Belgický příklad pro Česko
Trendy
25. 4. 2024 13:40
Pokud by se povedlo zavést v Česku moderní zálohovací systém na PET lahve s využitím QR kódu, občané by mohli...
Petře, na svém webu říkáte, že produkt je design a design je produkt. Ne pro všechny produkty to ale platí. Jak se tedy vlastně rodí design?
Těžce. Je to poměrně zdlouhavý proces plný kompromisů a možná by se dalo říct i střetů. Je potřeba si představit dvě hlavní role, objednatel a designér, kdy oba potřebují postupovat ve shodě ke stejnému cíli, ale při procesu samotném mají oba rozdílné vnímání jednotlivých kroků a trochu jiné obavy z případného neúspěchu. Každý design je velké riziko, nejde pouze o vzhled, ale o vznik přidané hodnoty výrobku nebo služby a designérský proces klade velké nároky na obou stranách. Pro designéra vytváří stresovou situaci, zda dokáže vytvořit dostatečně obhajitelnou inovaci a srozumitelně ji odprezentovat vzhledem či formou výrobku. A pro objednatele taková inovace vždy představuje velmi složitou a často i nákladnou cestu k implementaci do sériového procesu. Ta je vždy velmi náročná na čas a tedy i na trpělivost, na umění počkat si na výsledky.
Odlišuje design špičkové produkty od průměrných? Může být rozdílem mezi brandem a lovebrandem?
Krátce bych odpověděl, že design odlišuje. To bych viděl jako jeho hlavní význam, ale samozřejmě ne jediný. Design prezentuje navenek, jaký je výrobek uvnitř, co je jeho podstatou. Můžeme význam toho slova redukovat na pouhý vzhled, u některých výrobků také stačí vytvořit atraktivní tvar, který je pak v čase nahrazován novým, ale většinou jde o mnohem více. S tvarem přichází zlepšení funkce nebo ergonomie. V současné době jde také vzhled ruku v ruce s technologiemi a ekologickými souvislostmi. Toto všechno musí design srozumitelně sdělit, že se událo a výrobek je lepší.
Asi jsem posedlý uměřeností, proto mě baví obyčejné výrobky. Nemám rád módnost, příliš rychlé zastarávání mi přijde jako hlavní znak ne-ekologie. Design totiž není móda, snahou každého výrobku je vydržet na trhu co nejdéle.
Mají české firmy zájem o špičkový design?
Schopnost českých firem cokoliv vyrábět je velmi malá, srovnáme-li se se západními zeměmi. Myslím schopnost vyrábět něco svého, svůj produkt, ne něco podle externího zadání. Není snadné jakýkoliv výrobek finalizovat a schopnost prodat ho více než jednomu zákazníkovi, se za posledních třicet let značně vytratila.
Design není umění, ale přidaná hodnota, říkáte. Za řemeslo jej asi považovat nelze – co je tedy design?
Všechno, co je navrženo pro sériovou výrobu. Složitost té profese je právě v hledání obecnější estetiky, formy, která osloví více lidí, vytyčenou cílovou skupinu, ne pouhého jednotlivce. Ta práce je velmi dobrodružná a občas se stane, že cílovou skupinu výrobek zcela mine, to pak není moc veselé.
Petr Novague
Rád dělá pro české značky, baví ho užitečné věci a nechce dělat drahé věci. Možná nejznámější, určitě mezinárodně nejoceňovanější český designér současnosti. Produktovému designu se upsal již v době studií na pražské UMPRUM, v roce 2008 založil designové studio Novague. Věnuje se produktům napříč segmenty, od drobných předmětů denní potřeby přes nábytek až po elektroniku či automobily. Produkty, které navrhl, generovaly příjmy převyšující částku 100 milionů eur. V jeho sbírce více než čtyřiceti mezinárodních designérských ocenění zaujímá čelné místo 11 cen Red Dot Awards a 10 ocenění German Design Awards.
Design touží po originalitě, ale zlí jazykové říkají, že všechno už tu bylo. Jak vnímáte originalitu? A jak se bránit manýrismu?
Ano, asi tu už všechno bylo, ale pojmenoval bych to spíše jako vnímání určitých archetypálních znaků. Navíc všechno, co už tu bylo, lze nově interpretovat nebo použít jako odrazový můstek pro další inovace. Otočit to ve výhodu. Ale jsou tu věci, které jsou zcela nové. Asi nelze v historii najít chytrý telefon s dotykovou vrstvou skla, to je jasný příklad něčeho zcela nového, co ale nakonec vytvoří platformu, jak prezentovat něco velmi starého, třeba knihu.
Říkáte, že cílem designéra je splnit zadání a přiznám se, že tomu úplně nevěřím… Nemá designér i nějaké osobní ambice, které zadání formulovat obvykle nemůže?
Asi jsem posedlý uměřeností, proto mě baví obyčejné výrobky. Nemám rád módnost, příliš rychlé zastarávání mi přijde jako hlavní znak ne-ekologie. Design totiž není móda, snahou každého výrobku je vydržet na trhu co nejdéle. Ano, nakonec je většina věcí nahrazena svými modernějšími nástupci. Neděje se tak náhodně, ale pod tlakem technologického vývoje. To označujeme jako morální zastarávání.
Design prezentuje navenek, jaký je výrobek uvnitř, co je jeho podstatou. Můžeme význam toho slova redukovat na pouhý vzhled, u některých výrobků také stačí vytvořit atraktivní tvar, který je pak v čase nahrazován novým, ale většinou jde o mnohem více. S tvarem přichází zlepšení funkce nebo ergonomie. V současné době jde také vzhled ruku v ruce s technologiemi a ekologickými souvislostmi. Toto všechno musí design srozumitelně sdělit, že se událo a výrobek je lepší.
Jaký význam pro vás mají ocenění, Red Dot kupříkladu…
Práce v designu má jedno základní úskalí, všechny designy jsou za nějaký čas nahrazeny novými a jediné měřítko kvality je nějaký externí odborný pohled. Už jsem viděl mnoho návrhů, třeba i mých profesorů, které se po dvaceti a více letech zdají až komické, nikdo z nás se totiž už nedovede znovu vžít do technologických omezení a požadavků dané doby. Jediné, co vlastně zůstane s nezměněnou hodnotou, jsou právě ta mezinárodní ocenění, fakt, že nějaký výrobek obstál v mezinárodní konkurenci a v toku času se právě počet těchto ocenění ukazuje jako klíčový.
Jste podepsán pod desítkami, možná stovkami návrhů – je mezi nimi něco, co by bylo vaše srdeční a proč?
Srdeční záležitostí se stane každý projekt, vezme to člověku kus duše, ale snažím se o profesionální přístup a emoce nechávám co nejvíce pod pokličkou. Asi největší radost jsem měl, když jsem získal právě první Red Dot za design židle.
-
Foto: novague design 
Prohlédnout galerii (18 fotografií)
-
Foto: novague design
-
Foto: novague design
-
Foto: novague design
Máte nesplněný designérský sen?
Je mnoho projektů, které bych rád dělal, některé jsou reálné více, jiné méně. A pak jsou takové, které jsou spíše v rovině teoretického zamyšlení. Nedávno jsem pro časopis Forbes zmínil, že by mě třeba velmi bavilo dělat design našeho státu, upravit vlajku, uniformy, design různých metálů… ale to je opravdu na spíše akademickou debatu, nejsme moc progresivní národ, což se mimo jiné krásně ukázalo na diskuzi kolem úpravy státní hymny. Neříkám, že se mi úprava nějak líbila, ale to, že někdo otevře diskuzi, je myslím velmi inspirativní a odvážné. Bez pokroku se nikam neposuneme.
Před chvílí jste zmínil morální zastarávání. Děláte někdy design věcí, které už jste jednou navrhl. Něco jako verze 2.0… Jaký to je pocit, předělávat sám sebe?
Ano, například automobil R200 jsem sám po sobě hned několikrát opravoval, v prototypové fázi se měnila maska. Design je disciplína, která je neúprosná, když je prostor a prostředky něco zlepšit, musí se to udělat, ego jde stranou.
