Pro firmy je připravena miliarda na inovace
Aktuality
27. 4. 2024 05:43
Ministerstvo průmyslu a obchodu vyhlásilo II. výzvu aktivity Inovace Operačního programu Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost (OP TAK). Cílem výzvy...
Prezentujete se heslem Kde jiní končí, my začínáme. Co si pod tím představit?
Naše advokátní kancelář pracuje primárně pro soukromý sektor – korporace, fyzické osoby, investory… Náš úspěch závisí na výsledku, na jejich úspěchu. Proto nejsme dodavatelem právních služeb, jsme partnerem v právních otázkách. Silnou složkou naší činnosti je ta analytická, musíme umět rychle zanalyzovat situaci, predikovat možné problémy a předcházet jim. Musíme být o krok napřed.
Vidíte, tak to já vnímám přesně opačně, že tam, kde jiní začínají, totiž řešením vzniklých problémů, vy končíte, protože díky tomu přístupu není co řešit, problémy nejsou…
I tak by se to dalo říct, možná změníme slogan… Bohužel, podnikání je nekonečný řetězec problémů. Proměnných je mnoho a my musíme vždy vědět, co může nastat, ať pozitivního, nebo právě i negativního. Naším úkolem je počítat i s problémy, které všemožné postupy logicky provázejí. To je naše výhoda a taky důvod, proč za námi klienti chodí. Já říkám, že máme dobrý rozběh. My nejsme kancelář, která chce všechno dovést k soudu. Proto jsem před šesti lety složil zkoušky mediátora. Řadu problémů lze vyřešit bez soudu.
Možná už jen proto, že justice je zahlcená…
Aby nebyla, když soudit se v Česku skoro nic nestojí. Velmi se zasazuji o to, aby se zvýšily soudní poplatky. Když jsou soudní poplatky v řádu nízkých tisíců, tak se soudí každý. Prostě to zkusí. Nevezme si ani advokáta, aby ušetřil. Podání mají vady a všechno se zpomaluje. Navíc jak má vypadat práce soudů, když celý ten aparát pod soudci není vlastně vůbec adekvátně odměňován?
Proč není zaplacen aparát, když soudci jsou zaplaceni dobře?
Je otázka, jestli soudci jsou zaplaceni dobře. Já si to říct nedovolím. Neznám detailně platové podmínky všech soudců. Na prvním stupni osmdesát devadesát tisíc? Nemyslím, že je to při nárocích na ně a jejich vytížení nějaký zvlášť dobrý plat. Nejsou asi zaplaceni úplně špatně, ale personál pod nimi ano. Přičemž kvalita soudnictví neleží jen na bedrech soudců. Ještě než soudce dostane případ na stůl, zabývá se jím několikrát soudní administrativa, musí se zkontrolovat náležitosti, správnost podání, poplatky, vyzvat k odstranění vad podání a tak dále… Když to jde dobře, je to práce na půl roku. A vždycky největší část práce odvádí první instance, ta to musí odpracovat. Odvolací soudy už u většiny případů probíhají velmi rychle.
Dá se říct, že kvalita soudnictví je určována právě těmi prvoinstančními soudy?
To bych se neodvážil tvrdit. Ono vždy záleží na konkrétním případu, co žalujete.
Když bychom se soustředili na konkrétní problémy, co byste zmínil?
Asi nejvíc tíží naše klienty zmíněná délka soudního řízení. Jako problematické vidím pardony v exekučním a insolvenčním řízení. Vezměte, že vám někdo dluží milion. Vy jste „eseróčko“, z faktury jste odvedl DPH, zaplatil zaměstnance, máte ji v příjmech, tak ji i zdaníte. A ten dotyčný je v oddlužení a vám za tři roky zaplatí padesát tisíc korun. Když soud řekne, že je to v pořádku, že udělal maximum, tak splnil svou povinnost a nic víc nedostanete.
Není nějaká minimální hranice, kterou musí dlužník splatit?
V novém návrhu už ne, bude to na posouzení soudu. Problémem je i zákoník práce, protože ochrana zaměstnanců je taková, že jako zaměstnavatel máte v mnoha případech naprosto svázané ruce. A v současnosti vnímám jako největší problém nepředvídatelnost právního prostředí. Měsíce se bavíme o daňových a úsporných balíčcích, my už to ani nečteme. Nemá to žádný smysl. Neumíme pracovat s amébou, s něčím, co nemá zřetelné obrysy a neustále se vám to v čase mění. Co bude platit za týden? A co za měsíc? A na co se má připravit společnost, která zaměstnává v regionu stovky či tisíce lidí? Dochází to někomu?
Na začátku jste říkal, že musíte být připraveni. Fakt to nečtete?
Nečtu. Musíme být připraveni, ale můžeme se začít připravovat až ve chvíli, kdy víme na co… Dokud nevíme, co bude platit, nejsme schopni radit.
Takže čekáte, až zákon podepíše prezident?
To už by zase bylo pozdě. Už od procesu schvalování ve sněmovně si to hlídáme, když to projde podvýbory a výbory a jde to do pléna, už musíme zpozornět. Když zákon projde Poslaneckou sněmovnou a jde do Senátu, už má pevné kontury.
Advokátní kancelář Purkyt & Co.
Advokátní a mediační kancelář Purkyt & Co. poskytuje právní služby s vysoce profesionálním standardem – zahrnuje široké spektrum vzájemně propojených specializovaných oblastí, což kanceláři umožňuje poskytovat klientům úplné a koordinované právní poradenství. Krédem Purkyt & Co. je efektivní právní poradenství s cílem minimalizovat náklady klienta
Tým Advokátní a mediační kanceláře Purkyt Vy jste zmínil problémy prostředí, které vás pálí. Ale co ta druhá optika – jaké právní problémy pálí společnosti, co řešíte nejčastěji?
Když já to takhle nedělím. Naše práce je, aby se klientům dařilo a měli co nejméně problémů, případně aby problémy na ně měly minimální dopad.
Takže nejste úplně typická právní kancelář, kam přijdu, když mám problém…
Můžete přijít, když máte problém. My ho analyzujeme a případně vám nabídneme právní službu, budeme hledat cestu, jak problém vyřešit nebo alespoň minimalizovat. Ale v drtivé většině pracujeme jako dlouhodobí partneři.
Velké společnosti jsou na takový vztah zvyklé, platí to i pro menší společnosti?
To není o velikosti společnosti. Neznám žádnou úspěšnou společnost, která by důležité aspekty svého podnikání neřešila s právníky a advokáty. Mám kolegy, kteří byli i u vzniku startupů. A ne, že dali pouze právní službu, což je základ, ale přispěli i myšlenkou. Jen pošetilý podnikatel jde totiž za právníky, až když má problém. Oni podnikatelé velmi dobře vědí, že podnikání je riziko. A právníky si najímají proto, aby jim rizika popsali a připravili je na ně tak, aby případné škody byly co nejmenší nebo vůbec žádné. Takže naším úkolem je říct, která rizika jsou uchopitelná a hlavně jak. To je trend moderní advokacie.
Co je pro byznysové advokáty nejdůležitější kompetencí?
Samozřejmě odbornost, ale to je nutný profesní základ. V první řadě je to ale loajalita a mlčenlivost. Musíte umět odmítnout právní službu, která by i potenciálně byla nebo mohla být v kolizi nebo znamenala zhoršení vztahů. To je nepřekročitelná hranice. Já vždycky říkám, že nejsme na prodej, ale naše služby jsou ke koupi.
Dá se srovnat české právní prostředí s evropským?
Máme nad sebou Evropskou unii a její směrnice. Historicky jsme byli Rakousko‑Uhersko a právní základ máme obdobný.
Je srovnatelný i pohled z druhé strany, náš respekt k právu, pravidlům?
To souvisí se systémem. V Evropě je to velice podobné, ale u nás měla a stále má zásadní vliv přetržená kontinuita, mám na mysli éru socialismu, která v nás prostě zakořenila jiné principy, než které znala západní Evropa. Cítím to velmi silně, byť jsem zažil tu dobu jen kouskem dětství. Všechno tu fungovalo jinak. Stačí vyjet do kterékoliv západní metropole a vnímat vztah firem a státu. To je rozdíl, který jsme nedohnali, a ještě pár let nedoženeme. Je prostě rozdíl, když v Brně je společnost třicet let a v Janově sto padesát. Ale pozor, nemyslím si, že žití v České republice je na horší úrovni.
Nemám rád ty řeči, že tady nic nefunguje a všude je to lepší. Takovým lidem říkám: Jeď tam, kde si myslíš, že je to lepší, přijeď tam autobusem a zkus tam pár měsíců normálně žít a pracovat, řešit denní osobní, pracovní a rodinné ani ne problémy, ale běžné situace. A pak si řekneme. Ale já jsem vám trochu utekl od otázky. Respekt a systém. To jsou dvě spojité nádoby, systém tvoří respekt. Typickou ukázkou je Rakousko, kde se silniční piráti z celé Evropy s těmi nejsilnějšími sportovními vozy chovají jako běžní řidiči. Mají absolutní respekt. Protože rakouská policie jim to auto klidně zabaví. Postih za prohřešek musí být alarmující.
A vymahatelný…
Ano, mluvíme o špatné vymahatelnosti práva. Ale ono je to ještě horší, u nás chybí vůbec elementární jistota, že se práva v nějaké dohledné době domůžete. A to se projevuje i tím, že v obecném právním povědomí zcela chybí schopnost analyzovat následky případné prohry.
Kdo je váš typický klient?
Vy chcete slyšet segment nebo typ či velikost společnosti, ale my to vnímáme jinak. Abychom si udrželi kvalitu služby, přijímáme pouze takovou práci, kde mohou naše služby být efektivní.
To znamená…
Že se někomu děje bezpráví a je potřeba domáhat se spravedlnosti…
Použil jste slovo spravedlnost, ale cílem práva údajně není spravedlnost.
Aby byl člověk dobrým advokátem, nesmí nad spravedlností nikdy zlomit hůl. Toto já osobně cítím velmi silně. Žijeme v systému, jehož součástí je bohužel i bezpráví. A proto je tu justice, jejíž úlohou je nalézat spravedlnost. A advokacie má justici pomáhat. Vezměte si právo na spravedlivý proces, které svým občanům garantuje nezávislou a nestrannou soudní moc. Jeho podstatou je možnost domáhat se svých práv u nestranného soudu (třeba za pomoci advokáta) a jeho porušení jakožto základního lidského práva je postižitelné nejenom na zákonné úrovni, ale i prostřednictvím ochrany ústavněprávní.
Není naším problémem, že zákonů máme strašně moc?
Ano, je. Zákony mají stanovit mantinely, základní, řekněme obecné normy toho, co ano a co ne, nikoli postihnout každou odchylku, řešení každé potenciální situace. I to je příčinou zahlcenosti soudního systému. Vyrábíme ad hoc zákony a přijímáme ad hoc rozhodnutí, aniž bychom přemýšleli nad tím, jaké to bude mít dlouhodobé následky, ne dnes, ale za rok, dva, pět, deset let. A točíme se v kruhu. Měli bychom k zákonům přistupovat jinak.
Zákonodárná moc přísluší Parlamentu. Nechceme po něm moc?
I kdyby, pořád to musíme chtít.
V úvodu jste zmínil mediátorství, to není úplně obvyklá disciplína v advokátních kancelářích. Ale jistě má v byznysovém světě své výhody. Kde je vidíte?
V rychlosti a v efektivitě.
Jak probíhá byznysová mediace?
V západním světě, zejména v USA, je na zcela jiné úrovni. Ale i u nás je to stále častěji využívaný instrument. Dokonce soud může nařídit setkání s mediátorem. Pozor, to není mediace. Zrovna dnes jsem tu měl v deset hodin takto nařízené setkání dvou stran…
Co se na takovém setkání řeší?
Především zda skutečně k mediaci dojde, zda je k takovému postupu vůbec vůle, a pokud ano, pak osoba mediátora.
A když se strany shodnou?
Tak není úkolem mediátora řešit nějaké problémy ani rozhodovat, kdo je a není v právu, ale přivést strany k jednání a dohodě. Vlastně je mediátor jakýsi stmelující prvek v prostředí.
Nakolik byznysové prostředí má o mediaci povědomí a nakolik ji využívá? Měl jsem za to, že se mediace využívá především v civilních sporech, o majetek manželů, o děti…
Já myslím, že se to celkem daří i v byznysu, soudy už se s tím instrumentem naučily pracovat a využívají jej, znám dokonce advokáty, kteří ukončili advokátní praxi a dělají jenom mediace. Ona je to totiž zcela odlišná disciplína a z vlastní zkušenosti mohu říci, že není úplně jednoduché přepnout z myšlení advokáta do myšlení mediátora. Je to úplně jiný přístup, výběr slov. Nehodnotíte nic analyticky, snažíte se hledat pozitiva, to, co strany spojuje.
Kde je prostor pro mediaci? Vždyť pro byznys tu vedle soudů jsou ještě rozhodci a rozhodčí řízení…
Ten prostor je obrovský, je vlastně takřka všude, kde je alespoň elementární odpovědnost a vůle řešit situaci. Soud musí postupovat explicitně podle zákona. Budete mít pravdu, ale nejste schopen tu pravdu prokázat a prohrajete. Výsledkem soudního řízení je rozsudek. Rozhodce je také vázán zákony a podobně jako soud posuzuje a kvalifikuje skutečnosti. Výsledkem jeho práce je rozhodčí nález, což je de facto rozsudek. Mediátor nic nekvalifikuje, není ničím vázán. Mě jako mediátora ani nezajímá, jestli existuje nějaká smlouva, k jejímuž porušení mohlo dojít. Nepoužívám ostrá slova jako spor nebo vina. Jen se snažím vést strany k tomu, aby vyřešily situaci, která mezi nimi nastala. Třeba tím, že mohu poukázat na důsledky, které by mělo její neřešení. Výsledkem mediace je dohoda. Nepotřebuji žádná odůvodnění jako soudce nebo rozhodce, nevynáším soudy, nehodnotím, nejsem ani za obsah dohody odpovědný, vyjma toho, že hlídám její zákonné náležitosti. Pouze přivedu strany k dohodě…
Jinými slovy, rozsudek a rozhodčí nález jsou právně závazné…
… a mediační dohoda rovněž. Je to právně závazná dobrovolná dohoda, jako je závazná jakákoliv jiná dobrovolná smlouva.
Její plnění tedy může být exekučně nařízeno?
Pokud si ji necháte schválit soudem, tak ano. Z mého pohledu je úspěšná mediace maximem možného. Rychlejší a efektivnější než soud nebo rozhodce. Neexistuje odvolání, nemáte odpůrce, protože se dohodnete.
Má to i ten psychologický efekt, že když je to dobrovolná dohoda, bývá i větší ochota ji plnit, než je tomu u rozsudků?
Ano. Podpis pro řadu lidí mnoho neznamená, ale troufám si říct, že je to menšina. Pro většinu je to skutečně závazek. Moje zkušenost říká, že motivace dohodou je pozitivní.
Je mediace pro společnosti levnější?
Bezesporu. Stačí jen vzít v potaz délku soudních sporů a související náklady. Ale za hlavní výhodu považuji to, že v relativně krátké době, jistě kratší, než by bylo soudní řízení, vyřešíte situaci, která vám působí problém. Zůstaňme u toho příkladu, když vám někdo dluží milion. Soudně se to potáhne jistě více než rok, spíše mnohem déle. Mediačně je to otázka několika měsíců. A když dohoda nebude plněna, můžete přistoupit okamžitě k exekuci.
Zmínil jste váš kvalitní rozběh, pojďme závěrem zkusit jeho malou ukázku. Kde vidíte v horizontu dvou tří let problémy, kterým se společnosti možná budou muset věnovat, a přitom to ještě ani netuší?
To po mně chcete věštění z křišťálové koule v našem těžko předvídatelném prostředí, o němž jsme mluvili. Ale naznačím jednu oblast, která nezbytně bude muset projít revitalizací, a to je stavební řízení a development. Je to jedna z našich absolutních specializací a dovolím si říct, že pokud bychom zůstali jako země zakonzervováni v současném stavu, bude to smrtící. Změny, které proběhly, jsou absolutně nedostatečné. Chceme po investorovi, aby dal nemalé prostředky do nákupu pozemků, ale nemá žádnou, ani tu nejelementárnější jistotu, kdy bude moci stavět. Troufám si konstatovat, že česká stavební legislativa umožňuje šikanózní výkon práva. Žijeme v právním státě a každý máme svá práva, ale jejich aplikace musí mít svoje limity. A prosazování práva se musí dít na základech odpovědnosti. To u nás postrádám a výsledkem je nejen právní, ale v konečném důsledku ekonomická nejistota. Udivuje mě, že nejsme schopni vysbírat v rámci Evropské unie to vyzkoušené a ověřené, co funguje jinde.
V Česku až příliš zdomácnělo anglické Not in my back yard…
Myslím si a doufám, že pozitivní roli v tomto ohledu sehraje právě Evropská unie, toto je totiž přesně prostor pro harmonizaci unijního práva.
