Česko v pasti NIMBYsmu
Názory
28. 4. 2024 05:50
Restart Česka. Republika v pohybu. Česko musí zrychlit. The country for the future. To vše jsou názvy strategií, jak modernizovat...
Nejviditelnějším z trendů jsou bezpochyby nositelné technologie, nejrůznější chytré hodinky, senzory pro měření nejrůznějších hodnot… Je to spíš hobby téma, nebo s nimi medicína rutinně pracuje?
To volně prodejné a nejvíc viditelné jsou zpravidla přístroje pro amatérské použití. Medicína ale tyto technologie samozřejmě využívá také, ale na profi úrovni. A není to zase až tak velká novinka, holter je známé zařízení, kterým můžeme sledovat tlak a srdeční činnost. Podobných zařízení je samozřejmě víc, pracují s nimi třeba neurologové, když řeší rizika iktů. Některé z těch přístrojů pouze činnost zaznamenají, ale některé již jsou schopny signál vysílat na dálku do diagnostického centra nebo určité osobě. Moje známá má třeba na svůj počítač takto napojený glukometr své dcery – té klesne hladina cukru, maminka dostane upozornění do počítače a může kontaktovat školu a zařídit potřebné. Podobně mohou sloužit třeba spirometry…
Takže se blíží čas, kdy nás budou hlídat senzory a v nemocnici bude medicínské dohledové centrum?
Bezpochyby, ale zítra to asi nebude, je třeba vyřešit celou řadu detailů. Kvalita a stálost signálu je jen jedním z nich. Protože pokud se na tyto technologie máme spolehnout, musejí být předimenzované a skutečně stoprocentní. To známe u výtahů, kde skutečná nosnost vždy převyšuje tu deklarovanou. Protože těžko jinak dokážeme zhodnotit, jestli signál nedorazil proto, že dotyčný má problém, nebo jen proto, že někde mu zkřížil cestu holub. Bez stoprocentní spolehlivosti, kterou zatím nikdo není schopen garantovat, by vznikl chaos. V té míře užití, jakou máme u těchto metod a přístrojů dnes, to je jakžtakž řešeno, ale na využití ve skutečně masovém měřítku si asi budeme muset ještě nějaký čas počkat.
Takže je to spíš daleká budoucnost?
Neumím říct, jak daleká, vývoj jde dopředu ohromnou rychlostí. Ale zásadní je v tomto smyslu již dnes jedna změna – medicína jde z nemocnic za pacienty domů. To nejsou jen senzory, to jsou mnohem rozsáhlejší změny. Dříve byl pacient po operaci dva týdny v nemocnici, dnes ho pouštíme třetí den a už jsou nemocnice, které i stehy dokážou vyndat u pacienta doma. Ze zahraničí znám například příklady, u nás jsem zatím nic takového nezaznamenal, kdy vyšetřovaný pacient s podezřením na epilepsii dostane na týden domů přenosný EEG přístroj. Ten snímané signály uloží, případně je online vysílá do hodnotícího centra. Zatím se toto měření obvykle provádí při hospitalizaci v nemocnici, což je nejen zbytečné, ale ekonomicky i nevýhodné.
To všechno jsou nositelné přístroje, s nimiž lze takřka normálně fungovat?
Ano. S některými takřka normálně, některé znamenají menší či větší omezení, ale odpadá nutnost hospitalizace. Dnes i srdeční simulátor existuje v mobilní variantě. Ohromné je to v mém oboru, kde monitorujeme dýchání ve spánku, kvůli apnoické pauze. Dříve se kvůli tomu muselo na noc do nemocnice, dnes to dáváme domů.
Všechny tyhle přístroje mají asi úzký vztah k telemedicíně…
Ano, to vše je nebo může být součástí telemedicíny.
Je to už standard, nebo nadstandard?
Zatím nadstandard. Ne každý má technické možnosti pro příjem signálu, pro jeho analýzu. To nebude fungovat tak, že signál bude sledovat doktor nebo sestra, to jsou ohromné porce dat, je potřena vytvořit analytické nástroje, zapojit umělou inteligenci, která vyhodnocuje kritické situace…
Je to reálné?
Určitě. Co se řeší, to jsou právní a ekonomické otázky. A také otázka etická, kdo na to má nárok… Protože ne všechno bude pro všechny, určitě ne hned.
To je ta kruciální otázka, jestli toto bude komerční služba, nebo služba integrovaná v systému veřejného zdravotního pojištění. Protože ona bude investičně jistě nesmírně nákladná, ale v konečném důsledku bude jistě schopná ušetřit násobky té investice…
To je samozřejmě politická otázka, na to já odpovědět nedokážu. Ale už dnes je tu jistý počet telemedicínských cloudů, jejichž služby naše pojišťovny hradí. Samozřejmě, že prevence je levnější a hlavně lepší než následná léčba. A k prevenci samozřejmě jako důležitá složka patří i monitoring.
Zastavme se na chvíli u té etiky. Již dnes medicína často řeší, pro koho je určitý zákrok vhodný, respektive efektivní. Třeba v případě transplantací – mnoho čekajících, jeden dárce…
To řeší medicína pořád. Když jsem před dvaceti lety zakládal koordinační středisko transplantací, dělali jsme velmi tvrdé algoritmy a základ byl tvrdě na biologické bázi. Zásadní byla shoda krevního obrazu a markery, z nichž jsme mohli odvodit úspěšnost transplantace. A pak hrála roli i čekací doba.
Takže jste nebrali v potaz věk pacienta, jeho socioekonomický potenciál, s nímž pracují některé modely?
Pokud by vše ostatní bylo srovnatelné, pak bychom se jimi asi zabývali, ale tak to je málokdy. A z medicínského hlediska já mám jasno. Pokud čeká na transplantaci šedesátiletý pacient a má deset shodných markerů a vedle nej dvacetiletý se třemi, je to pro mě jednoznačné. Smysl má dělat zákroky, které budou úspěšné. Samozřejmě, transplantace je vždy i otázka času. V tomto ohledu ale platí, že podmínky před dvaceti lety a dnes se dramaticky liší. Studená ischemie výrazně pokročila.
To je co?
Laicky řečeno je to čas, kdy transplantovaný orgán přežije mimo tělo. Srdce dnes takto může přežít i několik desítek hodin, to bylo dříve nemyslitelné. Plíce, ledviny totéž. Dokonce ne zcela zdravé orgány lze v průběhu studené ischemie vylepšit. Je to ohromná věda. A dramaticky se i díky tomu zvyšuje úspěšnost transplantací, protože transplantujeme orgány příjemcům, u nichž je vysoká pravděpodobnost úspěšného přijetí.
SMYSL MÁ DĚLAT ZÁKROKY, KTERÉ BUDOU ÚSPĚŠNÉ.
Martin Holcát
Nemocnice Motol Dětské oddělení Foto: Martin Holcát Transplantace a náročné operace, to je asi ideální prostor pro využití robotů…
Robotika je velké téma, ale možná jinak, než jsme si ještě před pár lety mysleli. Operační sál, kde není člověk, robot si tam pacienta přiveze, připraví, odoperuje a zase odveze na pokoj, to je asi sci-fi. Alespoň já jsem přesvědčen, že člověk z operačního sálu nezmizí.
Také existovaly úvahy o tom, že chirurg v New Yorku operuje s pomocí robota pacienta v Praze…
To mě kdysi hodně zajímalo, také jsem se těšil, jak budu operovat na dálku, ale myslím, že i to je větev, o které se dnes už moc neuvažuje. Problém je, že na tu dálku má signál určité a nezanedbatelné zpoždění. A rizika jsou značná, i tady je základem maximální možná a představitelná spolehlivost sítí. Dnes se i pro válečné zóny nebo živelné katastrofy spíše hovoří o rychlém sekvenčním transportu – urgentní pomoc na místě, odvoz do zázemí nemocnice, stabilizace a převoz do vzdáleného specializovaného zařízení, třeba i do toho New Yorku. To se ukazuje jako lepší cesta. Ale možná se operace na dálku v souvislosti s roboty a ultrarychlými kvantovými počítači někdy zase do hry vrátí. Jen to asi bude už úplně jiná medicína a úplně jiná generace doktorů.
Už tu padla zmínka o využití umělé inteligence, což je téma roku. Pracuje se u vás v nemocnici třeba na nějakých diagnostických modelech s využitím umělé inteligence?
Ono to není tolik o doktorech, spíše o inženýrech, nicméně my s nimi musíme spolupracovat. A to se samozřejmě děje. Ale nejde jen o datovou analýzu. Zase si pomůžu příkladem z vlastního oboru – hlasová analýza. Sestavujeme velké složité komplexy používaných termínů a umělá inteligence pomáhá s vytvářením dokumentace při operacích, na patologii, u zobrazovacích metod a podobně. Ale umíme mnohem víc. Když člověk přijde o hrtan, přijde také o hlas. Existovala řada pomůcek, všechny dnes přebíjí hlasová syntéza, kdy i člověk bez hlasu může díky přístrojům de facto mluvit a dokonce vlastním hlasem. Možná mě to až děsí, protože bude si v podcastu zítra povídat Holcát s Holcátem? A který Holcát je ten pravý?
Pomáhá také při popisování rentgenových snímků…
To je zase jiný obor, to je obrazová analýza. Tvrdí se, že umělá inteligence má až pětadevadesátiprocentní spolehlivost.
Kolik má člověk?
Špičkový rentgenolog bude tak na pětaosmdesáti. A rentgenologů je nedostatek, takže s touto metodou začínáme pracovat velmi aktivně, začali jsme u dětských zlomenin, u karcinomu prsu… a budeme využití rozšiřovat.
Deset trendů medicíny
ROBOTIKA V CHIRURGII
Robotické chirurgické systémy se stávají stále pokročilejšími a mohou pomoci chirurgům provádět přesné operace s menším invazivním zákrokem.
ZDRAVOTNÍ PÉČE V DOMÁCÍM PROSTŘEDÍ
S rostoucím stárnutím populace může být stále důležitější péče o pacienty v domácím prostředí s využitím technologií a remote monitoringu.
EKOLOGICKÁ MEDICÍNA
Zdraví lidí a životní prostředí jsou stále více propojeny. Tento trend by mohl vést k většímu důrazu na prevenci a léčbu onemocnění spojených s životním prostředím.
UMĚLÁ INTELIGENCE, STROJOVÉ UČENÍ A ANALÝZA DAT
Tyto technologie se stávají stále důležitějšími nástroji pro analýzu zdravotních dat, diagnostiku a výzkum. Mohou pomoci zrychlit objevování nových léčebných metod a mají velký potenciál v diagnostice, léčbě a výzkumu lékařských dat. Pomocí těchto technologií lze efektivněji analyzovat obrovská množství klinických dat a vytvářet personalizované léčebné plány.
MENTÁLNÍ ZDRAVÍ A DIGITÁLNÍ INTERVENCE
Rostoucí povědomí o duševním zdraví vedlo k rozvoji digitálních nástrojů a aplikací, které nabízejí podporu a terapii pro lidi trpící úzkostí, depresí a dalšími duševními obtížemi.
ZDRAVOTNÍ MONITOROVÁNÍ A NOSITELNÉ TECHNOLOGIE
Inteligentní hodinky, senzory a další nositelná technologie umožňují lidem sledovat svůj zdravotní stav a fitness. To může vést k lepšímu porozumění vlastnímu zdraví a prevenci nemocí.
TELEMEDICÍNA, DIGITÁLNÍ ZDRAVOTNICTVÍ A DÁLKOVÁ PÉČE
S rostoucím vývojem technologií se telemedicína stala stále důležitější. Možnost konzultovat lékaře a odborníky na dálku pomocí videokonferencí a online platforem umožňuje lékařskou péči i tam, kde není fyzicky možné navštívit zdravotnické zařízení.
GENOMIKA A PERSONALIZOVANÁ MEDICÍNA
Díky pokrokům v genomice je možné lépe porozumět genetickým predispozicím pro různá onemocnění. Technologie jako genetické testování a analýza dat umožňují zase lékařům léčit pacienty individualizovaně na základě jejich genetického profilu a dalších faktorů. Personalizovaná medicína se zaměřuje na využití těchto znalostí pro vytváření léčebných plánů šitých na míru individuálním genetickým charakteristikám pacientů.
IMUNOTERAPIE A CÍLENÁ LÉČBA
V oblasti onkologie jsou stále více rozvíjeny metody, které cíleně útočí na rakovinové buňky a imunitní systém aktivují k boji proti nim. Tím se otevírají nové přístupy k léčbě některých typů rakoviny.
NANOTECHNOLOGIE A LÉČBA NA MOLEKULÁRNÍ ÚROVNI
Vývoj nanotechnologií umožňuje lékařům pracovat na mnohem menších měřítkách, což otevírá možnosti pro přesnější diagnostiku a terapii na molekulární úrovni.
Jak je v těchto případech řešena odpovědnost?
Jako u autonomních automobilů, za vše odpovídá řidič, u nás lékař. Jinými slovy, umělá inteligence dá výsledek, ale odsouhlasit ho musí odpovědný doktor. Tak je nastaven i celý systém. Chemickou analýzu v laboratoři také dnes analytický software, ale když to podpisem nestvrdí doktor, respektive odpovědný laborant, pojišťovna to nezaplatí. Protože co když odchylka, kterou analýza odhalila, je způsobena nikoliv nemocí, ale třeba špatnou manipulací?
Když se bavíme o analytických možnostech současnosti, nutně skončíme u velkých objemů dat. Existují v tomto smyslu nějaké modely mezinárodní spolupráce?
V mnoha oborech ano. Moje žena například pracuje na výzkumu karcinomu pankreatu, ledvin a ORL orgánů a v jejich případě vzorky tkání, krve a rozsáhlé dotazníky z celé Evropy shromažďuje francouzské centrum. A když se bavíme o analýze a jejích současných možnostech, pak top je bezpochyby genetika a genová terapie, ty změní medicínu zcela.
Bude to základ nové, personalizované medicíny?
To bezpochyby. Už dnes z kapky krve dokážeme zjistit riziko pro devadesát, možná více, dědičných nemocí. To se dělá ze zákona u dětí hned po narození. A dokážeme vyléčit přesně cílenou genovou léčbou i nemoci dříve nevyléčitelné. Bohužel, je to extrémně drahá léčba, v desítkách milionů korun. A genový lék si rozhodně nekoupíte v lékárně. Nicméně, je to cesta, kterou se medicína už ubírá. Jen jsme zatím opravdu na začátku a netroufnu si ani odhadnout, jak rychle a kam se to může ubírat. Přečetli jsme genom, ale co to znamená?
Co vlastně umíme přečíst?
To je ta otázka. U vzácných nemocí existuje evropská referenční síť, která sbírá anamnézy, laboratorní vzorky i genom. Protože když máte nemoc, kterou onemocní několik milionů lidí, můžete ji poměrně dobře zkoumat a analyzovat. Ale když je těch onemocnění na světě dvacet? Z čeho chcete dělat závěry?A se vším navíc opět souvisí řada neřešených etických otázek.
A co nanomedicína? Malinkatí roboti, kteří donesou účinnou látku až tam, kde je skutečně potřeba?
Také jeden ze směrů budoucnosti, ale opět velmi široké téma. Některé nanomateriály se využívají v medicíně již dnes, ale z větší části je to stále spíše předmět výzkumu, určitě alespoň v té podobě živých nanorobotů…
Foto: Shutterstock Vzácné nemoci a drahé terapie asi ale nejsou největším problémem medicíny. Troufnu si odhadnout, že náklady na léčbu běžných nemocí jsou celosvětově i republikově mnohem vyšší…
To v každém případě. Co nás dnes ohrožuje nejvíc, jsou infekce, zvláště v kombinaci s rezistencí na antibiotika. Podcenili jsme je. A hlavně, personalizovaná léčba, to není jen genová terapie nebo imunoterapie. Ona je to diagnostika i léčba, využitelná v každodenní terénní medicíně a velmi úzce souvisí s osobním monitoringem nebo s telemedicínou, o nichž jsme mluvili na začátku. Protože když budu mít stejnou nemoc já a vy, u každého funguje organismus jinak a není důvod podávat všem stejný lék ve stejné dávce stejnou dobu. Určitě směřujeme k tomu, že budeme schopni monitorovat nejen určité biologické faktory, tlak, teplotu, srdeční aktivitu, hladinu vitaminů a minerálů, ale v případě potřeby i hladinu účinné látky v těle, kterou budeme moci udržovat v každém okamžiku na optimální úrovni. A to nemusí trvat nijak dlouho.
To zní sice nadějně, ale to asi nebude možnost pro všechny. Věčná otázka je, jestli se skutečně může zdravotnictví obejít bez privátních zdrojů…
Jsem dávno přesvědčen, že ne. Ani to české. Moderní možnosti by tam, kde je to skutečně efektivní, měli dostat z veřejného pojištění potřební – děti, senioři, lidé s predispozicí. U ostatních by to asi měla být otázka nějaké spoluúčasti. Která může, tak jako jinde ve světě, fungovat klidně v několika úrovních na bázi připojištění.
