Belgický příklad pro Česko
Trendy
25. 4. 2024 13:40
Pokud by se povedlo zavést v Česku moderní zálohovací systém na PET lahve s využitím QR kódu, občané by mohli...
Jak probíhá vývoj nové restaurátorské metody? Měli vědci k dispozici reálné historické památky? Dozvíte se z naší zvukové reportáže.
Na světlém kvádru z hořického pískovce mě zaujmou tmavé pruhy. „Je ošetřený hydrofobizací,“ dozvídám se od vedoucího výzkumného týmu Jiřího Rathouského. Hydrofobizace má materiál, v našem případě pískovcový kvádr, chránit před vodou a vlhkostí, například deštěm. Voda po ošetřeném kameni steče, aniž by ho smočila. Výsledkem je, že pískovec nepodléhá erozi, ale zároveň si uchová světlou, suchou barvu. Jenže dávný umělec, který pískovec použil třeba k tvorbě sochy, počítal s tím, že kámen na dešti ztmavne. A toto ztmavnutí bylo součástí uměleckého díla.
„Úkolem restaurátorů často je, aby zajistili ochranu materiálu, ale zároveň i to, aby neztratil svůj přírodní vzhled. A s tím právě může pomoct naše metoda. Z těchto úzkých pruhů na kvádru jsme odstranili tenkou vrstvu povrchové hydrofobizace. Díky tomu materiál vypadá mokře, ale je mokrý pouze na povrchu. Památkový objekt se tak pod vlivem deště bude normálně smáčet jako neošetřený kámen, ale voda nebude pronikat dovnitř. Čili bude zajištěna ochrana při zachování vzhledu přírodního kamene,“ vysvětluje Rathouský.
Pískovcový kvádr ošetřený hydrofobizací. Tmavší pruhy prozrazují, kam vědci aplikovali novou emulzi. Foto: Daniel Mrázek Jeho tým vyvinul speciální čisticí emulzi, která dokáže odstraňovat velmi tenké vrstvy. „Vymysleli jsme postup, jakým způsobem tu hydrofobní vrstvu odstranit, aniž bychom materiál poškodili. Hydrofobizace je velmi často používaná a samozřejmě velmi účinná forma ochrany materiálu, ale problémy nastávají, když je potřeba ji odstranit. Když se rozhodneme, že nějaký artefakt z kamene budeme chtít dále ošetřovat například tmely, hydrofobizace nám v tom bude překážet, protože nám ten povrch uzavře,“ popisuje vědec.
Jak dále popisuje, v současné době se k odstranění hydrofobní vrstvy používají poměrně nešetrné postupy: „Musí se na to drsně. Drsným způsobem vrstvu opískovat nebo něco podobného. Proto jsme chtěli vyvinout metodu, která bude účinná, ale zároveň velice šetrná. Nejenže nepoškodí materiál, ale současně bude i příznivá pro personál, který s ní pracuje, nebude poškozovat životní prostředí, nebude vyvolávat nebezpečí požáru a podobně.“ Podařilo se. Vědci vyvinuli emulzi, kterou zabudují do gelu. Ten nanesou na odstraňovanou vrstvu – a ta zmizí. Hlavní složkou je voda, do které se přidají povrchově aktivní látky. Ty známe z běžných čisticích a pracích prostředků.
Využití nejen pro památky
Další složkou emulze jsou látky speciálně uzpůsobené k tomu, aby reagovaly s konkrétní odstraňovanou vrstvou. Tyto látky se můžou libovolně měnit podle potřeby, což metodě otevírá cestu k široké škále možného využití. Nehodí se totiž jen k odstranění hydrofobní vrstvy, ale po lehké úpravě složení emulzi využijí třeba restaurátoři obrazů. Dokážou tak odstranit závěrečný lak z olejomaleb. „Tyto prostředky se můžou použít pro čištění keramických artefaktů, zkoušeli jsme to třeba na vázy. Dále jsou to kovové předměty jako například zbraně, ze kterých je třeba odstranit olej,“ vyjmenovává Rathouský s tím, že emulze se dá připravit přesně na míru podle toho, jaký materiál je potřeba očistit. „Řiditelnost celého procesu je velice cenná. Tím se naše metoda liší od metod tradičně používaných, zejména založených na organických rozpouštědlech, které jsou do značné míry neřiditelné,“ doplňuje.
Novou metodu už chrání patent a Ministerstvo kultury ČR ji certifikovalo jako ověřenou metodu, kterou restaurátoři můžou ke své práci s kulturním dědictvím bezpečně používat. Nehodí se ale jen na památky, ale i na ošetřování předmětů zcela nových. „Naše emulze odstraní všelijaké vrstvy vázané na povrch a hodí se i na porézní materiály. Tam se prostředky vsakují dovnitř a my je musíme z pórů vytáhnout. A to je právě možné díky našim emulzím. Ty postupy jsou do značné míry obecné, takže se využijí i pro moderní materiály, které bude potřeba opravit. Tady se ukazuje, že i když jsme primárně cílili na restaurátorskou oblast, šíře využití bude významně větší,“ věří Rathouský. Za pravdu mu dává i druhé místo v národní soutěži Transfera Technology Day 2021, která hodnotí připravenost vědeckých projektů na uvedení do komerční praxe.
Uvedení do praxe pomůže nový spin-off
Novou technologii můžou restaurátoři (a nejen oni) používat už teď, a to díky nové spin-offové společnosti. Její založení měl na starosti manažer transferu technologií na ÚFCHJH AV ČR Jiří Trnka: „Měli jsme tu balík know-how, který tu dlouho ležel ladem, což bylo dáno tím, že trh s památkami a jejich ochranou je poměrně konzervativní a je potřeba mu věnovat poměrně široký marketing. Takže jsme si řekli, že vzhledem k tomu, že nemáme vlastní kapacity na to, abychom to uvedli do praxe, založíme speciální spin-off firmu. Jejím primárním úkolem nebude výroba těch přípravků, ale spíše poradenství s tím spojené.“
Spin-off chce úzce spolupracovat s Národním památkovým ústavem. Díky tomu se přípravek dostane k restaurátorům, kteří můžou vědcům poskytnout zpětnou vazbu, jak jsou s novinkou spokojení. Výroba přípravků pak bude probíhat ve spolupráci s externími výrobci.
Více se dozvíte v naší zvukové reportáži. Klikněte na lištu v horní části článku.
