Firmy novou éru vítají, zaměstnanci preferují osobní přístup
Analýzy
13. 5. 2024 11:24
Již větší polovina (54 %) českých firem využívá nebo letos hodlá nasadit technologie umělé inteligence (AI) pro zefektivnění činností v...
Jaká je pozice prevence v systému českého zdravotnictví?
Obecně platí, že prevence je klíčová. Proto mě mrzí, že i když systém prevencí z hlediska vyhlášky ministerstva i programů je nastaven dobře, příliš tyto možnosti nevyužíváme. Již tradiční jsou preventivní programy nádorových onemocnění – karcinomu prsu, tlustého střeva, začíná program pro karcinom prostaty, pankreatu a plic. Tady vidím i prostor pro firmy, aby upozorňovaly zaměstnance na možnosti preventivních programů a motivovali je k jejich využití. Protože pro většinu civilizačních chorob, ať už je to cukrovka, vysoký krevní tlak, zvýšený cholesterol, ateroskleróza, infarkt, mrtvice a další, pro ty pro všechny platí, že nebolí. Respektive bolí až s fatálními důsledky. Moderní léčba dovede těmto nemocem velmi dobře předcházet a dovede i zamezit komplikacím. A jsou to přitom zpravidla nenáročná a nenákladná vyšetření. Od určitého věku by mělo být standardem je v periodě jednoho až tří let absolvovat. Nejenže by to zlepšilo zdravotní stav celé populace, ale ještě by to ušetřilo nemalé prostředky za pozdější nákladnou léčbu. Včasná diagnóza je podmínkou úspěšné léčby.
Co je určitý věk?
Prevence začíná v dětství. Od čtyřiceti, padesáti let to považuji za povinnost, ale znát svůj cukr a cholesterol by měl i třicetiletý člověk, pokud chce být sám k sobě odpovědný. Zažil jsem štíhlé mladé ženy dbající na výživu, sportující, které měly vysoký cholesterol. To se pak lidé diví, že někdo dostal infarkt, když mu ještě nebylo ani čtyřicet a žil přece tak zdravě, ale určité faktory máme i od předků.
Když jste zmínil, že programy nastaveny jsou, ale málo je využíváme, co by pomohlo? Pojišťovny obvykle za využití preventivních programů přiznávají svým klientům bonusy, ale úplně silná motivace to tedy asi není. Jak to řeší jinde?
Řada zemí přichází s nejrůznějšími motivačními nástroji, buď jsou to nástroje vlastního pojištění, případně komerčního připojištění, nebo je to role právě zaměstnavatelů, kteří nabízejí takto cílené benefity. Je přece v zájmu zaměstnavatele podpořit zdraví zaměstnanců, protože žádný zaměstnavatel není připraven na dlouhodobé pracovní neschopnosti, ty pro něj znamenají ztrátu. Stejně jako pro zaměstnance. Ten zájem by tedy měl být na obou stranách. Bohužel, v tomto smyslu je u nás osvěta poměrně slabá. A slabá je i aktivní prevence.
Nicméně, Preventivní programy už jsou cílené na konkrétní nemoci. Co ta obecná prevence, spočívající ve zdravém životním stylu? Tam žádnou velkou motivaci taky nevidíme…
Ano, ta obecná pravidla jsou velmi důležitá. Nekouřit, kvalitně a dostatečně spát. Stravovat se pravidelně, strava musí být pestrá, člověk je všežravec. I červené maso má v jídelníčku své místo. Důležitý je pohyb, zvláště u profesí, kde není fyzická práce. Procházky, kolo, plavání, to je ideální. Ale i když toto vše budete dodržovat, nemáte ještě jistotu, že jste v pořádku. Jsou tu i další vlivy, stres kupříkladu.
Umíte si v českém systému představit model, kdy by firmy své zaměstnance posílaly na zevrubnější preventivní prohlídky a dávaly jim na to, třeba i s podporou státní politiky, den volna?
Umím si to představit, a někteří zaměstnavatelé to dokonce dělají.
Kde vůbec jsou největší hrozby? Zmínil jste některé civilizační choroby, ale objevují se i nové?
Nezmínili jsme ještě nádorová onemocnění, kde také jsou poměrně dobře zpracované preventivní programy. Ale zvyšuje se podíl sedavých zaměstnání, což s sebou nese negativní dopad především na páteř. A zvláště v poslední době, patrně i vlivem covidu, kdy řada lidí, a bohužel především dětí, ztratila své pohybové návyky, je problémem obezita a problémy pohybového ústrojí. A druhý postcovidový fenomén představují poruchy duševního zdraví. A to se týká mladé generace, ale i manažerů, stoupá výskyt syndromu vyhoření a bohužel i sebevražd. Některé studie to připisují i tomu, že dnes je takřka povinností být neustále ve spojení. Což je na jedné straně fajn, na straně druhé je to zdrojem permanentní stresu. I tady je ohromný prostor pro zaměstnavatele, aby dbaly na duševní hygienu svých zaměstnanců.
PROF. MUDR. TOMÁŠ ZIMA, DRSC., MBA, DR. H. C. MULT.
Český lékař, specializací biochemik, od roku 1990 působí na Ústavu lékařské chemie na 1. lékařské fakultě U. V letech 2005–2012 byl jejím děkanem, mezi lety 2014–2022 rektorem Univerzity Karlovy.
