V UNESCO je další česká stopa – vorařství

Vorařství se dostalo do UNESCO na základě nadnárodní nominace. Pod názvem „Timber rafting“ ji společně připravilo šest evropských států: Česká republika, Lotyšsko, Německo, Polsko, Rakousko, Španělsko, zpracování koordinovala polská strana. V České republice se na přípravě nominace podílel Vltavan Čechy – svaz vltavanských spolků, který sdružuje vorařské spolky na řece Vltavě, Národní ústav lidové kultury, Ministerstvo kultury a další.

„Česká republika má nyní na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO už osm položek, dohromady je to už 31 zápisů v UNESCO. To nás v přepočtu na kilometr čtverečný a obyvatele řadí mezi cestovatelsky nejzajímavější země,“ říká ředitel České centrály cestovního ruchu – CzechTourism Jan Herget a dodává: „Kromě dnes zapsaného vorařství je v UNESCO nyní také ruční výroba perličkových vánočních ozdob zapsaná v roce 2020, dále také výroba modrotisku, loutkářství, sokolnictví, jízdy králů na Slovácku, masopustní obchůzky a masky na Hlinecku a slovácký verbuňk.“

„Vorařství, které je ode dneška nově v UNESCO, si lze na vlastní kůži vyzkoušet například v Českém Krumlově. Adventní plavby na Vltavě mají svoje kouzlo a když to propojíte třeba s návštěvou muzea vorařství, užijete si, ale také něco nového dozvíte,“ říká ředitelka odboru produktového managementu a regionální spolupráce České centrály cestovního ruchu – CzechTourism Veronika Janečková.

I když voroplavba jako komerční doprava v souvislosti se stavbou přehrad zanikla, tradice spojené s ní jsou stále živé a předávané mladším generacím. Jde nejenom o řemeslné postupy při stavbě voru, ale i o znalosti spojené s jeho navigací po řece, a v neposlední řadě i o specifickou kulturu s touto tradicí spojenou, osobité zvyky a vorařskou slovesnost otisknutou do plaveckých písní a plaveckého slangu.