Česko v pasti NIMBYsmu
Názory
28. 4. 2024 05:50
Restart Česka. Republika v pohybu. Česko musí zrychlit. The country for the future. To vše jsou názvy strategií, jak modernizovat...
Trochu větším problémem by asi byly uzavřené hranice. My, co jsme zažili ostnatý drát, to tak dramaticky nebereme, zvláště když věříme, že je to jen na chvíli. Co když to ale příště bude na déle? A co ti, kteří ostnatý drát nezažili a žijí s vírou či nadějí, že svět patří nám?
Ještě větším problémem by byly uzavřené obchody a obchodní centra, zrušená hromadná doprava. S vědomím toho, jak dlouho přežije virus v prostoru, je sice těžké laickým pohledem pochopit, že kino s dvěma stovkami diváků je větším rizikem než obchodní centrum, jímž za ty dvě hodiny trvání filmu projde několik tisíc návštěvníků, ale věřme odborníkům.
Zásadním problémem by byly nefungující továrny. Propad ve službách ekonomiku poznamená, ale její jádro – v případě Česka – je v průmyslu, v exportu. Nefungující továrny by znamenaly, že růst se změní v pád, těžko předvídat jak hluboký.
Není paradox, že nějaký nicotný organismus, jehož velikost je obvykle jen několik málo jednotek až desítek nanometrů a bez hostitele přežije pouhých pár hodin, nám odhaluje v plnosti význam slova křehkost? Buď jak buď, každé opatření se odrazí v propadu tržeb v nejrůznějších segmentech. Propad tržeb znamená propad příjmů státu, snížení HDP. Jak to celé dopadne? Těžko říct. Ekonomové uvažují nad tím, zda způsobí pandemie po propadu nabídky i propad poptávky. Zbytečně, už ji způsobila.
Ale netřeba zabývat se pandemií. Onemocnění COVID-19 v plné nahotě ukazuje zranitelnost globální ekonomiky, jejíž jádro se nachází v jedné části světa, aktuálně ekonomicky nejvýhodnější. K rozvrácení světových trhů by bohatě postačil půlroční výpadek asijské produkce všeho, co z tamních továren putuje křížem krážem od Ruska po Falklandy, od Austrálie po Kanadu. Stojí nám ta závislost na jediné teritoriálně omezené produkci za to? Jistě, při regionálně strukturované ekonomice by cena mnoha produktů byla vyšší. Anebo taky ne. Mysli globálně, jednej lokálně. Baťa věděl, co dělá. Decentralizace a dematerializace výroby, jak ji slibují aditivní technologie, má skutečně něco do sebe. Máme čekat? Na co? Španělská chřipka před sto lety se zdá nenávratně pryč, současné zdravotnictví přece umí zázraky. Příroda ovšem též. A je zřejmé, že hrozby typu ebola, HIV, HPAI H5N8, MERS, Nipah, SARS či Zika netvoří konečnou řadu. Je na místě být připraven. Vědci prý znají přibližně 5 000 druhů virů, počet těch neznámých, a přesto existujících se odhaduje na statisíce pouze u savců. Zatím to mohlo být jen takové škádlení…
