Pro firmy je připravena miliarda na inovace
Aktuality
27. 4. 2024 05:43
Ministerstvo průmyslu a obchodu vyhlásilo II. výzvu aktivity Inovace Operačního programu Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost (OP TAK). Cílem výzvy...
Jaké faktory se na zvýšení cen zemědělských produktů podílejí?
Těch je celá řada, ono prostě nelze říct, že máme nejdražší zeleninu v Evropě, aniž bychom srovnali i podmínky. Velmi výrazný růst jsme například zaznamenali u zeleniny. To bylo způsobeno nedostatkem některých druhů na evropském trhu – typicky cibule, mrkve, paprik, rajčat a okurek. Na prvovýrobce totiž dopadla od podzimu loňského roku energetická krize i válka na Ukrajině. Ceny hnojiv, nafty, zemědělské chemie i několikanásobné navýšení úrokových sazeb, a tím zdražení úvěrů se společně s růstem cen práce přímo odrazily v navýšení nákladů na pěstování a skladování zeleniny. Mnozí pěstitelé se v obavách z extrémní ceny energie rozhodli místo naskladnění zeleniny a ovoce pro přímý prodej. V případě produkce z krytých ploch, tedy ze skleníků, pak provozovatelé na zimní měsíce podstatně omezili nebo úplně pozastavili produkci. Tím rostly poptávka a ceny. A zároveň peníze znehodnocuje inflace, která řádí nejen u nás, ale i v eurozóně a v dalších zemích EU. I proto se nominální ceny všeho zboží a služeb zvyšují. K tomu všemu se u nás přidává další problém – nízká konkurenceschopnost českých potravin na jednotném evropském trhu, která je způsobena méně příznivými administrativními a dotačními podmínkami od české vlády. Ale také podmínkami. Historickými, legislativními i přírodními.
Jak historie ovlivňuje dnešní ceny?
U nás zemědělci nejčastěji pracují na propachtované půdě, v Polsku ale drtivá většina pracuje na půdě vlastní. Což je stejný rozdíl, jako když máte hotel pronajatý nebo ve vlastní nemovitosti. Naše produkce je naprosto konkurenceschopná kvalitou s celou EU, vždyť 60 procent naší zeleniny pochází z bezpečnějšího a šetrnějšího systému produkce. Ale máme ve srovnání s okolními státy horší podmínky, a proto je naše produkce prostě dražší – máme komplikovanější podmínky zaměstnávání sezonních pracovníků, nemáme úlevy na odvodech sociálního a zdravotního pojištění jako v některých okolních zemích, vloni na podzim jsme měli třeba vyšší náklady na energie nebo jinou úroveň pomoci v krizi. To vše naši produkci znevýhodňuje. V Polsku, které je jedním z největších dovozců zeleniny k nám, například mají nulovou DPH na potraviny. Prostě máme jednotný trh v celé EU, ale podmínky pěstitelů jsou v každé zemi jiné… To je trochu paradox. My zemědělci ceny potravin neurčujeme, ty určuje evropský, popřípadě světový trh. V dnešním globalizovaném světě těžko ovlivní jeden český zemědělský podnik svou cenovou politikou cenu dané komodity na evropském, nebo dokonce světovém trhu. A vzhledem k tomu, že naši spotřebu zeleniny pokryjeme vlastní produkcí jen z jedné třetiny, je naše závislost na dovozech opravdu velká a stále se prohlubuje. A to je opravdu škoda. V ČR jsou pro řadu druhů zeleniny příznivé pěstební podmínky, umíme vyprodukovat zeleninu kvalitní, zdravou, ale bez podpory státu těžko můžeme vyrovnat nevýhody, které máme kvůli nerovným podmínkám vůči zemědělcům z jiných zemí EU.
Potravinová bezpečnost je ale strategická otázka…
Jako předsedkyně Zelinářské unie mohu mluvit za zelinářský sektor. Soběstačnost v produkci zeleniny se dlouhodobě pohybuje okolo 30 procent a spíše stagnuje. Pozitivní je, že roste spotřeba zeleniny v ČR – nicméně tento růst stále pokrývá víc a víc dovoz než tuzemská produkce. Soběstačnější jsme pro druhy typické a u nás domácí, jako kořenová zelenina, zelí a cibule – kde jsme schopni pokrýt spotřebu z 45 až 60 procent, u okurek nakladaček až ze 75 procent, nejméně soběstační jsme pak v plodové zelenině, což jsou především rajčata, okurky, papriky. Zvýšení soběstačnosti je určitě potřeba. To neplatí jen pro zeleninu, ale pro veškerou prvovýrobu potravin. Je to skutečně strategická otázka, dostatečné zásobování potravinami je zásadní faktor národní bezpečnosti. V řadě komodit bychom vzhledem k pěstebním podmínkám v ČR mohli být mnohem méně závislí na dovozech a méně zranitelní a ovlivňovaní cenotvorbou na zahraničních trzích. Pro ilustraci: na začátku 90. let jsme produkovali kolem 65 procent spotřeby salátových okurek, v roce 2020 to bylo ale už pouze 7 procent. Rajčata zaznamenala pokles z 51 procent na 16 procent, česnek ze 67 procent na 32 procent… A podobně lze pokračovat dál.
MONIKA NEBESKÁ
Česká manažerka v zemědělství, předsedkyně představenstva a ředitelka společnosti zemědělské družstvo Všestary, kde působí od roku 2003, nejprve jako finanční ředitelka a místopředsedkyně představenstva. Vlajkovou lodí je všestarská cibule, produkt, který je od roku 2008 v evropském rejstříku chráněných zeměpisných označení původu. Je členkou představenstva okresní agrární komory v Hradci Králové, členkou představenstva svazu pěstitelů cukrovky Čech, předsedkyně kontrolní komise spolku vlastníků, provozovatelů a uživatelů závlahových zařízení ČR. V lednu 2023 byla zvolena předsedkyní zelinářské unie Čech a Moravy a v březnu 2023 i první předsedkyní klubu zemědělských manažerek. Je nositelkou řady ocenění, mimo jiné ocenění top10 manažer roku 2015 či ocenění manažer odvětví zemědělství a služby 2016, ocenění pod jejím vedením sbírá v posledních letech i všestarské družstvo.
Není ten stav chybou národní zemědělské politiky?
Česká republika nebude nikdy ve všech potravinách zcela soběstačná, ať už z klimatických, či kapacitních důvodů. Protože si zákazník zvykl konzumovat čerstvou zeleninu i v zimě, kdy ji v České republice nelze vypěstovat, není možné, aby naši pěstitelé uspokojili poptávku po zelenině ze sta procent. Je ale mrzuté, že se zelenina z dovozu velice často objevuje na pultech obchodních řetězců i v době, kdy bychom byli schopni obchody zásobit tuzemským zbožím. Pokud by pěstitelé měli uspokojit poptávku zákazníků v produkčním období, bylo by nutné osevní plochy zeleniny navýšit o cca 6750 ha. Soběstačnost v zásobení trhu zeleninou by se mohla a měla přehoupnout i přes 50 procent.
Další velké téma, i ve světle ESG, je ekologie a environmentální rozměr zemědělství…
Nejsem v tomto směru odborník, ani se ve Všestarech ekologickému zemědělství nevěnujeme, ale myslím, že rozdíly mezi konvenčním a eko zemědělstvím se dnes už stírají. V bio trendu hodně fungují média, a ne vždy úplně dobře. Osobně si myslím, že trend bio spíše škodí. Bližší je mi koncept regenerativního zemědělství. Příroda je náš hlavní obchodní partner, a musíme s ní proto spolupracovat, ne proti ní bojovat. My jsme konvenční zemědělci, přírodu ale určitě netrávíme. Máme dobrou půdu, držíme ji a pečujeme o ni. Jen špatný hospodář myslí na letošní úrodu, náš horizont musí být mnohem delší. Pravdou je, že u rostlinné výroby má být i ta živočišná, půdu musíme obracet, musíme jí vracet organiku. Naší vizí ve Všestarech je dlouhodobě udržitelný podnik. Ostatně, koncept udržitelnosti by měl být podstatou každého podnikání. V zemědělství je cílem produkovat potraviny, ale ne dnes, musíme je umět produkovat donekonečna, a tedy bez trvalého poškození půdy a ostatních ekosystémů. Musíme proto více přemýšlet o tom, jak se k půdě chovali naši předci, protože ti byli v tomto ohledu úspěšní, a díky nim máme na čem hospodařit.
