Česko v pasti NIMBYsmu
Názory
28. 4. 2024 05:50
Restart Česka. Republika v pohybu. Česko musí zrychlit. The country for the future. To vše jsou názvy strategií, jak modernizovat...
Dívám se po vašich návrzích, vy pro muže nenavrhujete?
Málo, ale asi se to teď změní. Dělala jsem pánskou zakázku před patnácti, dvaceti lety a byla celkem úspěšná, ale pak jsem na pány neměla moc čas. Jedna kolekce je padesát nových modelů, dělám obvykle dvě do roka, jednu větší, jednu menší, sami si děláme produkce akcí, a mezitím je ještě řada zakázkových návrhů. Je to opravdu hodně práce. Nestíhala jsem a odložila jsem to do šuplíku. Ale zkusím to napravit, protože často chodí páry a pánové jsou smutní, že tu pro ně nic není.
Takže pánská kolekce?
To asi nezvládnu, ale na zakázku se chci k tvorbě pro pány vrátit. Aby neodcházeli smutní.
Není to těžší, navrhovat pro pány?
Vzpomínám si, že to bylo velice příjemné. Muži důvěřují, naslouchají a nechají si poradit. Dámy častěji mají představu, víc trvají na zvyku, na svém přesvědčení, co jim sluší a nesluší. Pánové jsou tvárnější, jsou víc nepopsaný list.
Máte spočítáno, kolik jste za svou kariéru navrhla modelů?
To si nedovedu ani představit. Mám uložené návrhy, jsou jich tisíce.
Na začátku roku jste připravovala kolekci Alchymie, zmínila jste se, že možná přestanete navrhovat a budete malovat…
A zatím jsem představila letos už druhou novou kolekci. Teď nedávno…
Má také společného jmenovatele?
Queen…
Queen jako královna nebo je to odkaz ke kapele Freddieho Mercuryho?
Je to odkaz ke královně a celé královské rodině. A také k Vivienne Westwood.
Britská inspirace…
Vnímám to tak, že britská královská rodina, přes všechno, co se událo, stále udává tón. A Vivienne je moje srdeční záležitost. A když jsem se před časem s tím úmyslem svěřila kamarádkám a klientkám, všem se to líbilo. Víte. Myslím si, že každá žena chce být královnou.
Co navrhujete nejraději?
Dámské smokingy, saka, kostýmy.
Pánské prvky v dámské módě?
To už kdysi dávno zavedl Yves Saint Laurent a podle mě to vypadá moderně a především žensky, možná paradoxně, ale ty pánské linie v kontrastu tu ženskost umí neobyčejně zdůraznit.
NATALI RUDEN
Módní návrhářka s originálním a jedinečným stylem. Pochází z Kyjeva, v dětství se na špičkové úrovni věnovala tenisu, nicméně dráhu sportu ze dne na den opustila a vystudovala prestižní kyjevskou akademii designu, obor návrhářství oděvů. Pokračuje tak v rodinné tradici, zvolila si stejné povolání jako její matka. S vlastní módní značkou působí Natali Ruden na českém trhu již od roku 1992, kdy se do České republiky natrvalo přestěhovala.
Co je pro vás při navrhování nejdůležitější?
Vždycky hodně přemýšlím o tom, pro jakou příležitost má ten který návrh být. Dělám i extravagantnější modely, ale dělám je tak, aby se daly vzít. Dělat model pro model je možná zajímavé, ale není to můj směr.
Je to takový váš znak, řekl bych – modely, které se opravdu dají nosit. Zkoušíte je sama na sobě, jestli jsou prakticky nositelné?
Zkouším to ještě dříve, než model vznikne. Musím mít zrcadlo, musím látku vidět na sobě, musím ji cítit, jak se chová, co mi dovolí a co už ne. A představuji si konečný model.
Když navrhujete pro muže, asi si ale neumíte představit, jak se pohybují. Máte na to nějaký trik?
Nemám trik, ale možná mám opravdu talent…
Je něco, co je v každém vašem návrhu?
Říkají, že geometrické linie, ostřejší formy. Což je asi pravda, mám je ráda a jsou součástí mého rukopisu. Ostatně, jsou i v mém logu, které jsem si také navrhla. Není to Picasso, spíš Modigliani, jeho geometrie a symetrie mě baví. Takže jestli se u mě něco dá najít jako jednotící linka, tak asi toto.
Nicméně, když se rozhlédnu jen po modelech, které máte tady v salonu, tak je tu takřka velmi široká škála pocitů, od britského konzervatismu přes mondénní flitry a noblesní zlatou až po takřka street art…
To je z nové kolekce… Mám ráda konzervatismus, ale i avantgardu a pop art.
A máte vůbec někde hranice?
Možná ani ne. Nebo vlastně ano, ale jinak, než se ptáte. Nedělala jsem tepláky. Nechci.
Je jiné navrhovat pro modelky s ideálními mírami a pro ženu, řekněme, ne zrovna ideálních proporcí?
Je to velmi jiné. Musím samozřejmě zvažovat určité nedokonalosti postavy, ale na druhou stranu zralé ženy mají často výraz, který modelkám chybí a ten je pro výsledek důležitější, než ty nedokonalosti.
Natali Ruden DETAIL JE ZÁKLAD KVALITNÍ MÓDY. A NA ŠPATNÉM DETAILU MŮŽE ZKRACHOVAT I DOBRÁ MYŠLENKA.
Natali RudenJe snazší navrhovat model na přehlídku nebo model pro konkrétního člověka?
Umím oboje, ale raději pracuji s konkrétními lidmi, s klienty, které znám. Mám ráda komunikaci. To je ostatně důvod, proč jsem zatím neutekla od návrhů ke kreslení a malování, protože by mi asi chyběl ten bezprostřední kontakt s klienty.
Zdědila jste ve svém návrhářském rukopisu něco po mamince?
To ne, každá máme úplně jiný styl. Ale pomáhá mi, dělá pro mě ruční výšivky, to ji baví a má na to neobyčejnou trpělivost.
Více než půlku života žijete v Česku. Jak změnilo Česko Natali Ruden?
Myslím, že hodně, že jsem jiná, než bych byla v Kyjevě, ale abych se přiznala, vlastně nevím, v čem a jak jsem jiná. Možná… jsem střídmá.
Ptám se proto, že jsem se ve vašich návrzích snažil najít třeba nějakou ukrajinskou nebo možná slovanskou symboliku, ale nenašel. Je to móda spíše kosmopolitní…
Rustikální móda není mému srdci blízká, nikdy mě neinspirovala. Ale dělala jsem kolekci na objednávku ukrajinského velvyslanectví, jmenovala se Kořeny a tam jsem hledala slovanské, rustikální motivy, třeba ve výšivce. A moc mě to bavilo. I modelky to bavilo.
Jak dlouho taková velká kolekce vzniká?
Pracovní etapa má tak tři čtyři měsíce…
A ideově zrají nápady déle?
To ne, umím docela dobře pracovat s hlavou a s podvědomím, takže to jde docela rychle. Mám velkou sbírku knih o umění a architektuře, tím se probírám, nápady a myšlenky si ukládám do počítače a po nějaké době, když už vím, co chci a jak, se pouštíme do vlastních modelů.
Ta nějaká doba…
… to je tak týden až měsíc, maximálně. Víte, on mě to naučil čas. Musíte pracovat rychle, protože látky musíte nakoupit předem.
Vy nakupujete látky, aniž víte, co z nich budete šít?
Vlastně ano, jezdím nakupovat na prestižní veletrhy a je to neuvěřitelně složité, protože nakupuji v malém množství a musím nakoupit všechno najednou. Takže já trochu tuším, co s kterou látkou udělám, ale je to pořád jen úvaha. Nejsem ráda, když se pak stane, že si k některé látce musím hledat cestu. Za těch třicet let jsem se to už docela naučila, ale věřte mi, že začátky byly krušné.
Architekti říkají, že stavba musí mít tři úrovně detailů, něco zaujme z dálky, něco ze střední vzdálenosti a něco zblízka. Mají to také šaty?
Je to ideální. Tvar, který vnímáte jako celek, je velmi důležitý. Stejně důležitá je barva. A pak jsou detaily, kterých si z dálky nemusíte všimnout, ale dotvářejí dojem z modelu. Detail je základ kvalitní módy. A na špatném detailu může zkrachovat i dobrá myšlenka. Takže myslím, že je to velmi podobné.
Co znamená být dobře oblečen?
Vhodně k příležitosti a kvalitně.
Jak se změnila móda za vaši třicetiletou kariéru?
V posledních letech výrazně. Lidé zpohodlněli, hlavně ženy, styl se zjednodušil. Nemyslím tím haute couture, tam snad zatím ne, ale běžná konfekční móda, tam to vnímám velmi silně. Naopak muži možná o módu dbají více než dříve. Ale obecně nároky klesly, nikoho neurazí polyester…
Vy máte ráda přírodní materiály…
Nic lepšího není. Ale jsem otevřená i novým trendům, na veletrhu v Paříži je celá škála nových materiálů, vybírám z milionů látek, obzvláště Japonci a Korea dělají neuvěřitelné věci, kvalitou i designem. A často vůbec nevím, z čeho jsou. Ale základem preferuji určitě přírodní materiály.
Zmínila jste, jak důležité jsou pro vás a vaše návrhy tvary. Není vám smutno, když současná dámská móda často právě tvary potlačuje ženskost? To jsou ty tepláky. Pohodlí, pod nímž se vytrácí silueta…
Možná mají ženy pocit, že je to mužům jedno. Říkejte ženám, co potřebují slyšet a možná se ženskost zase vrátí.
Kdybyste si vy měla vybrat svého návrháře, kdo by to byl?
Alexander McQueen, Yves Saint Laurent…
V Česku platíte za návrhářskou špičku, neměla jste touhu jít dál do Evropy? Milán, Paříž?
Můj sen je salón ve Vídni, je blízko, líbí se mi, vídeňské dámy mají módu rády. Ale víte, na to bych potřebovala partnera, kterého zatím nemám. A kdyby to vyšlo, pak možná i ta Francie.
