Anketa HK ČR: První zkušenosti s povinným antigenním testováním

Celkem na bleskovou anketu odpovědělo 565 respondentů – členů HK ČR, zástupců všech hlavních odvětví ze všech krajů České republiky. Osloveni byli pouze zaměstnavatelé s více než 50ti zaměstnanci. Většina (62 %) účastníků ankety působila ve zpracovatelském průmyslu. Celkem 354 respondentů mělo méně než 250 zaměstnanců a 211 respondentů mělo více než 250 zaměstnanců. Respondenti zaměstnávali dohromady 271 550 pracovníků, z toho většina byla ve velkých firmách (228 096 zaměstnanců).

Podíl záchytů byl spočítán za množinu těch respondentů, kteří výslovně uvedli počet pozitivně testovaných, a to jako podíl celkového počtu zaměstnanců pozitivně testovaných na covid-19 a celkového počtu všech zaměstnanců uváděných touto množinou respondentů. Podíl záchytů za všechny – bez ohledu na jejich velikost – respondenty je 0,73 % (1 874 pozitivních případů na 256 353 zaměstnanců).

U velkých firem (nad 250 zaměstnanců včetně) je podíl záchytů 0,69 % (1 483 pozitivních záchytů na 213 950 zaměstnanců). U středně velkých firem (od 50 do 249 zaměstnanců) je podíl záchytů 0,92 % (391 pozitivních záchytů na 42 403 zaměstnanců).

Podíl záchytů spočítaný z anketovaného vzorku respondentů výše uvedeným způsobem nemusí odpovídat poměrům v celé ČR, ani sumárnímu obrazu testování ve všech členských firmách HK ČR. Spočtený podíl záchytů nemusí být metodologicky srovnatelný s ostatními hodnotami prezentovanými v médiích, zejména ne s relativním záchytem kalkulovaným jako procento pozitivních výsledků z  počtu provedených testů, který by měl mít systémově nižší hodnotu než spočtených 0,73 %.

Naprostá většina respondentů (78 %) zajišťuje testování ve své firmě formou antigenních testů na pracovišti. Druhou nejčastěji využívanou formou testování je samotestování zaměstnanců antigenním testem mimo pracoviště (využívá ji čtvrtina respondentů). Veřejná testovací centra (na antigenní a PCR testy) účastníci ankety využívají zatím jen v 16 % případů.

Většina respondentů (57 %) uvedla, že zatím situaci s testováním zvládá. Pokud jsou problémy, potom jsou nejčastěji spojeny s dodatečnými náklady na testování. Celkem 3 z 10 respondentů (30 %) vadí komplikace v provozu a organizaci práce spojené s povinným testováním u nich ve firmě.

Podle respondentů, kteří vědí, jaké technice testování dávají jejich zaměstnanci přednost, jsou mezi zaměstnanci oblíbenější výtěry sliznice nosu či úst (58 %) než slinné testy. Důvodem ale může být i malá dosavadní zkušenost se slinnými testy (souvisí s jejich menší dostupností na trhu a vyšší cenou), a tím i nižší důvěra vůči takovému způsobu testování.

Překvapivé a potěšující je, že účastníci ankety při zajišťování testování svých zaměstnanců dávají přednost těm nejprůkaznějším, respektive nejspolehlivějším testům, a to bez ohledu na cenu a techniku testování (uvedlo to 50 % respondentů). Pětina respondentů uvedla, že přednost dávají testům, které jsou mezi zaměstnanci nejžádanější. Na zemi původu testů respondentům záleží nejméně.

Smysl testování vidí respondenti nejčastěji v tom, že se včas zabrání šíření nemoci v celé společnosti, tedy nejen ve vztahu k jejich zaměstnancům, ale i ve vztahu k rodinným příslušníkům zaměstnanců, ke klientům a podobně – tuto odpověď uvedlo 40 % respondentů. Téměř pětina účastníků ankety ale chápe povinné testování především jako účelový přenos povinnosti státu na zaměstnavatele.

Relativně hodně podnikatelů (197) projevilo zájem o zapojení do podrobnějšího a soustavnějšího sledování procesu testování ve firmách, které HK ČR hodlá zajišťovat. Reaguje tak i na snahu zavést povinnost testovat v podnicích dvakrát týdně, kterou deklaruje vláda. Komora již v minulém týdnu tuto snahu komentovala jako pochopitelnou, nicméně vyjádřila obavy, že bez vyhodnocení současného testování může skončit nezdarem. Testování pro mnohé firmy představuje extrémní organizační zátěž.