Jak sebevědomá bude ECB vstříc strnulému Fedu?
Expertní pohled
9. 5. 2024 08:40
Zatímco americký Fed bude v tomto roce snižovat sazby pravděpodobně jen velmi ztuha, ECB by měla zahájit cyklus uvolňování měnové...
Institut věří, že bez cirkulární ekonomiky se dekarbonizace českého průmyslu neobejde. „Navýšení podílu recyklované oceli v celkové výrobě je klíčovou strategií v dekarbonizaci ocelářství. Při využití elektrických obloukových pecí (EOP) a ocelového šrotu jako suroviny lze dosáhnout snížení spotřeby výrobní energie cca o 75 % (byť s výrazným nárůstem spotřeby elektrické energie) a snížení emisí skleníkových plynů o 75 až 95 % oproti stávajícím procesům primární výroby,“ uvádí studie, na níž pracovalo na třicet odborníků z řad akademické, komerční i politické sféry. Studie poskytuje velmi konkrétní data a predikce, které mají fungovat jako opora praktických a legislativních kroků vedoucích k pozitivním systémovým změnám. INCIEN materiál nabídl například Ministerstvu průmyslu a obchodu, které připravuje aktualizaci Politiky druhotných surovin.
„Ocel je nejpoužívanějším kovem na světě. Můžeme se s ní setkat všude kolem nás – je součástí našich domovů od celkové konstrukce přes nábytek a spotřebiče až po příbory. Naše auta, vlaky a koleje po kterých jezdí, mosty… Zde všude je ocel nepostradatelná,“ popisuje jeden z tvůrců studie a analytik výzkumného týmu INCIEN Tadeáš Rulík a zdůrazňuje, že pro Českou republiku je ocel obzvláště významná – v roce 2022 byla spotřeba ocelových výrobků na obyvatele čtvrtá nejvyšší na světě po Jižní Koreji, Taiwanu a Číně. Ocel zároveň v roce 2021 tvořila 7,8 % celkových emisí skleníkových plynů v České republice a téměř 30 % emisí z českého průmyslu.
Zdroj: INCIEN Mnohem větší prostor než dosud by proto měly získat recyklované suroviny. „Základním předpokladem pro maximalizaci sekundární výroby oceli je dostupnost ocelového šrotu v budoucnu. Podle mezinárodních scénářů bude jeho dostupnost v EU mezi lety 2030 a 2050 narůstat a jeho množství bude tvořit mezi 70 až 90 % poptávky po oceli,“ počítá Rulík a zdůrazňuje, že kromě dostupnosti šrotu je klíčová také jeho kvalita: „Stěžejní je nastavit takové politické nástroje, které umožní maximálně zefektivnit současnou infrastrukturu sběru a zpracování šrotu tak, aby nedocházelo k jeho znehodnocení a omezení využití.“
Bez obnovitelných zdrojů energie to nepůjde
Ocelový šrot se pro výrobu oceli využívá už dnes, v Evropské unii výroba recyklované oceli tvořila v roce 2022 něco přes čtyřicet procent celkové výroby oceli. Vypadá to jako výrazný podíl, ale v takovém Turecku nebo USA dosahuje až sedmdesáti procent. Otázka je, zda se podaří sehnat dostatečné množství ocelového šrotu. Evropská unie sice více šrotu vyváží, než dováží, ale jde o jeho kvalitu.
Recyklovaná ocel se zpracovává v elektrických obloukových pecí (EOP). Aby ale jejich používání i masivnější rozšíření dávalo smysl při snižování emisí skleníkových plynů, elektřina by měla pocházet z obnovitelných zdrojů energie. Což ale může být podle Tadeáše Rulíka kamenem úrazu: „S tímto souvisí budování dodatečné energetické infrastruktury a elektrických pecí – v obou případech velmi nákladné investice, kde mají české ocelárny jen omezené možnosti veřejného financování. Důležitými faktory jsou také současně nízká poptávka po zelené oceli a související málo rozvinuté uplatňování kritérií zelených veřejných zakázek. To vede zatím k nízké míře motivace oceláren pro rozšíření výroby zelené oceli.“
Studie, jak razantně snížit emise nejen v ocelářství, ale i dalších segmentech českého průmyslu, najdete na internetových stránkách Institutu cirkulární ekonomiky www.incien.org v sekci Publikace.
Problémem je i to, že dosavadní národní strategie neuvádí konkrétní postupy dekarbonizace průmyslu, což ztěžuje lepší plánování těchto velkých dlouhodobých investic. Tadeáš Rulík má ale řešení: „Rozdělit je můžeme do tří kategorií. Ta první se týká přímo toků ocelového šrotu, kde potřebujeme zpřesnit jejich mapování a posílit uplatňování kritérií odpad/neodpad pro kovový šrot. Druhou oblastí je rozvoj technologií. Zde se jedná o dosažení efektivnějších způsobů třídění šrotu, o zavedení materiálových pasů výrobků nebo o technologický rozvoj u konkrétních typů recyklované oceli formou mezinárodní spolupráce. Poslední kategorie se týká již zmíněné energetické a ekonomické stránky EOP. Ve strategických dokumentech na národní úrovni je třeba zohlednit budoucí potřebu elektřiny v ocelářství, zrychlit proces schvalování dotací a různými nástroji podporovat poptávku po zelené oceli,“ uzavírá.
