Trpká zpráva o českých krajích

Podívejme se na úvod do Závěrečné zprávy z druhé etapy projektu Plnění cílů strategie regionálního rozvoje ČR a vyhodnocení dopadů kohezní politiky na regionální rozvoj, která konstatuje stav z roku 2009.

Hlavním tahounem růstu Česka byla až dosud Praha, která je však velmi specifickým regionem nejenom v českém, ale i v evropském kontextu. I mezi regiony EU je jen málo těch, které by zahrnovaly čistě metropolitní oblasti, jako je právě Praha, která je funkčně součástí Středočeského kraje, jehož vývoj je tak velmi silně determinován jejím postavením. Oba regiony ve skutečnosti tvoří jeden přirozený, metropolitní region. Jeho výrazný odstup od ostatních krajů Česka je patrný. Mezi ostatními dvanácti kraji již nejsou rozdíly tak významné, i přesto lze mezi nimi identifikovat několik skupin s odlišným vývojem. Na jedné straně to jsou další relativně úspěšné regiony s dobrým ekonomickým růstem a také dobrou výslednou ekonomickou úrovní, ke kterým lze zařadit Vysočinu jako kraj s nejvyšším dosaženým zlepšením svého postavení a kraje Plzeňský a Jihomoravský, které si díky dobrému ekonomickému růstu drží i své dobré postavení z počátku devadesátých let. Na druhé straně jsou kraje, jejichž postavení se ani v době silného ekonomického růstu vůči průměru EU nezlepšilo, ale naopak i nadále propadlo. Těmito regiony jsou Karlovarský a Olomoucký kraj, které po mírném růstu po roce 2001 zaznamenaly za poslední dva roky další propad vzhledem k průměru EU. K těmto krajům lze ještě zařadit kraj Ústecký, který sice po celé období po roce 2001 mírně zlepšoval své postavení, ve srovnání s ostatními kraji však nejpomaleji.

Podobně se vyvíjel až do roku 2003 také Moravskoslezský kraj, mezi lety 2003–2006 však patřil mezi nejrychleji rostoucí kraje Česka. Tento růst má však patrně konjukturální charakter a podle současných informací lze s jistotou tvrdit, že kraj se opět propadá. Mezi spíše neúspěšné kraje se v posledních dvou letech zařadil také Královéhradecký kraj, kde se jeho předchozí příznivý vývoj obrátil dokonce v mírný propad oproti průměru EU. Česko jako celek se sice od roku 2001 přibližuje průměrné ekonomické úrovni evropských států, nicméně k tomuto sbližování dochází zejména díky výjimečnému postavení středočeského metropolitního prostoru a růstu několika dalších regionů, zatímco postavení některých jiných regionů se i během období silného ekonomického růstu vůči průměru EU zhoršilo. Ukazuje se tak, že kromě vlastní dynamiky z hlediska sbližování českých regionů s průměrem EU27 je třeba sledovat vnitřní změny v postavení mezi jednotlivými regiony a dopad na regionální rozdíly.

Píše se rok 2020, od zmíněné zprávy uplynulo deset let, během nichž se Česku ekonomicky daří. Vlády oněch deseti let v nejrůznějších materiálech vykazují soustředěnou podporu regionálnímu rozvoji. A Ministerstvo pro místní rozvoj existuje od roku 1996. Odpovídá realita současnosti analýze a problémům, které pojmenovala? Podařilo se pomoci problémovým regionům? Pozitivní je, že všech výkonnost krajů roste. Nejdynamičtější růst byl takřka ve všech krajích v letech 2015–2017, v posledních letech viditelně zpomaluje. Problematický je fakt, že rozdíly se nezmenšují, spíše naopak. V tom zásadním tedy pohled na současnost českých krajů mnoho optimismu nepřináší, snad s výjimkou kraje Olomouckého. Což odhalují grafy, z nichž je zřejmé, že silní zůstali silnými, průměrní průměrnými a slabí slabými. Především pro ty třetí je to trpká zpráva.