Hypotéky očima experta
Analýzy
4. 5. 2024 05:32
Zajímá vás, kolik se aktuálně poskytuje hypotečních úvěrů a jaké jsou v současné době úrokové sazby? Zajímá vás historický vývoj...
Metrostav je strategickým partnerem státu při budování infrastruktury. Nyní však se státem nesmí po tři roky uzavírat smlouvy. Stavební firma již oznámila, že ve svém důsledku trest znamená ztrátu převyšující třicet miliard a že využije možnost dovolání. Dá se tedy ještě očekávat další právní bitva. Nicméně ta už nemá odkladný účinek, rozsudek odvolacího soudu je pravomocný. Jak se dotkne firem, které jsou partnery a subdodavateli Metrostavu? Co znamená pro zakázky, jejichž plnění běží? Může Metrostav pokračovat, převezme je někdo, nebo se na tři roky zastaví? Co rozsudek znamená pro zadavatele? Téma, kterému byla minulý týden věnována i první část červnového kulatého stolu společnosti Otidea, která je v oblasti veřejných výběrových řízení respektovaným expertem. Nejen o kauze Metrostav, ale i o řadě dalších úskalí a novinek legislativy i praxe veřejných zakázek s účastníky z řad firem a zadavatelů diskutovali Mgr. Adéla Havlová, LL.M, Mgr. Mojmír Florian, Mgr. Miroslav Knob a JUDr. Pavel Zuska
Témata kulatého stolu OTIDEA
- Kauza Metrostav, právní rozbor rozsudku
- Sčítání veřejných zakázek
- Změny závazků ze smluv na veřejné zakázky
- Téma inflačních doložek
- Rozhodovací praxe úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Ani matka, ani dcera
Potvrzení tvrdého původního rozsudku bylo pro mnohé překvapením, nebylo však jediné. Metrostav se hodlal proti případnému zákazu bránit tím, že přepustí svou roli jinému právnímu subjektu – dceřiné společnosti Metrostav Infrastructure. To však výrok odvolacího soudu přímo zakazuje. „Metrostav Infrastructure původně v případu nijak nefigurovala, nicméně aby se Metrostav mohl očekávanému trestu touto cestou vyhnout, musel na svou dceru převést část svého závodu. Převedla i reference a soud měl za to, že převodem na dceru přešla i trestní odpovědnost,“ poznamenal k rozšíření původního rozsudku Pavel Zuska. Jiných dcer a společností skupiny Metrostav se rozsudek netýká a je tedy zřejmé, že ostatní společnosti skupiny – s výjimkou společností Metrostav a.s. a Metrostav Infrastructure a.s. – se veřejných zakázek mohou účastnit i nadále.
Bezprecedentní trest, s nímž nejsou zkušenosti
Kauza Metrostav ukázala ale řadu problematických míst. Jak poznamenala Adéla Havlová, s podobným trestem zatím nemáme zkušenost, není zřejmé, co přesně znamená. Podle diskutujících expertů lze proto očekávat, že dojde k dalším právním sporům o výklad, protože zákonodárci při tvorbě předpisu nebyli zcela důslední. Teoreticky totiž podle některých názorů například u zakázek malého rozsahu nemusí zadavatel požadovat základní kvalifikaci, kam spadá i trestní bezúhonnost. Jiné názory se přiklánějí k tomu, že i podlimitní veřejná zakázka je stále veřejnou zakázkou a rozsudek se na ni vztahuje. „Takových výkladových nejasností je v případu celá řada. Rozhodně bych všem zadavatelům doporučil se zmíněnými dvěma společnostmi skutečně nespolupracovat a neuzavírat žádné smlouvy, protože v krajním případě by to mohlo být chápáno i jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí,“ komentoval důsledky rozsudku Mojmír Florian.
Poddodavatel jako úniková cesta?
Smlouvy již uzavřené podle zúčastněných expertů rozsudkem dotčeny nebudou, ty budoucí ano a to i v případě, že jsou kryty již dřívější rámcovou smlouvou. „Klasická rámcová dohoda není zadáním zakázky, nestanoví žádné závazky,“ poznamenal Florian. Ani tady se ale experti úplně neshodli, podle některých lze čekávat terminologické bitvy, například o rozdíl mezi plněním a čerpáním.
Zazněl i názor, že pro smlouvy budoucí by řešením pro obě postižené firmy mohl být alespoň v některých případech institut poddodavatele, na který už rozsudek nemusí dosáhnout. Důvodem je do značné míry faktický i právní rozdíl mezi účastí a plněním. Rozsudek totiž firmám zakazuje uzavírat smlouvy na plnění veřejných zakázek. Někteří diskutující však ani v tomto názoru řešení pro Metrostav či zadavatele nevidí a spíše se přiklánějí k názoru, že trest byl vysloven bez vědomí všech souvislostí.
Debata expertů zkrátka ukázala více otázek než odpovědí. Zákon o veřejných zakázkách byl zcela jistě dobře myšlen, ale má své chyby. Dobře myšlen byl i rozsudek ve zmíněné kauze, ale zdá se, že nebyl dostatečně přesně formulován a trest není – podle názoru expertů – přesně určitý. Výsledek? Je dost dobře možné, že o analýzu a výklad jednotlivých pojmů z rozsudku i zákona o veřejných zakázkách se nyní povedou spory, které délkou mohou předčit i samotný tříletý trest.
