Pro firmy je připravena miliarda na inovace
Aktuality
27. 4. 2024 05:43
Ministerstvo průmyslu a obchodu vyhlásilo II. výzvu aktivity Inovace Operačního programu Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost (OP TAK). Cílem výzvy...
Zaručený důchod při splnění základních podmínek, snížení nutné doby pojištění, dřívější odchod do důchodu v náročných profesích, snížení daní pro pracující důchodce, výchovné za péči o děti, vícezdrojový systém financování. Vstřícně by se dalo říct, že je to cesta dobrým směrem a díky za ni. Jenže…
Skutečnou podobu důchodovému systému dá jeho detailní nastavení. A to vzbuzuje řadu otázek… Bude zaručený důchod navázán na medián mezd? Měl by být, jinak je částka deset tisíc korun jen takovým plácnutím do vody. Za péči o děti výchovné náleží, za péči o rodiče či sourozence už ne? To do systému, který chce být spravedlivý, ale vnáší zřejmou nespravedlnost. Za deset let v náročné profesi o rok dříve do důchodu? To je spíš kosmetická než funkční změna, ještě stále jsou dnes profese, kde po třiceti letech už jste fyzicky za hranicí možností a důchod vám je pořád víc než deset let vzdálen.
Ale především, na polovině cesty zůstává konstrukce důchodu jako takového. Základní, rozumějme solidární, důchod – všem stejnou měrou, k tomu případné časové úlevy či finanční bonusy. Nad tím pak důchod zásluhový, odvislý od výše příjmu a délky pojištění. Logická myšlenka, takto měly být důchodu postaveny již dávno. Základní důchod platí stát, na zásluhový důchod se skládají zaměstnanec a zaměstnavatel. Logiku však ten model ztrácí, pokud prostředky zásluhového důchodu nejsou vázány na osobní účet a sám důchodce si z nich nemůže v důchodovém věku čerpat dle libosti nebo alespoň nějak variabilně. Přičemž na takový osobní účet může v rámci benefitů přispívat svému zaměstnanci nad zákonný rámec zaměstnavatel nebo tak v rámci rodinné solidarity mohou svým rodičům přispívat synové a dcery.
Komise pro spravedlivé důchody tak po měsících práce přichází s něčím, co v zásadě jen opakuje již známé myšlenky a nic nového nepřináší. A potichu, spíš jen mezi řádky, připomíná, že stát si s úhradou důchodů do budoucna tak úplně neví rady a bude se snažit přenést část zátěže na majitele podniků. I to by se snad dalo pochopit – pokud by to byly prostředky adresné a neutopily se v rámci daní a odvodů v rozpočtu, s nímž stát zachází velmi problematicky.
Pokud dnes představené body mají být lékem na neduživý penzijní systém, nelze než konstatovat, že je to léčba pouze nedostatečná. Skvrny na kůži možná zmizí, zánět v těle zůstává…
