 maloobchodních prodejen se širokým sortimentem, takzvaných Qanto marketů. Sortiment zahrnuje především alkoholické a nealkoholické nápoje, potraviny, tabákové výrobky, non-food produkty a drogistické zboží.
Společnost řízená zákazníkem
Jedním z cílů firmy Qanto je být společností řízenou zákazníkem. „Nasloucháme zákazníkovi a jeho potřebám. Máme třicet obchodních zástupců, kteří se o zákazníky starají. Jejich úkolem je i to, aby nám při poradách zprostředkovávali zákaznické podněty. Chceme vědět, co by zákazník od nás uvítal, a pokud je to možné, rádi mu vyhovíme.“ Nejvíce zákazníků přichází z oblasti gastronomie. Ve Svitavách a okolí se jen těžko najde restaurace, případně školní či podniková jídelna, která alespoň část surovin neodebírá z Qanta.
„Přísně dbáme na to, abychom dodržovali dodací lhůty. Výjimečně se stane, že kvůli komplikacím v logistice máme třeba den zpoždění. Vzpomínám na jednu restauraci, která se kvůli tomu rozhodla odběr od nás ukončit a přejít ke konkurenci. Asi za dva týdny mi provozovatel té restaurace zatelefonoval, jestli si může u nás znovu objednat. Podivil jsem se. Pán mi odpověděl: ‚Vy mi zboží sice dodáte o den později, ale přece dodáte. Vaše konkurence ho ale nedodá vůbec!‘ Od té doby suroviny odebírá zase od nás a my mu je dopravujeme v přesně dohodnutém termínu.“
Spokojenost zákazníků si Vodička občas sám ověří. „Přišel jsem takhle do restaurace, kde mě nikdo neznal. Zeptal jsem se obsluhy, odkud berou suroviny. Odpověděli, že z Qanta. Řekl jsem, že mám také restauraci a jestli by mi Qanto doporučili. A oni, že naprosto rozhodně,“ směje se.
Další částí Vodičkova podnikání je provozování maloobchodních prodejen. A také tam se rozhodl sám zjistit zákaznickou spokojenost. „Na parkovišti jsem se zeptal jedné paní, která si odnášela nákup, jestli stojí zato jít dovnitř. A ona že určitě, že v Qantu nakupuje pravidelně. Řeknu vám, že lepší ocenění už ani dostat nemůžete,“ neskrývá dojetí.
Stanislav Vodička Foto: Jakub Hněvkovský Nebojí se rizika
Stanislav Vodička svému byznysu věří natolik, že se nebojí prodejnu otevřít tam, odkud jiné firmy odchází – ať už se jedná o málo obydlené oblasti, nebo blízkost velkého prodejního řetězce. A vyplácí se. Díky kvalitním a často regionálním potravinám za rozumné ceny si zákazníci cestu do Qanta vždycky najdou.
Ostatně riskem Vodičkovo podnikání začalo. V roce 1991 za 660 tisíc korun koupil kiosek s občerstvením u nemocnice. V té době se jednalo o nepředstavitelnou investici. Naštěstí ale úspěšnou. To Vodičku povzbudilo a o dva roky později založil velkoobchod Qanto, který měl zásobovat trafiky a nevyvařující restaurace. Při vzpomínce na tyto začátky se Vodička orosí. Byla to doba, kdy z domu odcházel brzy ráno a vracel se pozdě večer. Své děti v podstatě viděl pouze spící. Naštěstí mu manželka byla velkou oporou a v jeho snech ho podporovala.
Protože se Vodičkovi dařilo sortiment postupně rozšiřovat, přidal i vyvařující restaurace – a výsledkem je současných šest velkoobchodních středisek a 31 maloobchodních prodejen nejen ve Svitavách a okolí, ale také v Ostravě, Krnově, Jeseníku, Vrchlabí a Českých Budějovicích. Dnes již společnost, kterou Forbes zařadil mezi 50 nejúspěšnějších rodinných firem v Česku, řídí společně se svými dvěma syny.
