Česko v pasti NIMBYsmu
Názory
28. 4. 2024 05:50
Restart Česka. Republika v pohybu. Česko musí zrychlit. The country for the future. To vše jsou názvy strategií, jak modernizovat...
Ozývá se výstraha a velká vrata se zavírají. Trochu se sešeří. Jsem ve velké prostorné hale. „Nacházíme se na takzvané pevnosti konstrukcí. Je to budova, která byla postavena v pozdních 80. letech, a v rámci celého Československa a dnešní České republiky se jedná o unikátní infrastrukturu,“ vysvětluje mi Daniel Zeman z tiskového oddělení VZLÚ. Prý by se sem vešly dva Boeingy 737. „Tyto haly slouží primárně k testování leteckých konstrukcí, ať už co se týče jejich odolnosti, nebo jejich životnosti,“ dodává Zeman a ukazuje na mohutné lešení. Právě v něm se testuje díl rakety Ariane 6. Dozvídám se, že pro VZLÚ je to naprosto nový typ zkoušky, protože se jedná o násobně velké síly, než které se běžně používají pro testování, lámání a zkoušení letadel. „Raketa se nedělá každý den, je to v podstatě jednou za generaci,“ s úsměvem se přidává projektový manažer Petr Franc, který má testování na starosti.
To, co se tu testuje, je kryt spodní konstrukce pomocného motoru rakety. „Po stranách rakety jsou boostery, pomocné motory, a právě jejich kryt tu testujeme,“ přibližuje Franc. Kryt je asi metr vysoký prstenec z leteckého duralu s průměrem asi tři a půl metru. Abych ho viděl, musím se dívat hodně pozorně; v mohutném lešení, tedy přesněji v konstrukci zkušebního zařízení, je dost dobře schovaný. „Zkoušku máme rozdělenou na dva případy. První je pozemní, kdy raketa pojíždí po kosmodromu, plní se palivem a připravuje se na start. Tehdy musí odolat například poryvům větru. Druhý případ je letový,“ popisuje manažer testu.
Testy pozemní situace mají výzkumníci ve VZLÚ už za sebou. Všechno proběhlo v pořádku. Teď testovací konstrukci nastavili tak, aby simulovala podmínky při letu. Se samotným testem by se mělo začít asi za týden.
Díl se nesmí poničit
Kryt pomocného motoru společně s dalšími díly rakety Ariane 6 vyrobila specializovaná konstrukční firma v Klatovech. Už sám výrobce díky matematickým výpočtům tuší, jakým silám je raketa nebo její část schopná odolat. Tady v Letňanech se předpokládané modely ověří v praxi. „Kryt zatěžujeme různými silami z různých směrů a měříme, jak se ten díl po zatížení chová. Jak se v něm mění napětí a jak se deformuje,“ Petr Franc popisuje průběh zkoušky. Do očí mi padne obrovský svazek kabelů. Dozvídám se, že jsou to tenzometry. Právě jimi se měří změna napětí. Je jich kolem stovky a každý z nich vede k určitému místu na povrchu zkoumaného krytu motoru, kde je připevněný.
Zaujmou mě i mohutné černé válce. Ten nejblíž nám leží na zemi a tak trochu mi připomíná hodně velký klíč na šrouby. „To je hydraulický válec. Při testu zkušební díl zatěžujeme asi pěti sty tunami, což jsou enormní síly. O ně se stará šest hydraulických válců a každý z nich dokáže vyvinout sílu dvou meganewtonů,“ vysvětluje Franc.
Specifikem této zkoušky je, že zkoumaný díl se nesmí za žádnou cenu zničit. Je totiž letový, to znamená, že se doopravdy stane součástí rakety a poletí do vesmíru. Přestože se jedná o relativně malý kus, náklady na jeho výrobu se pohybují v milionech korun. Proto neexistuje zkušební kus, kterému by deformace nevadila, jako tomu bývá při testování běžných součástí letadel.
I proto se výzkumníci během testu striktně řídí hodnotami, které jim zadal výrobce. Pokud by se kryt přece jen poničil, znamenalo by to, že výpočty výrobce nejsou správné a nastala tedy nějaká chyba. Petr Franc věří, že k tomuto scénáři nedojde.
-
Foto: Daniel Mrázek 
Prohlédnout galerii (5 fotografií)
-
Foto: Daniel Mrázek
-
Foto: Daniel Mrázek
-
Foto: Daniel Mrázek
Absolutní přesnost především
Zkouška rakety je ojedinělá i svým nárokem na přesnost. Celá ta zkušební konstrukce váží desítky tun. Výzkumníci tak museli velmi pečlivě dbát na pořádné ukotvení do podlahy. I samotný kryt rakety je ke konstrukci připevněný silnými šrouby. Vše muselo k sobě pasovat v podstatě na mikrometry. Zkušební konstrukci si VZLÚ nechal vyrobit od externího dodavatele a Petr Franc mi vypráví, jak složité bylo dohodnout se s ním na přesných rozměrech. Při testování rakety není mnoho prostoru pro toleranci odchylek. „Naučili jsme se něco dalšího a vytvořili jsme si vlastní know-how, které jsme teď schopní použít na další zkoušky,“ věří Franc, že nově získané dovednosti využijí i při testech „běžných“ letadel.
Díl rakety Ariane 6 by v Letňanech měl zůstat do přelomu září a října. Pak se vrátí výrobci a ten ho pošle na finální kompletaci rakety. Její start ESA zatím plánuje na polovinu roku 2022, ale nelze vyloučit zpoždění. Nahradí tím model Ariane 5, který je v provozu od roku 1996.
Poslechněte si i naši zvukovou reportáž.
